Zrada?Nebo láska?[Dokončeno✔]

12.Mlčení znamená souhlas ✔

"Starej se už o sebe, a nech mě už konečně bejt!!"

"Jen jsem chtěla pomoct"řekla jsem se slzamy v očích.

Zvedla jsem se a společně se slzamy jela dál...

Po chvíli vyčerpávajícího šlapaní jsem uviděla Marka v dáli s naší třídou.Naposledy jsem zastavila utřela si poslední slzy a vyrazila za nimi.

„Kde se loudáš?"řekl vesele Marek.Neměla jsem náladu něco vysvětlovat tak jsem nic neříkala a jela dál.Během cesty se už nic zvláštního nedělo.Tak jsem celou dobu radši jela sama.

„Kola odneste na místo jako vždycky, potom můžete jít do pokojů"řekla učitelka a všichni se rozešly.Dal jsem kola na místo jako vždycky a unavená šla po schodech nahoru.Slyšela jsem za sebou hlasitý dupod.Tak jsem se rychle otočila a uviděla Martin. Snažil se mně chytit.S posledních sil jsem zabrala a snažila se je co nejrychleji vyběhnout.Už jsem byla skoro u konce ale najednou jsem uslyšela velkou ránu.Otočila jsem se a uviděla Martina jak leží na zemi a na hlavě má krev.Seběhla jsem němu a otočila ho na záda.Vypadalo to že má rozseklou hlavu ale vůbec nereagoval.Rychle jsem doběhla k pokoji kde byly učitelé a řekla jsem jim všechno co se stalo.Společně s učiteli jsem běžela k němu a měla při tom slzy v očích.Dneska už po několikátý opravdu úžasný den.Jediné co jsem dokázala dělat tak to tupě koukat.Přes slzy v očích už jsem přestávala vidět, všechno bylo rozmazané.Za chvíli jsem uslyšela houkání sanitky.Potom doktory a jak vezou Martina na lehátku do sanitky.Všechno se to stalo tak rychle.

"Můžu jet sním prosím?"zeptala jsem se jednoho z našich učitelů.

"Jelikož máme za vás zodpovědnost takže ne...budeš tady muset počkat ale jakmile budeme něco o jeho stavu vědět řekneme tě to"odpověděl a šel rovnou k sanitce společně z doktory.Když sanitka odjela pomalu se vydala do svého pokoje.

Stála jsem před nimi a pomalu otevřela dveře.Ihned se Markovo pohled přesunul na mě.Došla jsem k němu na naší společnou postel a lehla si na ní.

"Copak se stalo Adélko"lítostně se na mě koukl a dal mi vlasy za ucho.

"Martin ......on jel do nemocnice ....za všechno můžu já"otřela jsem si už po několikáté dnes slzy.

"Bude v pořádku"usmál se na mě.Najednou se jeho ruka obmotala kolem mého pasu a přitáhla si mě k sobě druhou rukou mě začal hladit ve vlasech.Hrozně mě to uklidnilo.Začala na mě dopadat únava po celém dni, proto se mi začínaly zavírat oči.Pak jsem jen ucítila jak mi dal někdo pusu do vlasů a pak už jen černo...

Vzbudila jsem se někdy hodně brzy ráno, protože byla ještě venku tma.Došla jsem ke svému mobilu, který byl na druhý straně pokoje.

"5:08 no super....co teď mám asi dělat"řekla jsem si a položila znovu mobil na zem.Koukla jsem po místnosti a uviděla tu prázdnou postel.S poměla jsem si na včerejšek.Sedla jsem si na zem a opřela se o zeď.Na chvíli jsem zavřela oči a všechny vzpomínky se mi vrátily.

Vzpoměla jsem si na Tomáše s kterým jsem prožila nejlepší čas mého života.Byl jediný člověk s kterým jsem se mohla svých několik let bavit.

Na toho záhadného kluka u lomu který mě schodil na kamen kterého nejspíš už nikdy nepoznám.

Na Martina s kterým jsem seděla v autobuse a trávila několik dní na pokoji.

Na Honzu jak jsem mu slíbila že někdy to dokončíme i když nevím kdy když teď se mu ani nemůžu podívat do očí.A taky na to jak na mně křičí když jsem se mu snažila pomoct.