Nový život 2

Zas On..

Terka

V:musíme se sejít.

J:co se děje tak důležítyho že me musíš budit a musíme se sejít?

V:ne řeknu ti to až se sejdem. Prosím rychle sejdem se v Caffettirii zatím čau

Ukončila hned hovor. To co bylo? Telefon jsem položila zpět na stolek.

M:kdo to byl?
Ozval se ještě rozespale Martin.

J:Verča.. Prej se musíme sejít. Jdu se připravit.
Oznámila jsem mu a hned na to zmizela v koupelně. Kde jsem si dala sprchu a udělala ze sebe člověka. Musela jsem ale hrozně spěchat. Když jsem přišla do pokoje Martin ležel rozvalenej na posteli a v klidu oddechoval. Jen jsem se zasmála a vzala si na sebe černý triko které jsen měla včera. Společně a kalhotama když jsem ai chtěla vzít mikinu všimla jsem si že na židli u stolu leží jeho mikina. Ani chvilku jsem neváhala a přetáhla jsem si ji přes hlavu a vzala do ruky svůj mobil ještě k tomu jsem si vzala nějaký peníze a mohla vyjít z domu. Všichni ještě spali. Hned jsem  šla  rychlím krokem ke kavárně kde jsme měli sraz. Ani ne za 10 minut jsem tam byla. Hned když jsem vešla všimla jsem si stolu u kterého seděla moje kamarádka. Šla jsem si sednout k ní.

J:no nazdar. Tak co je tak důležitýho.
Chtěla jsem hned vědět důvod toho proč jsme se měli sejít. Ona se napila nejdřiv kavy kterou měla před sebou.

V:večera jsem se byla večer projít a nějakej chlap mě chtěl znásilnit.
Stekla ji slza po tváři. Chtěla pokračovat ale k našemu stolu přišla servírka a já si rychle objednala kávu.

V:noa a zachránil mě petr. Pak jsme šli k němu. A nějak z toho vyplinulo že já furt miluju jeho a on mě. Já mu ale řekla že ještě vztah nechci přitom s ním chci bejt ale něco ve mě se bojí že to nedopadne dobře. Ale na druhou stranu s ním chci hrozně moc bejt. A nevím co dělat... Jsem zoufalá.
Dořekla svůj monolog. Já jí ale posledních pár vět nevnímala protože moji pozornost měla parta kluků u stolu nedaleko nás. Všechny tváře jsem moc dobře znala. Můj pohled však patřil pouze 1 člověku. Na tváři měl usměv který jsem hrozně milovala a možná miluju do teď. Jeho pohled patřil ostatním z party. Když se však rozhlíd kolem sebe. Jeho pohled už patřil mě. Nepřestával se usmívat.

V:hej teri vnímáš?
Zamávala mi moje kamarádka před obličejem a to donutilo můj pohled přemýstit na ní.

J:ehm jo.. Jo jasně
Zakoktala jsem protože jsem na sobě stále cítila jeho pohled.

J:no každopádně.. Ehm.. Vím jak se cítíš sama jsem tohle jednou prožívala a ty to víš. Stala si při mě a i když si nevěděla snažila ses mi pomoc. A ja udělám to samý. Hele z vlastní zkušenosti ti poradím to že bys tomu měla dát čas. On se bude snažit být co nejlepší a bejt jinej. Chápu že ho miluješ ale prostě oba si musíte dát čas.
Snažila jsem se nevnímat jeho staly pohled. A snažíla se pomoct mé kamaradce

V:já vím že si musíme dát čas ale.. ty víš že kdyby něco zkusil nechám se mám pro něj slabost.

J:vím. Hele bude to v pohodě ju?
Usmála jsem se na ni.

V:dobře.
Usmála se taky

J:hele půjdu si zakouřit a hned jsem zpět.
Začla jsem se zvedat od stolu. Ehm.. Jo další věc kterou jsem nezmínila jo už nějakou tu dobu kouřím. A Verča zasádně proti tomu. Jen pokývala hlavou a já si vzala krabičku a vyšla ven. Hned když jsem vyšla vytáhla jsem si cígo  a začala po kapsách hledat zapalovač. Po chvíli jsem ale uslyšela jeho hlas.

D:hledáš něco?
Zvedla jsem k němu pohled. A neřekla ani slovo. On se znovu usmál a zapálil mi.

J:díky. Ale je z tebe nějak moc hodnej kluk ne?
Promluvila jsem poprvé během toho co tam stál.

D:já jsem byl vždycky
Řekl pyšně a já se zasmála. Pak bylo už ticho. Chtěla jsem něco říct ale moje nervozita mě přemohla. Po chvilce jsme oba dokouřili a nastejno cigaretu hodili na zem. Bez dalšího slova jsem chtěla odejít on si mě ale za ruku přitáhl zpět k sobě a opřel mě zadama o zeď. Moje ruce držel u stěny.

J:Dominiku.. Ne
Dívala jsem se do jeho hnědých očí které sledovali každý můj pohyb.

D:Proč si s martinem a ne se mnou? Tak moc tě chci a ty me tak kde je problém?

J:dominiku ale ja tě nechci. Pochop to už!
Lhala jsem sama sobě. Chtěla jsem být s ním ale nechtěla jsem opustit Martina.

D:tak proč si ten den neodešla. Proč?
Začal se přibližovat až byl až moc blízko.

Tom:pane Citta nerad vám tady to kazím ale jestli do 15 minut nepřijdem do studia tak vás pan Vlček zabije.
Ozval se někdo za jeho zády on se otočil a pustil moje ruce. Stal tam Tom a konex. Hned jsem se usmála a v duchu jim děkovala.

Verča

Když Terka přišla byla divná. Ale nechtěla to řešit. Po asi hodině jsem se s ní rozloučila a šla zpět za Petrem. Chtěla jsem s ním bejt co nejvíc. Když jsem  přišla nic se neozývalo. Šla jsem tedy do ložnice a tam viděla Petra který leží na posteli s telefonem v ruce. Hned jak mě viděl tak se usmál a začal ke mě napínat ruce jako malý dítě a to bylo hrozně roztomily 😍.

J:copak by sis přál petříku?
Promluvila jsem na něj a pomalu šla k posteli.

P:třeba to že až se příště vzbudí tak bych vedle sebe chtěl vidět tebe
Zasmál se a já s ním. Sedla jsem si na kraj ale on si mě stáhl tak abych ležela  pod ním a on byl nademnou. Hned jsem se Zasmála. On se pohledem pomalu sjíždel z mých oči na moje rty. Hned jsem věděla co má v plánu...

Omluvám se za opravdu zlou kapitolu 😣. Ale chtěla bych se zeptat jestli má vůbec cenu tohle ještě psát? Jestli vás to vůbec ještě baví? Prosím napište do koments. Děkuji ❤️

1000 slov.