Ereri | oneshots

Osm let nevědomí [AU]

„Levi, podívej! Tamhle letí motýlek!" Sedmileté princátko nadšeně ukazovalo směrem, kterým drobný motýl letěl. Starší princ se na něj usmál a chytil chlapce za ruku. „Asi letí někam do zahrady, máte tam spoustu krásných květin. Jistě se mu moc líbí."

Malý čiperný klučík miloval přírodu. Miloval zvířátka, květiny, stromy, líbilo se mu, jak každý den svítí sluníčko, nebo mu déšť našeptává skrze okenice. Miloval své rodiče, svou starostlivou matku, královnu, a jejího muže, moudrého a laskavého krále. 

Především miloval svého nejlepšího kamaráda Leviho. Korunní princ, jediný syn ovdovělé královny Kuchel. Na dvanáctiletého chlapce byl velmi inteligentní a empatický, nikdy si však nedokázal najít přátele. Tedy -  kromě Erena.

Toho malého uličníka znal již od plenek. Bylo mu pět, když se Eren narodil a díky blízkým vztahům jejich dvou království se navzájem často navštěvovali. Sotva se poprvé podíval do těch zelenkavých očí a uslintaného obličejíčku, pochopil, že ho musí ochránit před vším zlem, které by se ho pokusilo vtáhnout do svých spárů.

Eren rostl jako z vody. Levi se ani nestačili divit a v jeho sedmi letech už ho, jako dvanáctiletého, skoro dorostl. Stačil kousek, kousíček, a byli by stejně vysocí. Starší z princů si mladšího vždy rád dobíral, ač věděl, že až ten malý záprtek vyroste a dostane rozum, oplatí mu to dvakrát tolik. 

Jenže... i v těch nekrásnějších chvílích přijde na své i to špatné. A tak se jednoho smutného dne museli oba princové v slzách rozloučit. Královna Kuchel ochořela a brzy na to zemřela a nechala svého milovaného syna v rukou svého bratra Kennyho. Ten v říši Ackermanů nastolil krutovládu a svého synovce začal učit dle jeho vlastních sobeckých ideálů.

Král Kenny přijel i s mladým, již patnáctiletým princem před dvůr sídla Jeagrů. Král Grisha nechtěl vyvolávat konflikty a nezbývalo mu nic jiného, než přijmout podmínky druhého muže. Princové se nesměli vidět do doby, až to Kenny povolí.

Levi stál s Erenem opodál a pevně mu svíral dlaň. Mladší se vykukoval zpoza jeho zad. „Co se děje, Levi? O čem to tvůj strýček mluví?" vyptával se zvídavě. Podíval se svému kamarádovi do očí, ale nenašel tam žádnou radostnou jiskru, která tam vždy tančila. 

„Levi?" šeptl. Černovlásek se k němu prudce otočil a sevřel ho v pevném objetí. Eren zůstal stát jako sloup, celé tělo ztuhlé překvapením. Váhavě Levimu obmotal útlé paže kolem krku a nervózně se ošil. „Co se děje?" 

Vymotali se z medvědího objetí a hleděli si navzájem do očí. „Eren, slíbíš mi něco?" Eren odhodlaně kývl. Levi se usmál a pohladil ho po tváři. „Nezapomeň na mě, dobře?"

Po těchto slovech nasedl do kočáru a Eren ho už nikdy neviděl.

Nebo... ne? 

Protože oběma dospívajícím chlapcům se to zdálo jako věčnost. Jeden bez druhého nedokázali žít, aspoň to si mysleli. Prvních pár měsíců bylo těžkých. Lidé v obou královstvích cítili tu prázdnotu v srdcích jejich princů, ale nikdo nemohl pomoci.

Z Erena za těch osm let vyrostl pohledný mladý muž. Když jeho kaštanové vlasy nebyly stažené v drdolu, splývaly až na ramena. Pod hustým obočím zářily dvě smaragdové tůňky plné laskavosti a štěstí, koutky vždy roztažené do upřímného úsměvu.

Levi spíš než do výšky rostl do krásy. Havraní vlasy kontrastovaly s bledou kůží, zatímco sivé prozíravé oči mu dodávaly na eleganci. Úzké rty vypadaly přísně a úsměv by u něj nikdo nenašel. V myšlenkách však často bloudil právě k onomu chlapci, jeho jedinému příteli z dětství. byl jedinou útěchou, jediným světlem, pro které se ráno probouzela, a při kterém šel spát.