Dračí dívka (POZASTAVENO)

Sen

Primus je dovedl do jejich koleje a pak odešel. Stáli ve společenské místnosti. Naira si jí prohlížela. Černá křesla s fialovými polštáři se nacházela po celé místnosti. Naproti od schodů plápolal oheň ve velkém krbu. Celá jedna zeď byla vyplněná sklem. Krásný výhled. Malá louka, okolo které byla budova, v níž se nacházeli, byla prostě kouzelná. Naira se rozešla po schodech a hledala dveře se svým jménem. Primus jim říkal, že každý má svůj vlastní pokoj. Naštěstí. Konečně ho našla a vstoupila. "To je nádhera" vzdychla si nad pokojem. Zdi fialové, až na jednu, která byla černá s fialovým květem. Naproti dveřím fialová postel s nebesi. Skříň černé barvy. A po chvíli zkoumání, našla i dveře do celkem hezké koupelny. Vykoupala se a šla spát.

Uviděla chlapce stejně starého, možná trochu staršího, než je ona. Byl velice sympatický, ale vypadal smutně. Seděl na kameni a prohlížel si přívěsek. Stejný přívěsek jako má Naira. "Cože?!" zakřičela Naira. Chlapec sebou trhl. Lekla se. Když ale viděla, že chlapec se nedívá na ní, ale skrz ní, tak se uklidnila a otočila se.

Do místnosti vstoupil muž, měl na sobě hábit a masku. Jeho tělo kromě očí a pusy vidět nebylo.
Muž se přísně podíval na chlapce a promluvil "Zítra se budeme znovu stěhovat a chtěl jsem ti ještě říct" promnul si prsty "že byl dán další dračí přívěsek. Zanedlouho tu budeš mít konečně nějakou společnost." Naira sebou trhla. Vážně mluvil o přívěsku, co měla na krku? Hlasitě si polkla. "Doufám, že nemyslí mě" pomyslela si.

"Jak jsou na tom ostatní?" zeptal se statečně, ale unaveně chlapec.

Muž se na něj zlostně podíval a zařval "Do toho ti nic není! Starej se o sebe!" zabouchl dveře a odešel. Dveře se ihned po zavření vytratily.

Naira šla blíž k chlapci a prohlížela si ho. Vypadal unaveně a strhaně, ale přesto hezky. Bylo jí ho líto. Sedla si k němu. Viděla, jak mu krvácí ruka. Nemohla nic udělat a to jí štvalo. Došlo jí, že jí nevidí ani neslyší. Něco jí napadlo. Utrhla si kus noční košile, co měla na sobě. Kus narovnala a zkusila jím obvázat krvácející ruku chlapce. Chlapec sebou trhl. "Tak tohle nejspíš cítil" pomyslela si Naira a ušklíbla se.

"Haló?" zeptal se nebojácně chlapec, ale bylo na něm vidět, že se strachy klepe.

Naira neodpovídala. Stejně by jí neslyšel. Dovázala ruku a vzdálila se. Dívala se na chlapce, který se užasle díval na ruku a zkoumal látku, kterou jí obvázala. Nejspíš látku viděl, protože si jí pozorně prohlížel.

"Je tu někdo?" zeptal se znovu.

Nairu něco napadlo. Do prachu, který se válel všude po podlaze, napsala ano. Chlapec asi viděl, že je tam něco napsáno a stoupnul s i za Nairu, o které nevěděl. Dýchal jí za krk. Naira zkoprněla a zčervenala. "Co se to se mnou sakra děje" pomyslela si a nervózně se kousala do rtu.

Chlapec zkoumal nápis. Po chvíli se zeptal "A rozumíš mi". Naira znovu napsala ano. Chlapec kývnul a ptal se dál "Kdo jsi? A jak ses sem dostal" Naiře to chvíli trvalo, ale po chvíli v prachu stála věta "Jmenuji se Naira a nevím, jak jsem se zde objevila" Chlapec se zasmušil. Asi doufal, že mu pomůže se odsud dostat. Naira se na něj dívala, pak se jí zamotala hlava a vzbudila se.

"Kde to jsem? To byl jen sen?" ptala se do ticha zmateně. Podívala se na svojí noční košili a zhrozila se. Byla celá špinavá a hlavně kus chyběl. Ten kus, kterým obvázala neznámému chlapci ruku. "Já jsem asi blázen" pomyslela si, protože jí to rozhodně normální nepřipadalo. "I když v tomhle světě je možné snad všechno" řekla zasmušile a vstala. Podívala se na hodiny. Byly asi dvě hodiny ráno, tak si ještě lehla, ale nemohla usnout. Postavila se tedy a šla se podívat na knihu, kterou našla v hradu. "Možná, že tohle byl důvod proč se mi zkomplikoval přenos" přemýšlela. Nahlédla do knihy a přejela prstem přes runy. Objevil se český text. Četla "I sny co se zdají, pravdu přináší a znají" přejížděla prstem i po dalších řádcích, ale ty zůstaly stále stejné. "To mi ta kniha jako bude nějak radit nebo co?! A co tou větou myslela? Že ten sen byl pravdivý? To je přece blbost. Nebo ne?" přemýtala nahlas a pomalu, ale jistě usínala.