Padlí andělé-Taekook/Vkook

ℌ𝔢 𝔦𝔰 𝔰𝔬 𝔰𝔱𝔯𝔞𝔫𝔤𝔢

Stál jsem před kabinetem profesora. Měl jsem z něho zvláštní pocit. Učil dobře. Hodně dobře že jsem si říkal že je až nereálný. Všiml jsem si že i Kim Namjoon který nesnáší teorii a estetiku ho poslouchal a díval se na něj jak na boha.

Zaklepal jsem na dveře kabinetu a čekal kdy mi profesor otevře dveře. Dlouho jsem nečekal, jelikož mi hned otevřel. „Oh pane kolego pojďte dál." Pobídl mě a já ho následoval.

„Jak se má vaše babička kolego? Je jí lépe?"

„C-cože?!"

Jak ví že je moje babička nemocná?! Jak vůbec ví že mám babičku?!

„V-vy se z-znáte s mojí b-babičkou?!"

„Ne tak docela ale to je jedno. Díky vaší babičce vím že se zajímáte o padlé anděli nemám pravdu?" Usmál se a opět vytáhl svůj zápisník.

„M-máte p-pravdu."

„Ale pane kolego nebudte nervózní. Velice mi lichotí že se o ně zajímáte."

Zase do zápisníku něco zapsal. „Kdykoliv byste s něčím potřeboval ohledně padlých andělech pomoct tak stačí říct. Nechci se chvástat, ale vím o nich úplně všechno." Poklonil jsem se a poděkoval mu.

Bylo toho na mě moc musel jsem od něj co nejrychleji pryč. Odešel jsem z kabinetu a rozešel se co nejrychleji do třídy. Na chodbě jsem ale omylem do někoho narazil. „J-já se omluvám!" Zakoktal se neznámí a pomohl mi se zvednout.

„To je v pořádku." Usmál jsem se a podíval se mu do očí. Dost mě překvapilo, když jsem zjistil, že je to Namjoon.

„Namjoone? Kam to spěcháš?"

„Ehh no jdu za panem profesorem. Ty jsi u něj teď byl?" Zmateně jsem přikývl. Kim Namjoon který nesnáší všechny profesory chce právě mluvit s tím nejzáhadnějším profesorem na škole?

„J-jo teď jsem tam byl."

„Výborně!" Zajásal a upravil si své brýle. Jenže on neodcházel a mě to znervózňovalo. Stále si mě prohlížel.

„Ty Jungkooku. Asi bych se na to neměl ptát, ale líbí se ti pan profesor?"

„Ani ne. Proč se ptáš?" Namjoon ztuhl asi se mu pan profesor líbí. „Páni Joone! To bych do tebe neřekl! Tobě se líbí pan profesor Jin!" Namjoon mě umlčel tím, že svou dlaň přiložil na má ústa.

„Mlč ty nevychovaný dlouhovlasý králíka připomínající spratku! Tak zaprvé se mi líbí ale jen možná. A za druhé jsem starší než ty, takže mě oslovuj hyung!" Jeho dlaň jsem sundal a začal se smát.

„Omlouvám se hyung, ale asi bys měl jít za tvým panem profesorem, jelikož bude zvonit." Namjoon se začal červenat. „Není můj. Zatím není." Zasmál jsem se a poklepal ho na rameni na znamení mojí úcty k němu.

Uvolnil jsem mu cestu a vydal se do učebny na další hodinu. Byl jsem šťastný, jelikož je to dlouho co se se mnou takto někdo bavil. „Uvidíme se na obědě Jungkooku." Usmál se Joon a zaklepal panu profesorovi na kabinet.

Dveře se otevřely a v nich stál vysmátý profesor. Když si všiml, kdo klepal jeho úsměv se ještě rozšířil a jeho oči vypadly hladově? Vážně se díval na Namjoona jako na svou kořist?

„Pojďte dál Namjoone jsem rád, že jste přišel." Namjoone?! Vážně mu řekl Namjoone a ne kolego?! Namjoon omámeně přikývl a vešel dovnitř. „Hodně štěstí hyung. Budeš ho potřebovat." Zašeptal jsem a rozešel jsem se k učebně.

*

„Sakra Kim Seokjine! Měl jsi být nenápadný, a ne strašidelný a čitelný!" Zavrčel nevrle Taehyung a zakryl zrcadlo závěsem. „Proč mám kolem sebe tak neschopné sluhy?!" Taehyung začal podupávat nohou a přemýšlel o tom co dál.

S tímhle Jinovým přístupem Jungkook nikdy nezhřeší. „Min Yoongi!" Zakřičel syn prince smrti a vyčkával na svou pravou ruku.

„Volal jste mě pane?"

„Ano. Půjdu do světa smrtelníků Jin je neschopný a líný jako veš. Jeho tempem a stylem Jungkook nikdy nezhřeší."

„Ale pane je nebezpečné abyste šel mezi smrtelníky. Bratr vašeho otce vás-"

„Ptal se tě někdo na názor?!"

„Ne pane."

„Oznam mému otci, že odjíždím. Neříkej mu, ale že jdu do světa lidí naštvalo by ho to." Yoongi se poklonil a odešel. Byl naštvaný, jelikož se k němu Taehyung choval jako k málo cennému.

„Sice jsi mě nevolal ale chtěl jsem tě vidět." Zavrněl sladce nově příchozí a zezadu svýma malýma rukama objal Taehyunga.

„Jimine říkal jsem ti ať se ke mně chováš s úctou."

„Jenže já k tobě chovám velkou úctu. Jen vím že jako tvůj budoucí manžel ti nemusím říkat pane ani ti vykat." Zasmál se, stoupl si na špičky, jelikož byl menší a políbil Taehyungův krk.

„Cože?!" Syn pekelníkův to už dál nevydržel a tohohle sprostého padlého anděla od sebe odstrčil.

„Ty to ještě nevíš? Mluvil jsem s tvým otcem po dlouhé a únavné hádce mě nezabil spíš právě naopak řekl, že bude lepší, když si mě vezmeš. Taehyungie bude to lepší pro nás pro oba. I pro toho nechutného smrtelníka." Dokončil svůj monolog spokojeně se usmál.

„Tak zaprvé. Jmenuje se Jungkook a není nechutný. Za druhé si tě rozhodně nevezmu i kdybys byl jediná bytost na planetě! A za třetí. Ani ty ani můj milovaný otec mi nebudete kecat do mých vztahů!"

„Nebuď směšný Taehyungu!" Řekl už lehce naštvaný Jimin. „Já tě znám vím, že si nevezmeš nechutného smrtelníka, neklesl bys až tak nízko. Jde ti o něco jiného nemám pravdu? Chceš se krmit jeho strachem, bolestí a smutkem je to tak? Chceš být silný, jelikož tyto lidské emoce nám dávají sílu." Zasmál se a prohrábl si své stříbrné vlasy.

„Je mi jedno co si myslíš o mém sňatku. Klidě si mysli, že to dělám jen kvůli moci. Ale věř že ty Jimine nebudeš nikdy tak dobrý a cenný jako Jungkook."

„Uvidíme, jak dlouho ti to vydrží."

***

Moc omlouvám že jsem nevydala žádnou kapitolu. Bylo mi ještě hůř, než před tím ale teď je to lepší a jsem připravená znovu psát.

Doufám, že vám je na rozdíl ode mě lépe.

Nezapomeňte myslet pozitivně!

Iℓơvє ♡Чơυ