//3

460 19 1
                                    

Nárazem do neznámého jsem skončila na zemi. Po chvilce jsem zvedla zrak vzhůru k dotyčnému.

Byl nakloněný kousek nademnou a podával mi ruku k pomoci ke vstání. Jediný, co jsem zatím poznala, že nepatří k českému týmu.

Omluvně jsem se na něho podívala. Rozešel se chodbou, kterou se v tu chvíli rozezněl něčí hlas.

Volal: „Mitch, where have you been for so long?"

V tu chvíli mi to do sebe všechno zapadlo...

Ten, s kým jsem se právě srazila byla kanadská jednička Mitch Marner. Vždyť vlastně Kuba říkal, že jsme na chodbě s kanaďany.

xxx

Došly jsme s El do jídelny, která byla skoro plná. Byli tu všichni dohromady. Jak Češi, tak Američané, tak Kanaďané.

Naštěstí na nás Kuba Vrána zamával, aby jsme si šly sednout za ním.

Po cestě ke stolu jsme minuli stůl kanadských hráčů. Seděl tam Hart, Jost, Strome a samozřejmě Marner. Ten se na mě podíval a dlouze se usmál. Úsměv jsem mu oplatila a cítila jsem, jak jsem zrudla.

Sedly jsme si ke Kubovi. Zatím seděl sám, ale prý čekal ještě dva kluky ke stolu. Ti zanedlouho došli. Ve mně málem zamrazilo, když si ke stolu sedl Nečas s Kubalíkem.

S El jsme je pozdravili. Martinův zrak se upřel na mě.
Z ničeho nic pronesl: „Tebe jsem vlastně pouštěl včera do haly, že?"
Jen jsem přikývla. On se na mě usmál. Achjo.. zase ten jeho úsměv.

xxx

Po večeři jsme s El chtěly jít k sobě na pokoje, ale zastavil nás Kubalík.

Ptal se, jestli náhodou nechceme asi za hodinku přijít na pokoj číslo 13. Že prý budeme hrát seznamovací hry. My jsme jiné plány neměly a tak jsme přikývly.

El zašla do svého pokoje a já pokračovala chodbou směrem k tomu svému. Odemkla jsem a vešla jsem do pokoje.

Chvíli jsme váhala, co si na sebe obleču, ale nakonec jsem zvolila černé tepláky, ve který sem přijela a šedé tílko s menším výstřihem. Cítila jsem se v tom pohodlně a to bylo hlavní.

Chvíli jsem si ještě vybalovala věci a zhruba po té hodině jsem se vydala o tři pokoje vedle, na 13.

Opatrně jsem zaklepala a po chvilce mi otevřel Martin Nečas. V kroužku na zemi už seděla Elen, Vrána, Kubalík, Šalda, Kaut, Lauko a Sklenička.

Vešla jsem a posadila jsem se mezi Nečase a Skleničku. Kluci hned navrhli, že budeme hrát pravda nebo úkol. Prý jim to přijde jako nejlepší nápad k seznámení. My jsme na to s El jen přikývly a hra mohla začít.

Dominik zatočil flaškou, která padla jak jinak než na mě.
Pravda, řekla jsem. Ten jen na mě upřel pohled a vykoktal ze sebe otázku.

- Máš kluka?

Nad odpovědí jsme měla hned jasno.

- Ne, odpověděla jsem.

Zatočila jsem flaškou a ta padla vedle mě na Nečiho. Usmála jsem se pokynula jsem na něj hlavou. Pravda, odpověděl.

- Budu mít podobnou otázku jako Dominik. Jsi zadaný?

- Rychle sklopil zrak.

Vzal flašku do ruky a zatočil sní.. Takhle hra pokračovala aspoň další hodinu. Skvěle jsme se s kluky bavili.

Taky do nás napadalo za ten večer docela dost alkoholu. Já v sobě skoro nic neměla, ale kluci to možná i trochu přehnali.

Odbyla 11 a já zauvažovala, že půjdu už na pokoj.

Zvedla jsem se a vyšla jsem na chodbu. Než jsem stihla dojít na pokoj, chytl mě někdo za rameno.

Trochu jsem se lekla, ale když jsem zjistila, že je to Mitch, tak jsem se trochu zklidnila. Usmála jsem se na něj a zeptala se ho, co potřebuje.  <budu ten rozhovor psát v češtině, i když by měl být v angličtině>

M: Chtěl jsem se jen zeptat, jestli se nechceš jít projít.
Já: Teď? Takhle pozdě?
M: Venku je hezky, nebude to na dlouho, pojď prosím.

Kývnula jsem hlavou na souhlas a chtěla jsem si skočit na pokoj pro mikinu, protože jsem byla jen v tílku a teplákách. Mitch mě ale chytil za ruku a podal mi jeho modrou mikinu s číslem 16 na boku na hrudi.

Oblékla jsem si ji na sebe. Byla cítit pánskou voňavkou. Otočila jsem se k Mitchovi a usmála jsem se na něj. Dali jsme se do chůze.

Vyšli jsme z hotelu a zamířili do malého parku nedaleko od hotelu. Sedli jsme si na lavičku a začali jsme si povídat.

M: Jak se vůbec jmenuješ a kolik ti je?
Já: Viktorie a je mi 18.
Mitch se usmál do země a zkousl si spodní ret. Nevím, proč to udělal, ale vypadal sexy.

A jak si se sem vůbec dostala? přerušil krátké ticho opět on.
Já: No studuji zdravku a týmu vypadl pomocník zdravotníka.. a tak jsem tady kvůli tomu.
M: A co ještě děláš ve volném čase?
Já: Hraji závodně basket už čtvrtým rokem a snažím se věnovat kamarádům a rodině.

Takhle jsme si povídali ještě asi hodinu. Vůbec mi nevadilo, že je půlnoc. Bylo mi v jeho přítomnosti dobře.

Po chvilce jsme se vydali zpět k hotelu. Měla jsem ruce vtáhnuté do dlouhých rukávů mikiny, protože mi začala být lehce zima.

Došli jsme před hotel a já strčila ruce do kapsy a začala hledat kartu od vstupních dveří. Po chvilce mi došlo, že to není moje mikina v té svoji kartu nenajdu.
Mitch se mi mezitím začal smát. Dlouho jsem to nevydržela a začala jsem se smát taky.

Smích nás oba přešel až v tu chvíli, kdy nám došlo, že tu kartu vlastně ani jeden nemáme.

Chvilku jsme tam oba jen tak bezradně přešlapovali před dveřmi, když v tom mě napadlo, že zavolám Elen a ta nám přijde otevřít.

Vytočila jsem její číslo. Vzala to hned a podle hluku bylo poznat, že je ještě u kluků. Řekla že hned dojde.

Mittchie? řekla jsem potichu.
Ano? odpověděl.
Fakt děkuju za tu mikinu, jinak bych tady asi fakt zmrzla, než nám někdo přijde otevřít.

Mitch udělal ke mně krok blíž a objal mě. V tu chvíli se rozletěly dveře a v nich stál Dominik. Nejspíš ho poslala El. Dominik na náš zaraženě koukal.

Mitch ode mě odstoupil a vešli jsme oba do hotelu. Dominik šel tiše vedle nás.

Rozdělili jsme se až uprostřed naší společné chodby. Dominik vešel do třináctky a my s Mitchem udělali ještě pár kroků.

Chtěla jsem si sundat tu mikinu a vrátit mu ji, ale on mě jen objal a řekl, že si ji mám zatím nechat, kdyby mi byla v noci zima.

Popřála jsem mu dobrou noc a vešla jsem do pokoje. Hned jsem zamířila do koupelny, kde jsem provedla nutnou hygienu a převlékla jsem se do pyžama.

Na to jsem si natáhla Mitchovu mikinu a zalehla jsem do postele.

championship // cz-usa-canWhere stories live. Discover now