Zapomenutí (Locika; dobrodružství na vlásku)

1. Tajemství

Koronou se ozval hlasitý zvuk exploze.

„Táti! NE! Ne... ne..."

"Omlouvám se ... sis ...

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Její oči se rychle otevřely, zrzovlasá dívka se posadila na své posteli a promnula si oči. Měsíční svit osvětloval její pokoj, na podlaze byly roztroušeny knihy a papíry. Prohrábla si rukou svoje rozcuchané vlasy.

„Už zase..."  Zamumlala, pak vstala a oblékla se do šedozelené košile a hnědé sukně. S batohem na zádech tiše vyšla z domu a zamířila přímo do lesa. Nějakou dobu procházela lesem. Les vypadal uprostřed noci tak záhadně, ale krásně, skoro by jste mohli slyšet, jak se na obloze třpytí hvězdy, Kris poslouchala zvuk tekoucí řeky a houkání sov, dokud nedošla k malé vesničce. Šla na druhý konec vesnice a do laboratoře.

Uvnitř laboratoře byly všude rozházené papíry a knihy. "Domov sladký domov." Dívka se usmála, ale ten rychle zmizel. "Alespoň to tak cítím." Kris chvíli zkoumala stroje v místnosti. Na stolech a policích bylo hodně chemikálií. Šla do rohu, který byl pokryt přikrývkami a polštáři. Zrzka si lehla a vytáhla z batohu knihu. 'Příběhy Flynnigana Rychlíka'. Její nejoblíbenější kniha; Jednoho dne ji Kris našla na jednom ze stolů. Začala ji číst a v po chvíli usnula.

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Slib mi, že si mě budeš pamatovat Kris." Řekl hlas mladého chlapce.

"Svlibuju," řekl mnohem mladší dívčí hlas.

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Kris se probudila s knihou na hlavě. 'co je to za hlasy?'  Tohle se dělo už několik týdnů. Kris o tom nikomu neřekla, mysleli by si, že je šílená. Přece to byly jen sny.... že jo?

Dívka se podívala z okna a viděla, že slunce vychází. Oči se jí rozšířily. "Ale ne, alenealene!" Začala panikařit. "Xavier mě zabije!"

Vyběhla z laboratoře a zamířila zpět do Korony. Jakmile dorazila k mostu, docházel jí dech, z toho běhání jí bylo na zvracení, její srdce bilo rychleji než normálně a začala se jí motat hlava. Kris prošla přeplněnými ulicemi a zamířila přímo ke kovářovi.

„Ahoj, Xave." Pozdravila, jakmile dorazila ke svému cíli. Xavier přestal s tím co dělal, a objal ji.

"Kris, tolik jsem se bál, kde jsi byla?" Zeptal se a držel ji za ramena. Poškrábala se na zátylku. Xavier byl jako její pěstoun, staral se o ni, tak dlouho jak si jen pamatuje. Když byla malá, spadla do hlubokého příkopu a praštila se do hlavy. "Já - byla jsem v ... c-cukrárně...?"

"Kris, víš že neumíš lhát." Xavier se jí podíval do očí. "Zase jsi byla ve staré Koroně, že?"

Kris jenom kývla a zadívala se do země. "Nemůžu si pomoct, líbí se mi tam, v tý laborce jsem našla fakt super věci, jako třeba stroj který dokáže vytvořit úplně nový prvek!" Její oči se rozzářily když začla mluvit o laboratoři která jí připomíná domov. "I když je rozbitý ale to spravím.." Zamumlala si a Xavier se zasmál.

"Připomínáš mi tvého bratra..." V tu chvíli se všechno zastavilo. Xavier si uvědomil co právě řekl.

"C-cože..." Kris byla zaražena. Xavier se to rychle snažil napravit. "Ch-chtěl jsem říct že mi připomínáš mého bratra...Aervixe...on..vždycky strašně rád mluvil o strojech...a tak..." Ta výmluva byla bez pochyb strašná ale stačilo to aby tomu malá Kristína uvěřila.

"Ty máš bratra!? Proč jsi mi o něm nikdy neřekl!?" Xavier si oddechl.

"No..bratr žije hodně daleko a rozhodně nikdy nepřijede, takže ani nebyla potřeba ho představovat." Xavier zase zalhal, a moc nepomohlo to že se Kris pořád vyptávala. A tak si Xavier vymyslel příběh o svém 'bratrovi' a Kris s radostí poslouchala.

Po nějaké době Kris dostala odvahu se Xaviera zeptat. 

"X-Xave?" Řekla pomalu, Xavier se k ní otočil. "Copak?"

Jeden z těch hlasů zněl jako já - ale mladší ... "Xavier se na okamžik odmlčel a pak se zeptal. "Co ti ty hlasy řekly?" Kris se na něj podívala. „Byl tam ještě jeden. Zněl jako kluk kolem mého věku a - řekl: 'Slib mi, že si mě budeš pamatovat'"

 Xavier upustil kladivo, které držel, a zíral na Kris se širokýma očima. 

"C-Co se děje? J-je to špatné?" Zeptala se Kris ustaraně.

"N-Ne ... možná je to ve tvojí hlavě, víš že je tvůj mozek poškozený." Řekl Xavier. 

 "No, jo... to by dávalo smysl." A pak bylo trápné ticho. 

 *-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Později toho dne se Kris procházela po zámku a hledala malou princeznu Anxelin se kterou si hrála na schovávanou. Holčička neměla šanci proti Kris vyhrát. (Alespoň ne po těch třiceti, co prohrála) Chtěla vejít do trůnního sálu, ale zastavila se když slyšela hlasy, trochu pootevřela dveře a nakoukla. Viděla královnu a krále a.....'Xavier! Co ten tady dělá.' Pomyslela si a začala odposlouchávat jejich konverzaci.

"-kvůli tomu jsem jí musel lhát o tom že mám bratra. Sice vypadala že tomu uvěřila ale na tohle je moc chytrá, myslím že něco tuší.." Vysvětlil Xavier královně. 'Co! O čem to mluví! '

"No tak v tom případě jí musíme udržet od Locičina deníku a dávat na ni pozor." Prohlásil Král.

Ale královna zavrtěla hlavou. „Ne, musíme jí to říct! Konec konců se mohou vrátit kdykoli." Evžen však proti tomuto rozhodnutí protestoval.

"Cože! Lociko, už je to šest let. Nevrátí se!" Locika ale Evžena odsekla. "Evžene, nemůžeme to před ní skrývat celý život."

„Dobrá, řekněme, že se vrátí, ale co uděláme pak? Nevíme, co by se jí stalo s mozkem. Ani by si je nepamatovala!" Řekl.

"Evžene, nemáme na výběr, až se vrátí, budeme v průšvihu! Slíbili jsme, že se o ni postaráme!"

„Ale jak jí to chceš říct 'Ahoj, Kris, promiň ale celý tvůj život je lež, a tvoje rodina tě opustila'?" Řekl Evžen holčičím hlasem.

Kris se zarazila. "Cože...ne..." Do očí se jí pomalu vlely slzy. Dál už neposlouchala, utekla od dveří a ven z hradu, snažila se spořádat vše co zrovna slyšela. Její nohy ji vedly daleko od Korony, zase utekla do laboratoře. Zabouchla za sebou dveře a padla na kolena. Hlava se jí točila a její ochablé tělo padalo v bezvědomí k zemi. 

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*