//5

389 17 0
                                    

Úplně v pohodě jsme si povídali. Teda do té doby, než kolem nás prošel Mitch. Ten se na mě usmál a já mu to oplatila. Najednou se Martin zeptal.

M: Co spolu máte?
Já: Asi dobrý kamarádství, nic víc.
M: Nekecej, však vidím jak se po sobě díváte.
Já: Ani nevím, jestli bych sním něco měla.. Ta dálka Kanady a Česka... Proč se vůbec ptáš?
M: To je jedno, jen tak.

Věděla jsem, že jen tak to není. Vadilo by mu, kdybych sním něco měla. Mu vadí už jen to, že se kamarádíme.

Došli jsme do jídelny a sedli jsme si k El a Kubovi. K obědu byly špagety.

Po obědě jsme měli všichni asi dvě a půl hodiny pauzu.

Došla jsem na pokoj a lehla jsem si na postel. Přemýšlela jsem nad tím, co jsem řekla Martinovi.

Vážně bych sním nic neměla?
Co by se stalo kdybych si ho pustila moc k tělu?

Z myšlenek mě vytrhlo klepání na dveře. Neochotně jsem se zvedla z postele a dobelhala jsem se ke dveřím. Myslela jsem, že to bude Elen. Ale nebyla.

Ve dveřích stál Mitch s úsměvem na tváři.

M: Můžu dál?
Já: Eh, jo, určitě.

Pustila jsem ho dovnitř a on si sedl na postel. Posadila sem se k němu.

M: Nechceš se podívat na nějaký film? Když máme tu pauzu teď.
Nic jsme nenamítala a tak jsme mu podala počítač.

Pustil nějakej horror. Nechtěla jsem na sobě nechat znát, že se toho bojím. Seděla jsem vedle něj na posteli s koleny přitáhnutými k bradě. On ležel a se zájmem film sledoval.

Vypískla jsem, protože jsem se lekla. Bylo mi před ním trapně. On pokynul hlavou abych si k němu lehla. Když jsem tak udělala, on si mě vtáhl do pevného objetí.

Asi zhruba v půlce filmu nás někdo vyrušil. Někdo klepal zvenku na balkónové dveře. Nechápavě jsem se podívala po Mitchovi a zvedla jsem se z postele.

Otevřela jsem dveře a za nimi stál Martin s Radimem. Tlemili se od ucha k uchu. Až po chvíli mi došlo, že všechny balkony jsou propojené.

Radim se po chvíli zeptal, jestli můžou ke mně dovnitř. Než jsem stačila cokoliv říct, uviděli v posteli ležícího Mitche, který předtím nebyl zamnou vidět.

Martin na mě hodil vražedný pohled a odešel. Radim se omluvil, že nechtěli rušit a vydal se za Martinem.

Sedla jsem si zpátky k Mitchovi a dala si hlavu do dlaní. Mitch se ke mně naklonil a obejmul mě. Na nic se neptal, jen mě tiše objímal. Přesně to jsem teď potřebovala.

Po chvilce jsem mu všechno pověděla. Jak Martinovi vadí, že nosím tvoji mikinu a všechno ostatní. On mě objal ještě pevněji.

V tu chvíli se otevřely dveře z chodby. V nich stála Elen. Když nás uviděla, překvapeně vykulila oči. Mitch se zvedl a řekl, že by už měl asi jít.

Místo něj se vedle mě posadila Elen. Všechno jsem jí řekla. Od cesty na oběd až po teď. El se na něco zeptala.

El: A měla bys sním něco, kdyby se tě zeptal?
Já: Nevím, nejsem holka na jednu noc. Hlavně se bojím toho, že sním dlouho jako kamarádka asi nevydržím.
El: A co kdyby s tebou fakt chtěl být. Prostě že by se tě zeptal jestli sním budeš chodit.
Já: Fakt teďka netuším. Nechci aby to všechno za 14 dní po mistrovství všechno skončilo.
El: Pokud by tě měl vážně rád, tak by to neskončilo. Ale za zkoušku nic nedáš.
Já: To asi ne.
El: A měla by jsi jít za Martinem všechno mu vysvětlit.

El měla pravdu. Vydaly jsme se spolu chodbou. Elen šla do svého pokoje a já zaklepala u Martina. Otevřel mi Radim, protože bydlí s Martinem.

R: Ahoj
Já: Čau, je tam Martin
R: Jo, pojď dovnitř. Asi vás nechám o samotě.

Vešla jsem dovnitř a Radim odešel z bytu. Martin seděl v křesle a měl hlavu položenou v dlaních. Sedla jsem si naproti němu.

Já: Martine? můžeme si promluvit prosím
M: Není o čem, lhala jsi mi.
Já: Ne, nelhala. Vážně mezi mnou a ním nic není.
M: Vždyť kdybysme tam nepřišli tak bůhví co by se stalo.
Já: Nic? Prostě jsme se dívali na film jenom. Nic víc, nic míň.
M: A to ti mám věřit?

Martin se zvedl z křesla. Stoupla jsem si taky a objala jsem ho. Chytl mě kolem pasu a pevně stiskl.

Mám tě rád, řekl.
Já tebe taky Marťo. Nechci se s tebou hádat. Vím, že to nemá cenu.

Martin se po chvilce odtáhl a zeptal se. Kdyby jsme se teď oba zeptali.., s kým bys radši něco měla?

championship // cz-usa-canWhere stories live. Discover now