Dračí dívka (POZASTAVENO)

Přívěsek

"Achjo, už je to tu zase" pomyslela si Naira když se oblékala. Naira byla čtrnáctiletá dívka. Byla průměrné výšky, celkem hubená. Měla hnědé vlnité vlasy po ramena, většinou sčesané do culíku, stejně jako dnes a nebeský modré oči. Musela jet pomáhat své tetě do veterinářství. Nikdy jí to tam nebavilo, vypadalo to tam ponuře a zvířata vždy příšerně řvala, ale musela tam. Jinak by teta musela rušit prohlídky a různé operace a přišla by o potřebné peníze. Teta se jmenovala Tiara a žila s ní už od dvou let. Nevěděla, co se jejím rodičům stalo. Teta jí říkala, že Nairu našla před dveřmi, jak si v kočárku hraje s plyšákem. U ní ležel papír a na něm prosily Naiřiny rodiče, aby se o ní teta postrala. Teta, která děti neměla a od dospělosti se věnovala veterině, se rozhodla o ní posarat. Za to byla Naira ráda, ale stejně jí zajímalo, proč jí rodiče museli opustit. Naira už zamykala dveře a povzdechla si, podívala se na jejich skromný domeček. Měl jen jedno patro a v něm se nacházeli čtyři pokoje. Jídelna spojená s obývákem a kuchyní, koupelna, pracovna a pokoj, ve kterém spala teta i Naira. Byly jedna z chudších rodin, veterina totiž moc peněz nevynáší. Naira se podívala na prázdnou ulici a nasedla na kolo. Jako vždy musela jet k veterinární klinice pět kilometrů a jednoduší to bylo na kole. Zatočila vpravo a uviděla známé útesy. S tetou bydleli na ostrově. Ale v moři se moc lidí nekoupalo, bylo totiž studené. Koukla se na hodinky "Jéje" uvědomila si, že jede pozdě, proto zrychlila. Teta by nebyla moc nadšená, kdyby musela začít operovat sama. Už chtěla zabočit od útesů pryč a jet směrem k lesu, když v tom uslyšela křik o pomoc. Rychle jela k místu odkud zvuk přicházel, připadalo jí, že je slyšet odzdola. Sesedla z kola a přiběhla k útesu. Sedla si aby nespadla a opatrně se naklonila. O trochu níž než byla vysela drobná postavička. Měla dlouhé vlasy, špičaté uši a pokud se Naira nemýlila, tak měla i křídla. Zatřásla hlavou a protřela si oči, vážně měla ta postava křídla?! "Asi se mi to jenom zdálo" pomyslela si. Ale když oči znovu otevřela, tak je pořád viděla. Vykulila oči, a začala pochybovat o svém zdraví. Ale pak si uvědomila, že by jí měla pomoct. Vytáhla postavičku nahoru a ihned jí zasypala otázkama. "Kdo jste? A jaktože máte křídla?"

"Trochu zdvořilosti bych prosila" vstala a oprášila si světle zelené šaty. "Jmenuji se Eleonora a jsem královna elfů. A to už i vysvětluji, proč mám křídla." odpověděla postavička.

"Královna elfů! A ty křídla jsou opravdový!" podivila se Naira, a vykulila oči víc, až tak, že si ta paní musela myslet, že jí vypadnou.

"Ano, to bych ráčila býti královna. A ano ta křídla jsou opravdová" potvrdila a odhrnula Naiře vlasy. Pozorně si prohlížela její uši. "Hmm, chápu jsi člověk, tak ti to přijde nenormální."

"A vám to snad přijde normální?!" už zakřičela už Naira. "Asi jsem se zbláznila, totálně zcvokla. A ta paní je taky blázen. Protože tohle nemůže být pravda. Nikdo přece nemůže mít křídla!" pomyslela si.

"Prosím nepochybuj o tom co vidíš, a nikdo z nás se nezbláznil." řekla klidně Eleonora.

"Ona my snad čte myšlenky!" zneklidněla Naira.

"Ano uhodla jsi a na křídlech jsem vyletět nemohla, protože je mám mokré" odpověděla rovnou na další nevyslovenou otázku. "Rozhodla jsem se, že za mou záchranu ti daruji tento přívěsek."

"Co to je? " zeptala se Naira.
"Přívěsek, díky kterému se stane dračí dívkou."

"Dračí dívkou?" podivila se Naira.

"Ano. Existují různí tvorové. Lidé jako ty, elfové jako já, víly a mořští lidé. Lidé nemají žádnou moc a ani se nestarají o žádné magické tvory. Elfové, víly i mořští lidé magii mají. Elfové se starají o draky, víly o jednorožce a mořští lidé o magické delfíny. Ještě nějaké otázky?"

"Takže já se stanu elfkou?" začínala jí pomalu věřit Naira.

"Ne, ale budeš mít speciální výhradu které se někomu jen tak nedostane. Budeš umět používat magii elfů, ale elfka nebudeš. Náhrdelník ti, ale propůjčí ještě jednu moc, ale o té ti nic říct nemohu." řekla Eleonora a pousmála se.

"A co to vůbec znamená být dračí dívkou?" zeptala se skepticky. Přišlo jí, že ta paní blábolí úplné žvásty. "A jakou další moc?"

"Až přijde čas, tak se všechno dozvíš. Nandej si ten náhrdelník" pobídla jí rukou.

Naira si náhrdelník pomalu nandala, ale nic se nestalo. "Co jsem si myslela. Vždyť blábolí nesmysly." zavrtěla hlavou.

"Za nějakou dobu se před tebou objeví portál" řekla jako by nic. "Nic si s sebou brát nemusíš. Jen věci, které chceš. Pak vkroč do portálu a objevíš se u zkoušky na jaký stupeň ve škole budeš chodit. Radím ti, nějak si zakryj uši ať si hned všichni nevšimnou, že nejsi elfka." pověděla Eleonora a vytratila se.

"Ona mi nic nevysvětlí a prostě si zmizí. To jsem z toho jelen." Začala Naira kroutit hlavou. "Asi se mi to jenom zdálo." usoudila po chvíli. "Počkat. Pokud se mi to jenom zdálo, tak bych neměla ten náhrdelník. Že by to byla všechno pravda? To, že zmizela ve vzduchu a to že měla křídla." Uvažovala chvíli nerealisticky. "Co to blábolím? Nejspíš to byly umělý křídla, protože jinak by na nich vyletěla a nemusela křičet o pomoc a to že se vytratila udělala nějakým efektem. A to, co říkala byly nějaký nesmysly. Asi utekla z blázince. Neměla bych na ní někoho zavolat? Stejně už je pryč a ani nevím kam šla, takže ne. Spíš bych měla jet za tetou" usoudila Naira, nasedla na kolo a náhrdelník nechala náhrdelníkem.

"Alespoň je hezký" pousmála se a rozjela se.