Můžu vymazat tvoje číslo, zprávy a fotky. Ale jak mám vymazat tvoji tvář, hlas... naše vzpomínky. Nejde to. Dá se říct, že teď mám krásný život. Chodím do prváku na školu, která mě baví, žiji ve městě které miluji a mám tu krásný byt. Ale můžu to brát jako domov, když tu nejsi ty? Já a Zayn tvoříme pár. Rozumíme si. Zůstali jsme především kamarádi, kamarádi kteří spolu spí. Nechápejte to špatně. Jen Zayn není člověk, který by vyžadoval různá romantická gesta a mně to tak vyhovuje. Nejtěžší věcí bylo, to říct mým rodičům a až na otce to proběhlo v pořádku u Zayna jsme tohle řešit nemuseli. K mému překvapení to řidičům už dávno řekl. A když mám už konečně pocit, že jsem spokojený vynoří se nějaka další hořko-sladká vzpomínka na tebe, která mi do srdce zasadí novou ránu. Nikdy ze své paměti nevymažu tvůj zklamaný výraz, který se mi ztrácel v dáli.
Je to neuvěřitelné ale mám za sebou půl roku mého nového života v Londýně. Přijde mi to jako včera, když jsem se sem nastěhoval a zjistil pravdu o mém, teď už příteli. Je 21.12. a se Zaynem, tedy spíš jen Zayn, rozhodl, že na svátky pojedeme domů. A co si budem, mám z toho vážně stažený žaludek. Podle telefonátu, kdy si občas zavolám s mamkou a sestrou, to doma nevypadá vůbec dobře a další věc... Harry. Vím, že šance našeho potkani není velká, ale je pořád větší než tady v Londýně. Nezvládl bych ho vidět a necítit potřebu se od něj už nepohnout.
"Zlato jestli sebou nepohmeš, tak tam nikdy nedojedem" volal mě Zayn od auta, když jsem bral poslední věci. Když v tom mi začal zvonit mobil. Na displeji se objevila mamčina fotka. "Akorát vyjíždíme mami, copak potřebuješ" řekl jsem a hodil poslední věci do kufru a posadil se za volant. "Louisi já musím ti něco říct, odkládám to už dlouho, protože v sobě nedokážu najít odvahu ti to říct. Ale teď, když máš přijet, nic jiného mi nezbývá" mamka "Bože, mami co se děje" já "Zlatíčko já...já a tvůj tatínek jsme se rozvedli." Co to kurva? Oni mi neřekli o tom, že se rozvádí? Proč? Nepatřím snad do jejich rodiny, aby mi tyhle věci měli říkat? "Co se stalo?" zeptal jsem se. Vím, že se už dlouhá léta nemilivali, tak proč se to rozhodli udělat teď. "Vím, že mě za to budeš asi nenávidět, ale zkus to přijmout. Tvůj otec přišel na mou nevěru. Louisi, já toho chlapa miluji a věř mi nebo ne, teď jsem opravdu šťastná. Chtěla bych ti ho představit." bylo ticho. Absolutně jsem nenacházel slova, která použít. "Jediná věc, která mě štve a mrzí je, že mi to říkáš až teď. Pro mě je důležité, že jsi šťastná a tvého nového přítele rád poznám" čím bych si pomohl kdybych začal dělat problémy? Nejméně deset let pozoruji vlastní matku, která žije s mužem, který si ji neváží, je na ní hrubí a hlavně jí nemiluje. Jestli našla může, který ji dává co potřebuje, budu šťastný i já. Celou cestu jsme to probírali se Zaynem, tak nějak ani jeden jsme tomu nemohli uvěřit.
"Připravený poznat tvého nového taťku?" zasmál se Zayn, když jsme stáli před našima dvěma. "Ty to zvládneš. Jsem v tom s tebou." řekl a políbil mě. Chytl jsem ho za ruku a i když mám klíče, jsem zazvonil na zvonek. "Zlatíčka, už jsme mysleli, že se vás nedočkáme." přivítala nás matka a oba nás objala. Posadili jsme se na gauč a začali mamce vyprávět naše zážitky a různé informace o škole. "A kdy mi ho ukážeš mami" nedalo mi to po chvíli. "Můžeme?" Já jen kývl. "Desmonde, pojďte dolů" zavolala matka. Během chvilky sešel dolů muž. Rozhodně bych neřekl, že je maminčin typ, ale moje věc to není. "Jsem Louis Tomlinson" podal jsem mu ruku. "Desmond Styles" podal mi ji na oplátku. Styles? Prosím... Prosím ať je to jen shoda jmen. Haroldovo otce jsem nikdy neviděl a teď toho kurva lituji. "Mého syna asi znáš, chodili jste spolu do školy." dodal a moje šance na to, že je to jen shoda příjmení začali radikálně klesat. A pak se v místnosti objevil kudrnatý chlapec. "Harry" vydechl jsem
No, pěkně se nám to zamotává. Doufám, že se vám Kapitola líbila. Moc děkuji za aktivitu, jste moje zlatíčka je neuvěřitelný, že tu máme skoro 600 přečteni. ❤️❤️ Na další kapitolu se můžete těšit v pondělí kolem 20 :00💚💙
ČTEŠ
Maybe I love you - Larry Stylinson
Fanfiction„Nabídnout přátelství tomu, kdo chce lásku, je jako dát chleba tomu, kdo umírá žízní." A jak to bude v případě dvou studentů, kterým jediný trest změní život?
