Záznam z výslechové místnosti (Short)

Výslechový záznam ze dne 24. 5. 2024 I

Vyslýchaný: "Co tu k čertu dělám?"

A: "Po tom, co jste se vzepřel přímému rozkazu jste byl uspán a převezen sem, budete podroben výslechu, který rozhodne o Vašem dalším osudu."

Vyslýchaný muž si z kalhot vytáhl krabičku s tabákem a na místě si ubalil cigaretu, načež požádal ostrahu o oheň. Ostraha se s respektem podívala na agenta A, ten přikývl na znamení, že může vyslýchanému připálit. Vyslýchaný si zapálil cigaretu a výhružně se podíval z bezprostřední blízkosti agentovi do očí. Poté mu provokativně vyfoukl kouř do obličeje.

Vyslýchaný, arogantně: "Tak se ptej Áčko..."

Agent kapacity agenta A se nenechá vyvést z míry ani takovým chováním.

A: "Už za tohle bych Vás mohl postavit ke zdi, jste si toho vědom?"

Vyslýchaný: "Tak dělej, ušetříme si práci s výslechem, ne?"

A: "Radím Vám dobře, spolupracujte a možná z toho vyváznete ještě dobře."

Vyslýchaný: "To si nemyslím...ale začněme, ať to máme oba za sebou."

A: "nejprve uveďte do záznamu svoje jméno a identifikační označení agentury."

Vyslýchaný: "Jmenuji se <chrčení, porucha záznamu>, dělal jsem pro tyhle sráče pod označením CBA-221."

A: "Výborně...bolelo to?"

Vyslýchaný duše s odporem utrousil.

" Pokračujme prosím."

A: "Budeme od Vás potřebovat Váš kompletní příběh u agentury...ne že by to někoho zajímalo, ale je to nutné pro kompletaci protokolu. Podle všeho vy CBAčka se nemůže prostě jen tak šoupnout pod zámek tři kiláky pod povrchem aniž by neproběhlo tohle...Takže jak jste se dostal k této zajímavé práci?"

CBA-221: "Vybrali jste si mě, manželka mi zemřela na rakovinu. Pes pošel žalem a rodiče byli už dávno po smrti, nic po mně nezůstalo, nikdo by mě nehledal ani nepostrádal...Měl jsem dobré předpoklady, disciplínu, mušku, potlačenou empatii, zkrátka ideální člověk pro tuhle práci."

A: "Kdy a jak Vás kontaktovali naši agenti?"

CBA-221: "Bylo to těsně po smrti Angeliky. Měl jsem vztek sám na sebe, nemohl jsem nic udělat pro její záchranu. Jel jsem se projet, natankoval jsem plnou nádrž a vyrazil. Neměl jsem žádný cíl, jen jsem projížděl temnotou a míjel auta. Jel jsem takhle hodinu, druhou, třetí a najednou se z vedlejší polní cesty vyřítilo černé SUV a napálilo to do mě."

CBA-221 rukou přikryl mikrofon, naklonil se nad agenta A a řekl mu, že mimo záznam nesouhlasí se způsobem jakým byl rekrutován a agentura by měla změnit svoje způsoby. Pak pokračoval jako by nic.

Slyšel jsem dva mužské hlasy jeden mladší a znatelně méně zkušený...ten skoro ještě klučina říkal něco jako "A přežil to ten cápek? Co když je mrtvej?!?" starší muž v černém kabátu s šedivou bradkou se sklonil k čelnímu sklu mého auta, které nějakým způsobem ještě drželo jakž takž pohromadě. Narovnal se a křikl po mladíkovi "Žije..pašák, vem ho z toho auta. Mladík, mohlo mu bejt tak dvacet-pětadvacet, mě vytáhnul z auta. Ti dva mě přimáčkli ke stromu a ten starší povídá "Já jsem RA-33, tohle je RA-489, teď ti dáme injekci a vezmeme tě na ten nejlepší pracovní pohovor tvýho života."

A: "Takže Vás vzali na standartní pohovor. Tam Vám bylo sděleno vše podstatné a poslali Vás na výcvik."

CBA-221: "Ano, smím pokračovat?"

A: "Zajiste."

<Následující část záznamu je cenzurována z důvodu utajení výcvikových procedur agentů CBA>

A: "Tím se dostáváme k Vaší první misi, co je vlastně úkol vás agentů CBA? Já to samozřejmě vím, ale uveďte do záznamu."

Po vypuknutí pandemie počátkem roku 2030 se vláda pokoušela dostat situaci pod kontrolu, nejprve vládními nařízeními, omezením pohybu, zavíráním škol. Když jim došlo, že to nebude stačit, zřídili tohle místo...tuhle agenturu. Naším úkolem bylo zamezit úmyslnému šíření viru, někteří nemocní ze sebe dělali chodící biologické hrozby, dokonce vznikl i kult. Tyto kultisty zavírala vláda do pracovišť pod zemí. Stali se na viru závislými, chtěli tento v uvozovkách dar, jak mu říkali, šířit dál...samozřejmě utíkali. Jakmile někdo takový utekl a že se vždycky někdo našel, byla naše práce co by containment breach agentů je zastavit. Vláda se s nima nepárala, každý z nás měl povolení zabíjet...ačkoliv měli jsme i gumové projektily a paralyzéry, ale na ty většinou nedošlo...

Pamatuji si to jako by to bylo včera, stál jsem na útesu, přemýšlel o své nové práci a čekal na první úkol. Výcvik nás na to připravoval, ale jaké to bude zabít? to jsem se měl již brzy dozvědět. Cinklo mi upozornění na mobilu, který jsem vyfasoval sotva pár hodin zpátky. "Nový cíl, CBA-221-T01", dál ve zprávě stálo, že cíl není nebezpečný a na akci jsem tudíž sám. Vyrazil jsem podle lokátoru, který se později dával už všem i v domácí karanténě. Lokátor mě zavedl k dětskému hřišti. Původně jsem byl zmatený, ale uprostřed stála holčička v růžových šatech bez respirátoru a natahovala ruku k chlapci tmavé barvy pleti, který měl očividně strach. Otevřel jsem okýnko a poslouchal..."Notak, neboj se. Vezmi si to, je to dárek. Udělá ti dobře." Lákala ho aby se nakazil, aby si sám vzal to svinstvo. Proklínal jsem vládu, že mi dala holčičku v šatičkách jako první cíl. Už jsem natáhl uzávěr svého AUGu, když najednou jsem dostal lepší nápad. Přikradl jsem se za naši malou šiřičku a signalizoval černému chlapci ať mlčí. Sáhl jsem po paralyzéru a našil to do ní.

A: "Toť vše? paralyzoval jste ji a odvezl na pracoviště?"

CBA-221: "Ano, tam se o ni postarali, to byl můj první úkol"

A: "Navrhuji přestávku, co byste řekl kávě z automatu?"

CBA-221: "Ano prosím."

Během přestávky se k sobě jak agent A, tak CBA-221 chovali značně nepřátelsky, ale oba byli rádi za možnost si dát kávu. Mezitím se také vyměnila ostraha hlídající dveře výslechové místnosti. Po usazení zapl agent A znovu nahrávání.

A: "A co Vaše první zabití pro agenturu?"

To byla hned následující mise. Jen co jsem odvezl tu malou mi zase pípl telefon. "Nový cíl, CBA-221-T02". Tohle už bylo o poznání zajímavější. Jednalo se o dům, mým cílem byl celý dům plný kultistů. Nacházel se v obydlené oblasti, proto mi zabavili veškeré zbraně s těžkou municí. Byl jsem vybaven pouze sadou házecích nožů, těžkou odstřelovací kuší a pistolí Glock 19 s rozšířeným dvouřadým zásobníkem, tu jsem ale směl použít jen v krajní nouzi.

...Muži, který nám předával vybavení jsme přezdívali Greg, samozřejmě to nebylo jeho pravé jméno, ale říkali jsme mu tak. Greg byl černý podsaditý chlap v černém obleku s černou kravatou a černou košilí. Nikdy nemluvil víc než bylo potřeba. Znali jsme ho výhradně jen přes okýnko výdejny zbraní s zeleným hnusným nasvícením hluboko v útrobách agentury. Podle mě ani nevylejzal ven...Zeptal jsem se tedy Grega "Jen tohle?" Greg se na mě kriticky podíval přes jeho černo černé brýle a řekl "Ano, víc nedostaneš."

<Konec první pásky záznamu...prosím vložte další pásku..prosím vložte další pásku..prosím vl...>