Štěstí [IronDad & SpiderSon & SpideyPool]

26

Peter

Už čekáme sbalený na letišti. Malá zatím klidně spí ve Wadeově náruči. Oba jsme si přibalili odznaky agentů S.H.I.E.L.D.u. Nebyli jsme zrovna nadšení, že musíme za Furym. Letěli jsme zase bussines class, protože jsme s malou nechtěli mezi tolik lidí do economy class. Ze začátku letu jsme dali malý lahvičku s jídlem, aby jí nezalíhaly uši. Ze začátku letu plakala, ale když jsme ustálili výšku, tak se zklidnila. Už teď jsem v hlavě nadával na Furyho. Zbytek letu byl celkem v pořádku, až na přistávání, kdy Vi zase brečela. Po přistání jsme jeli do našeho starýho bytu. Domluvili jsme se s Wadem, že pohlídám malou a on zajde koupit pro ní postýlku. Rozhodli jsme se, že do S.H.I.E.L.D.u půjdeme až zítra, protože dnes necháme malou pořádně vyspat po náročném letu.

další den

Ráno jsme se oba dva oblíkli do formálního oblečení a zkontrolovali jsme naší dcerku a oblíkli jí také. Byt není moc daleko od základny, takže jsme se rozhodli, že si uděláme procházku. Když jsme došli ke vstupní bráně, tak jsme se nechali prověřit pomocí odznaků. Ještěže jsme nezapomněli plán budovy, jinak bychom se tu ztratili. Vydali jsme se přímo do Furyho kanceláře. Po cestě se mi však něco nezdálo. Moje spideysense zareagovali, a proto jsem zatáhnul Wadea do postranní uličky a přimáčkl ho ke zdi. Už chtěl něco říct, ale umlčel jsem ho pohledem. Chvíli na to do chodby vstoupil táta a Bruce. Děkoval jsem všem bohům, že jsem nás sem zatáhnul, protože rozhovor s mým tátou bych teď asi nechtěl zažít. Když jsem si byl jistý, že už jsou dostatečně daleko, tak jsme pokračovali v cestě. Před Furyho kanceláří jsme se oba podpořili pohledem na toho druhýho. Nakonec jsme oba přikývli a na to jsem zaklepal. Počkali jsme na vyzvání a vstoupili. "Zdravím Fury" Fury zatím nezvedl pohled od stolu. "Dobrý den. Jsem zvědav, jaký důvod máte." "Doufáme, že tohle je pro vás dostatečně dobrý důvod." Fury už po tomhle zvedl hlavu a zakotvil pohledem na Vi. Povytáhl obočí. "Skoro se mi nechce věřit, že je to vaše, ale dobrá. Nemusíte na misi. Stačí, že se v noci v Londýně touláte po ulicích." "Děkujeme. A můžu mít ještě dotaz?" Fury jen přikývl. "Jsou tu někde agentka Romanoff a May?" "Ano, jsou zde. Agentka Romanoff trénuje v tělocvičně a agentka May je v busu. Včera přiletěli a odlétají až zítra." "Děkujeme." Poděkovali jsme a odešli z jeho kanceláře. Oba jsme za dveřmi úlevně vydechli. Jako první jsme se rozhodli, že půjdeme do busu. Klikatými chodbami jsme se dostali až do hangáru, kde byl přistavenej bus. Došli jsme až k jeho otevřené rampě. Zrovna tam byla Jemma. "Ahoj Jemmo, prosím tě je tu May?"pozdravil jsem jí a vypadala dost zaskočeně. "Ahoj Petere, co tu děláš? Jo a May je teď v laboratoři s Fitzem. " odpověděla mi. "Fury si mě vyžádal a tak toho využívám, abych May ukázal malou." Jemma ke mně přispěchala a Vi pohladila po tvářičce. "Je po tobě Spidey." "Díky. Teďka chci jít ještě za May." "Doprovodím vás."

Jemma svolala všechny v laboratoři "Hej, pojďte sem. Máme tu návštěvu." Všichni v místnosti se otočili na nás. Myslím, že je to i celkem překvapilo. Bavili jsme se tam ještě chvíli, než jsme je poprosili, aby si tohle všechno nechali pro sebe. May si Vi dokonce i pochovala. Teď jsme měli namířeno do tělocvičny. V tomhle čase se už netrénují rekruti, takže nejspíš bude trénovat sama. Vkročili jsme oba dva do tělocvičny, kde zrovna Nat dělala balet. Dlouho ho nedělala. Ještě chvíli jsme se dívali, jak tančí, ale rozhodl jsem se jí vyrušit. Ale ještě před tím jsem poslal Wadea i s malou za dveře, aby byla překvapená. Konečně jsem se odvážil a řekl. "Ahoj teto." Nat strnula v pohybu. Pomalu se otočila. "Petere?" Jenom jsem lehce přikývnul. Rozběhla se ke mně a vtáhla mě do pevného objetí. Pak se odtáhla. "Petere, co tu děláš? On tě odkopnul? Já ho umučím tak, že bude chtít umřít." Hned rozpovídala. "Ne, neodkopl mě. Nikoho mučit nemusíš. A jsme tady proto, že si nás jistý tým vyžádal na misi a Fury chtěl dobrý důvod, abychom na ní nemuseli. Takže jsme sem museli přiletět." "A jaký je ten důvod?, proč s námi nemusíte na misi? Tony bude naštvanej a dokonce říkal, že už mu Wade tolik nevadí. Neublížil ti nakonec ještě?" "Ne, neboj on mi neublížil, to já jemu zlámal žebra omylem. A ten důvod proč tam nemusíme ti klidně ukážu." "Wade!" Wade přišel i s malou v náručí. Převzal jsem si jí od něj a natočil k tetě. "Tohle byl pro Furyho dostatečnej důvod." "Jak se jmenuje? Kluci, tohle jsem teda nečekala. A předpokládám, že nechcete, aby se to zatím dozvěděl Tony a ostatní?" "Ne, to vážně nechceme. Vybrali jsme tebe právě proto, že umíš držet tajemství. A jmenuje se Virginia Anthonie Stark-Wilson." "Vy jste jí pojmenovali po Pepper a Tonym. Až se to dozví, tak budou brečet štěstí." "My, víme." "Nepřemýšleli jste o tom, že byste se sem vrátili? Tony toho každý den lituje. Dokonce jezdí teď víc do Londýna, aby vás našel a omluvil se ti. Vždyť on vůbec neví, jak bydlíš. Strachuje se, že bys mohl mít dluhy a tak." "Rozmyslím si to, ale ty mu zatím řekni, že jsem v pořádku. Nemusíš mu tajit, že jsme se potkali, ale neříkej nikomu zatím o malý." "Spolehni se Petere. Nechal bys nás tu s Wadem na chvíli o samotě?" Přikývl jsem a odešel

Pohled Wadea

Agentka mi celkem naháněla strach, i když tam byl Peter, ale teď, když odchází, tak se začínám bát o své zdraví. Jakmile se za Peterem zaklaply dveře, tak mě Romanoff přirazila ke zdi a přiložila mi nůž ke krku. "Jednou mu něco uděláš a už nemusíš mít takový štěstí, že ten nůž zastaví. Rozumíš?" "Jo, rozumím. Peter a Vi jsou to nejcennější, co mám. Vědomě bych mu neublížil. To přísahám." "Dobře, ale stejně si na tebe dám pozor. A teď běž. " Ukázala hlavou na dveře. Já jsem se už radši spakoval a šel za nimi, abychom mohli jít domů."