Jsem tu pro tebe [MinaNaru - Na přání] ✓

1. Myslel jsem, že jsi mrtvý

Tak toto je má povídka na přání pro Wolfther, která si ji zasloužila za  věrné komentování mých blábolů. Mám tu jak pro ni, tak i pro vás čtenáře, několik upozornění:

1) Je to můj první INCEST, tak berte prosím ohled :D ^-^
2) Kushinu Uzumaki, mám normálně jako postavu v anime velmi ráda a je mi dost sympatická, ale tady jsem z ní udělala lehce mrchu, tak mě za to snad neukamenujete

Budu ráda, za jakýkoliv ohlas, ať už vote či komentář a doufám, že si tuto povídku hlavně Wolfther užije a zanechá mi na ní nějaký názor ^-^

Naruto zamračeně sledoval muže v místnosti, který mu byl tak nesmírně podobný. Oči, vlasy, rysy. Všechno stejné. Až na těch šest jizviček, tři na každé straně jeho tváře a trochu delší vlasy jednoho z nich, je dělily od toho, aby byli úplně stejní.

,,T-ty..." vykoktal stále zamračeně mladík a postavil se do obranné pozice.

Neviděl ho osm let. Osm zpropadených let si myslel, že už není mezi živými. Nebo mu to tak aspoň říkala jeho matka, která před pár dny zemřela na selhání jater. Jednoduše... Uchlastala se k smrti.

Blonďák se podíval na druhého šedovlasého muže. Kakashi Hatake. Rodinný přítel a člověk, u kterého přechodně po smrti matky bydlel.

Kakashi se na něj mírně pousmál a přikývnul.

,,Ty... Žiješ?! Jak...? Však máma říkala, že jsi umřel." vydechl nakonec zmateně Naruto.

Začal se v něm hromadit vztek, že se tady vůbec dovolil ukázat, když osm let ze sebe dělal mrtvého brouka.

,,No... Asi ti evidentně lhala," potvrdil dost jistý fakt blonďatý muž.

,,Sbal si věci Naruto, dneska odjíždíš s Minatem," ozval se Kakashi.

,,C-co? Proč jako? Já s ním nikam nejedu! Chci zůstat tady!" začal se vztekat blonďatý puberťák.

,,Je to tvůj otec, Naruto. Soud tě přidělil jemu, jakožto jedinému pokrevnímu příbuznému."

,,Není to můj táta! Můj táta by se na nás nevykašlal! Můj táta by šel vlastní ženě na pohřeb!" zakřičel vztekle Naruto a zmizel z kuchyně, kde se nacházeli, do svého provizorního pokoje.

Silně za sebou prásknul dveřmi.

Minato si povzdychnul.

,,Asi to nepůjde tak jednoduše,"

,,Taky si se měl objevit dřív," zamračil se na něj Kakashi.

,,Víš, že to nešlo. Nemohl jsem." snažil se mu to vysvětlil druhý muž.

,,Jasně, nešlo to. Nemusíš mi nic vysvětlovat, stejně nemám zájem to poslouchat." odbyl ho ne moc příjemně šedovlasý muž a odešel k zabouchnutým dveřím, na které zlehka zaklepal a pak vstoupil dovnitř.

Minato chvíli sledoval místo, kde ještě před chvílí stál jeho už bývalý kamarád a pak se posadil na jídelní židli. Podložil si bradu rukou a čekal, jak se to všechno vyvrbí.

Na Kushinině pohřbu nebyl z jediného důvodu – oblítával úřady a soudy a advokáta, kvůli svěření do péče, dědictví a vytvoření vhodného zázemí pro svého pubertálního nezletilého syna Naruta.

º•º•º

- O hodinu později –

Naruto po boku s Kakashim a svým cestovním kufrem vyšel z pokoje. Ve tváři stále zamračený výraz. Opravdu nebyl nadšený z vývoje situace. Kdo by byl. Matka, která vám zemře, do vás celej život hustí, že vás otec umřel. A najednou ejhle, táta je tady. Živej a zdravej.