Zrada?Nebo láska?[Dokončeno✔]

16.Kam zas jedeméé! ✔

Vzbudila jsem se jako obvykle. Zvedla se líně z postele a šla se upravit. Když jsem přišla do koupelny a koukla se do zrcadla vzpomněla jsem si na včerejšek...Honza...Rychle jsem sklopila zrak snažila se přijít na jiné myšlenky. Vrátila jsem se zpět ke klukům a čekala až se ten můj lenoch vypraví. Na snídani jsem šli zase o něco dřív něž všichni ostatní .Byla to naše poslední služba ráno. Zahlídla jsem Marka jak se opírá ospale o linku. Měl ještě mokrý a rozcuchaný vlasy od raná. Byl hrozně roztomilý až jsem jenom stála na místě a pozorovala ho. Otočil se a přibližoval se ke mně. Svoje ruce obmotal kolem mého pasu a navzájem jsem si koukaly do očí. Já jsem svoje ruce přesunula kolem jeho krku. Chvíli se jen ztrácel očích a chvílemi se koukal na mé rty. Věděla jsem přesně co se chystá udělat. Zkousla jsem si spodní ret a usmála se na něho. Úsměv mi opětoval a pokračoval dlouhým ale nádherným polibkem.

"Až přijedeme domu tak tě budu každý den navštěvovat" usmál se sladce na mě.

"Není problém" políbila jsem ho znovu. Začínala jsem mít hlad tak jsem poslední pusu věnovala Markovy na tvář a šla z kuchyně.

"To neuděláš" slyšela jsme za sebou Marka. Musela jsme se pro sebe pousmát. Doběhl ke mně na naposledy mě chytl a políbil na krk.

Na snídani nám oznámili že dneska pojedeme někam na kola a přespíme tam ve stanu.

"Stan a všechno potřebné si vyzvedněte na pokoji číslo 8.Sraz bude v 9 před budovou" prohlásil jeden z učitelů. Můj pohled hned směřoval na Marka. Široce jsme se na něho usmála mrkla na něho. Zavrtěl hlavou a z úsměvem na tváři se zpět přesunul k jeho snídani.

Stály jsme všichni sbalený a připravený na odjezd na výlet. Jela jsme společně z holkami, protože myslím že Marka si ještě víc než užiju.

Po skoro dvou hodinách únavného šlapaní jsme byly konečně tady. Byl to celkem velký plácek někde v lese přitom ve prostředku bylo obrovské ohniště. Dostaly jsme ty otravné instrukce od učitelů co můžeme a nemůžeme dělat. Po nudném vykládání jsme si konečně mohly postavit stan. Nakonec jsem byla z Markem...Jak jinak.. Postavily jsem to celkem rychle nebo alespoň rychleji než ostatní spolužáci. Lehla jsme si vyčerpaně do prázdného stanu a na chvíli zavřela oči. Najednou ucítím jak mi někdo sundávám boty. Podepřu se rukama abych viděla kdo to je.

"Co blbneš?" z úsměvem jsem se podívala na Marka.

"V botách do stanu nepůjdeš kočko" opětoval my úsměv. Zavrtěla jsem hlavou a lehla si nazpátek.

Stany byly postavený a mohly jsme všichni jít na nějakou procházku. Byla celkem dlouhá ale zato dost zábavná. Tak v půlce cesty začalo hrozně pršet, proto jsme se obrátily a šli nazpátek. Byla jsme úplně promoklá a suché věci měla až ve stanu.

"Na" objevila se přemnou ruka, která držela černou mikinu.

"V pohodě mě není zima" byla mi zima.

"Ale prosím tě" zastavil mě za rameno a začal mi oblíkat jeho mikinu. Sice nechápu proč to dělal když byla taky mokrá...Prostě jeho logika...Z mikinou jsem pokračovala v cestě za chvíli jsi semnou propletl prsty a šli jsme mlčky dál.

Sedla jsem si mokrá do stanu a snažila se vyhrabat suché věci. Konečně jsem je našla ale problém byl v tom že Marek byl tady se mnou. Ano pořád jsme se před ním styděla ale zase jsem se nemohla ujít krásný pohled na jeho vypracované tělo. Sundal si triko a zahlídl jak ho pozoruji.

"Moc tě rozptyluju co?" otočil se na mě.

"Ne vůbec" sklopila jsme zrak ale pořád se usmívala. Marek si sedl blíž ke mně a pošeptal.

"Já vím že ano" vzala jsme jeho mikinu a hodila ho po něm.

Když jsem se oba převlékly do suchého tak jsme šli k ohništi kde seděla už třídy. Po zbytek večera jsem už zabraně koukala do ohně. Začala jsme mít dost žízeň tak jsem si šla pro pití do stanu. Začala jsme hrabat ve svém batohu a potom hned v Markovo. Ucítila jsem najednou něčí ruce kolem pasu.

"Hele nevíš kam jsme daly ty vody?" Marek nic neodpovídal. Jenom si mě otočil k sobě a společné nás povalil na zem.

"Nenecháme to na jindy" usmála jsem se do tmy. Naklonil se k mému uchu.

"Ne" zašeptal. Začal mě vášnivě líbat než kdykoliv předtím. Po chvíli mi to došlo. Tohle není Marek! Rychle jsem ho odstrčila od sebe.

"Kočko proč si přestala. Do teďka nám to tak pěkně šlo"...Honza!

"Nech mě už konečně být!" zakřičela jsem. V tu chvíli tam někdo přišel a vrazil Honzovy. Poté ho vytáhl ze stanu a začaly se oba prát. Nedokázala jsme nic dělat. Po chvíli toho nechaly. Přišel ke mně do stanu Marek z krví na puse a modřinami. Podívala jsme se na něho a začaly se mi hrnout slzy do očí, protože jsem věděla že za tohle všechno můžu já. Marek mě hned objal začala jsme brečet v jeho obětí. Už jsme nedávala to že mě Honza furt otravuje.

"Budu tě chránit před vším ale musíš mi věřit ano?" nepřestával mě hladit po zádech. Zakývala jsem hlavou a snažila se uklidnit.

Za chvíli učitelé prohlásily že máme jít už spát. Z Markem jsme byly společně ve stanu ale ještě jsme nešli spát .Najednou se Marek zvedl a šel ven ze stanu. Nechápala jsem co zase vymýšlí.

"Pod" podal mi ruku. Zvedla jsme se ze stan a šli jsme někam od stanu. Přišli jsme ke kolům které jsme odemkly a jely někam pryč. Neptala jsme se kam jedeme, protože znám Marka a on je na takovýhle kraviny stejný člověk jako já. Společně jsme jely v noci na kole a povídaly si. Bylo to tak krásné trávit čas s ním. O chvíli jsme dorazily na staré letiště.

"Jak výš že tohle tady je ?"musela jsme se zeptat.

"Mám své zdroje" zasmál se. Musela jsme ho strčit do ramene. Jezdily jsme po opuštěný ranveji která byla asi 2 kilometry daleká. Někdy jsme si nemyslela že tohle zažiji. Celý večer jsme tam blbly než jsme dojely na konec kde jsme zastavily a sesedly z kola. Byla tam velká hromada písku.

"Pod kočko" pomohl mi vylézt na kopici a společně jsme si lehly do písku. Koukaly jsme společně na krásné hvězdy které svítili na obloze. Bylo to tak krásné. Myslela jsme si že takovýhle věci se dějí jenom ve vymyšlených filmech ale zmýlila jsme se. Bylo to nezapomenutelné...

Když mi začala být zima rozhodly jsme se jen nazpátek...nebo alespoň jsem si myslela že jedem. Chvíli před koncem odbočil doprava.

"Kam zas jedeméé!"musela jsme se smát.

"Uvidíš" nechápala jsme kdy to tady študoval kde co je.

Už celkem svítalo takže bylo trošku vidět. Přijely jsme k lávce, která byly na jezeru. Bylo to jezero ke kterému jsem dřív každý ráno chodila běhat. Tam kde jsem byla z Markem. Vybavily se mi všechny ty vzpomínky.

"Doufám že se nebudeš chtít koupat" otočila jsme se na něho. Jenom nadzvedl obočí a koukal znovu na hladinu jezera.

"Pod semnou" zatáhla jme ho za ruku na konec lávky. Vodou jsme mu otřela všechnu tu zaschlou krev kterou měl od večera.

"Koupání necháme na jindy" usmál se na mě. Chvíli jsme tam jen tak seděli a když začalo vycházet sluníčko nasedly jsme na kola a jely spět.

Naštěstí vzhůru nikdo nebyl takže jsme v klidu mohly jí do stanu. Tam jsme si unaveně lehla protože vím že mě čeká celý den a to jsem ještě ani nespala. Marek si lehl vedle mě a koukal do stropu.

"Ani nevíš jak moc tě miluju" otočil se na mě a při tom si podepřel hlavu rukou. Políbila jsem ho a spokojeně jsme ležely vedle sebe dál.

-1 133 slov-

Nell