Ereri | oneshots

Bento [AU] II

Přesně jak jsem Levimu slíbil - naučil jsem se ten nejjednodušší recept, co jsem na internetu našel.

Ještě v ten den jsem letěl domů rovnou ze školy, usedl za počítač a horlivě prohledával blogy zaměřené na zdravé recepty. Nečekal jsem, že to bude tak náročné, protože benta jsou asi určená pro profesionální mistry kuchaře s kulinářskými zkušenostmi sahajícími až někam do starověkého Egypta.

Nakonec jsem našel pár zdravých receptů pro nemehla jako já, kde bylo všechno vysvětlené přesně podle mých představ. Pustil jsem se tedy do vaření. No, jenže já jsem magnet nejen na trapné momenty, ale i všechna smůla světa se mi lepí na paty. Zjistil jsem, že doma je jedinou potřebnou ingrediencí rýže a ten zbytek... fuč.

Okamžitě jsem zotročil mamku, aby mě odvezla do nejbližšího obchodu. Celá vyjevená nasedla do auta a raději se ani neptala, pro co tak nutně potřebuji. Stejně jsem jí to nakonec vyslepičil sám.

Mamka zastavila na semaforu a po očku se na mě dívala. Není divu, zorničky jsem měl jistě rozšířené jako malé děcko před hračkářstvím nebo nějaký feťák na heroinu a koutky roztažené od ucha k uchu. Musela se jistě divit, co se to s jejím jediným synem stalo.

Skousl jsem si ret a prudce se na ni otočil. Trochu poskočila, jak se lekla a vykulila na mě oči. „Mami," začal jsem, zadržujíc nával hihňání. „Ano?" Viditelně polkla a obrátila zrak na silnici. Červené světlo skočilo z oranžové na zelenou a my se opět rozjely směrem k obchodnímu domu.

„Musím ti něco moc důležitýho říct. Asi je to trochu divný, ale prosím, pochop mě." Nadšení ze mě trochu opadlo. Můžu svojí mamce jen tak z ničeho nic říct, že se mi líbí kluk a ne holka? Bude to v pořádku?

Roztřeseně jsem se nadechl. „Víš, mě se někdo líbí. Jakože fakt hodně líbí." Její medové oči se na mě na moment upřely, než se opět začala věnovat provozu. Na tváři jí zářil hřejivý úsměv, přesně takový, který vás naplní bezpečím.

„Znám ji?" zeptala se. Přesně to jsem očekával. „No... nevím, jestli ho znáš." Odvrátil jsem zrak někam na mihotající se krajinu za sklem okýnka. Snažil jsem se nedívat na její reakci, na to jsem se moc bál.

„Hmm... je mladší nebo starší? Jak vypadá? Musí být hezký, když dokázal očarovat takového nevšímavého paličáka, jako ty," zasmála se a trpělivě čekala na odpověď. Znovu jsem se na ni otočil.

Brada mi spadla někam na sedačku a obočí mi vystřelilo vzhůru, sotva dořekla svou otázku. Její laskavý úsměv mi vhrkl slzy do očí.

Šťastně jsem se zazubil. „Starší, je ve čtvrťáku. Je menší než já a má černý vlasy a takový ledový šedivý oči. Vypadají jako... jako ocel nebo bouřka, odpovídalo by to i jeho povaze," zasmušile jsem stiskl potah sedačky.

„Je docela zamlklý a ve škole se o něm traduje dost hnusných věcí. Ale když jsem s ním mluvil, byl úplně jiný. Smál se a... jeho oči taky. Jsem si docela jistý, že tou jeho chladnou povahou se snaží všechny držet zpátky."

Mamka mi stále s úsměvem naslouchala. „Třeba se mu taky líbíš." Uchechtl jsem se. „Dal mi bento," mamka se podivila. „Teda jako... prohrál jsem sázku s Jeanem, takže moje obědy jsou po zbytek měsíce jeho. Včera, když jsem šel na volejbal, jsem do něj omylem vrazil, zakručelo mi v břiše a on mi nabídl svůj oběd."

Musel jsem schovat svůj přiblblý úculek za dlaní. Mamka se na mě zkoumavě koukla. „Takže hádám, že mu chceš udělat bento nazpátek." Už mě ani neudivovalo, jak mě má tahle ženská přečteného. Přikývl jsem.