lost bro / marner, matthews, nylander

8

"Kde jsi byla, Bell, ani telefon mi nebereš," zamumala El, když jsem došla domů.

"Chtěla jsi večer volný byt, tak jsem tě jen poslechla," odpověděla jsem.

"Kde jsi spala?" zeptala se.

"To je jedno," řekla jsem.

"Nech mě hádat," začala.

"Notak, má to cenu, El?" zeptala jsem se.

"Nemá, Marner, co?" pousmála se.

"Já ti k tomu řeknu jediný, večer máš taky volný byt," řekla jsem a šla jsem se do pokoje převléct.

"Je Mitch dobrej v posteli?" zeptala se, když jsem se vrátila do obýváku.

"On je nevinný jako koťátko, prosimtě," usmála jsem se.

"Neříkej, že nic nezkoušel," řekla.

"To neříkám, ale k ničemu jsem ho nepustila," naznala jsem.

"Hele, kolik jsi měla kluků od doby, co se spolu bavíme?" zeptala se.

"Rozhodně o více než polovinu méně, jak ty," odpověděla jsem.

"Já jich měla za dva a půl roku šest, no a všichni byli debilové," řekla.

"Hm, já dva," pokrčila jsem rameny.

"Měla by ses odvázat," naznala El.

"Klídek, to je moje věc," řekla jsem.

"Mitch je hokejista," začala.

"Já vím, i kdyby nebyl, je mi to jedno," usmála jsem se, "jdu do práce," naznala jsem a sbalila jsem si do tašky oblečení k Mitchovi.

Po několika nekonečných hodinách jsem zavírala a vyzvedl mě Mitch.

"Vypadáš moc hezky," usmál se.

"Dík," řekla jsem a během procházky jsme se hodně rozpovídali.

Nakonec jsme skončili u něj na gauči se sklenkami vína v ruce.

"Jsi připravený na ten nováčkovský kemp?" zeptala jsem se.

"Jo, navíc, mám velkou výhodu, že jsem tam už byl loni a vím, co od toho čekat," odpověděl.

"Hádám, že se teda další týden moc neuvidíme," začala jsem.

"Tiško, na tebe si čas najdu," usmál se a políbil mě.

"Určitě?" zeptala jsem se.

"Přísahám, že ano," řekl a objal mě.

"Tak to budu ráda," pousmála jsem se.

"Já taky," špitl.

Po chvilce jsme si zapli televizi a jen jsme leželi a tak nějak si užívali přítomnosti toho druhého.

"Neměli bychom spát? Zítra ti to začíná," řekla jsem, když skončil jeden film.

"Asi máš pravdu, jdeme," usmál se a za ruku mě táhl do ložnice.

"Dobrou noc," řekla jsem, když Mitch zhasínal světlo.

"Dobrou, mám tě rád," špitl a políbil mě.

"Já tebe taky," odpověděla jsem s úsměvem a chytla jsem ho za ruku.

Nemohla jsem spát.

Po půl hodině, co Mitch už spokojeně odfukoval jsem se šla do kuchyně napít vody a nakonec jsem si sedla na gauč a pozorovala rozzářené město.

Nakonec mě to na chvíli uspalo, ale stejně jsem vstala v šest.

Proto jsem spěchala do místní pekárny pro nějaké pečivo ke snídani.

Nakonec jsem se rozhodla udělat klasiku, míchaná vajíčka s nakrájenou zeleninou.

"Co tu blázníš?" vylekal mě Mitch.

"Snídani," pousmála jsem se a koukla jsem na něj.

"Mám nějak pomoct?" zeptal se.

"Jo, můžeš se obléct," odpověděla jsem.

"Fakt?" zasmál se a zezadu mě objal.

"Myslím to vážně," zamumala jsem a koukla jsem na něj.

"To ti to tak moc vadí?" zeptal se a políbil mě.

"Ani nevíš, jak moc," řekla jsem.

"Ale notak," zasmál se.

"Nech toho nebo ty vajíčka budou černý," odpověděla jsem a vrátila jsem se ke sporáku.