Profesor Lásky |Hyunin|

×3×

Jeongin's pov:
Dnes jsem vstal dříve než obvykle, bylo kolem páté hodiny ranní a já cítil zvláštní pocit. Že by snad strach? Srdce mi tlouklo strašnou rychlostí a já si promnul očka, snažíc si vzpomenout na můj sen. Jakmile si mé oči navykli na světlo, všiml jsem si, čehosi jako stínu v rohu místnosti. Musel jsem se ujistit jestli to není stále sen, promnul jsem si tedy oči ještě jednou a tajemný stín nikde. Pořád jsem ale cítil ten zvláštní pocit úzkosti a přítomnost něčeho v místnosti se mnou. V tu chvíli mě napadla úplně snadná věc co by mi mohla pomoci, zdržel jsem dech a poslouchal jsem. Zaslechl jsem dech někoho jiného. Někdo je v místnosti se mnou a jsem si skoro na 100% jistý že mě pozoruje. Strach mě začíná paralizovat a já naprosto nevím zda mám něco říci, nebo mám utéct. Vím ale jedno, nechci tu být s někým nebo ještě hůře něčím dalším. Ale.. Dost možná to byl jen nějaký z mých rodičů ne? Odhodlal jsem se pouze k prostému..
"Je tu někdo?"
To co se stalo jsem naprosto nečekal, odpověděl zpoza mě jakýsi hluboký a čímsi povědomí hlas. Chvilku jsem si myslel že je to nějaký můj osobní démon, než mi to došlo... BYL TO BUBÁK Z POD POSTELE. Popadl jsem nejbližšího plyšáka, hodil s ním po bubákovi na kterého jsem bál podívat. Následně jsem se schoval pod peřinu, která jak je známo, nejlépe chrání před bubáky. Nevylezl jsem z pod peřiny, dokud mi nezazvonil budík přesně v 6:00. Musel jsem do školy, zdržel jsem tedy svůj dech zda něco neslyším a už nic. Vylezl jsem tedy ze své postýlky a spáchal jsem ranní hygienu. Pak jsem se vydal do školy s menším zažitým traumatem v hlavě. A taková menší zajímavost, mám dvě strany. Jedna má strana je milá, ochotná, tichá a mazlivá. A ta druhá.. No jak řekla včera Rosé, umím být i pěkně drzá sviňka. Že ne? Tak to mě asi dost dobře neznáš. Přišel jsem do třídy, vyndal si věci na hodinu, mám dějepis. To bude zase něco.. Dějepis se musím vážně jak se říká "šprtat". Ale mám to tak i se zemákem, já fakt nevím jakou má rozlohu nějaké Polsko, jak bych to měl vědět když ani nevím kde to leží? Ale teď pryč od zemáku zpět k dějepisu. Zazvonilo a já stále neměl v té své makovičce skoro nic. Aspoň že už prišel ten sympatický učitel.. Sympatický jen na pohled jak jsem zjistil.
"Dobrý den třído"
začal svůj proslov a pak si všiml mě. Sjel mě pohledem a pak řekl.
"á mladý Yang. To se neumíš představit?"
Vypadal tak sympaticky než začal tím arogantním tónem. V tu chvíli se ve mě probudila ta drzá sviňka.
"Možná mi jen nestojíte za pozdrav."
Celá třída se na mě překvapeně otočila, cítil jsem ty pohledy a cítil jsem se v tu chvíli vážně cool. Tedy dokud mi ten potomý učitel neodpověděl.
"Možná bys mohl být zkoušený. Tak klidni hormony"
Čichám čichám nově zasedlého učitele. To zase dopadne.. Nu.. Tak snad to nebude až tak hrozné. Je to jen Hongjoong. Jen pan učiteľ hormon. To kdyby to učil Hyunjin vypadalo by to úplně jinak. Myslím že by se od něj měl co učit. Ale říkat mu to nebudu, když je tak chytrý tak to jistě zjistí sám. Ups... To bylo drzé.. Ale co mu odpovědět? Už vím! Sebral jsem svou odvahu a klidně jsem mu odpověděl.
"Vypadáte a mluvíte jako 17 letý a říkáte něco o hormonech. Tady něco nesedí no ne?"
Ten argument mě donutil se pousmát. Zatímco hrozen začal doslova fialovět vzteky. Ano fialovět.. Do červené to mělo hodně daleko.
"Před tabuli. Budeš zkušený z Evropy."
No to jsem to tedy vymňoukl... Tak snad to nějak zvládnu, s trochou štěstí mi bude San radit. Všiml jsem si úsměvu a pohledu na mě upřeném jedním klukem.. Myslím že je to Daesung, pořád si úplně nepomatuji který z těch dvou je který.. Ale Jimin mi to jistě řekne. Šel jsem tedy před tabuli a otráveně jsem se podíval na nyní usmívajícího se Hrozna.
"Tak pane Hrozen..."
Začal jsem výklad o Evropě snad nejlépe co jsem mohl. Ale pak už to šlo samo.. Tedy dokud jsem neudělal tu malou chybu.
"Československo sousedí s-"
Ani jsem to nedořekl a už mi dával kázání o tom že je to Česko a bla bla bla.. Bože žiji v Asii tak mi neplň hlavu blbostmi. Pomyslel jsem si a když se vykecal, nechal mě zase mluvit. Konečně byl konec toho zkoušení a dostal jsem dvojku. Dvojku za to pitomé Československo. Ale nemůžu si stěžovat, mohlo to být jistě i horší. Jakmile skončila ta příšerná hodina dějepisu, začala matematika.
Nemám matiku rád, ale to ten učitel vědět nemusí. Oh že nemyslím na prestávku? Dějepisář nám tu hodinu prodloužil přes celou přestávku. Ale musím říct že matika byla kupodivu v pohodě, asi to bylo tím že Namjoon měl dobrou náladu. Vypadal ale vážně šťastně, ne předstíraně. To moc učitelů nedělá a očividně z toho nejsem zmatený jen já. I Jimin, Seungri? Nebo tohle je Deasung? Od Gahyeon vím, že se dají rozeznat podle svalů.. Ale o obličejích mi zase nic neřekla. Ach ty ženské. Ale teď k věci, něco se dělo a nikdo z nás nevěděl co. V třídě panovala nejistota a Namjoon šťastně vysvětloval látku. Po nějaké té době jsme to už ale všichni radši nechali plavat a šli jsme se učit. Nebudu lhát.. Matika je těžký předmět ale na dějepis nemá. Namjoon byl i vší té lásky že nám zkrátil hodinu asi o 10 minut takže jsem měl čas na to jít na chodbu s Gahyeon, Sanem, Jiminem, Jimin a Rosé. Naše konverzace se pomalu a jistě schylovala k tématu crush, ať jsem se jakkoliv vyhýbal té otázce. Stejně se mě zeptali.. Konkrétně Jimin se zeptala.
"Jeonginieee? Kdo je vlastně tvůj crush?"
To vážně chtěla bych to řekl nahlas? Nechtěl jsem to říct nahlas a to hlavně protože by to mohl slyšet buď on, nebo někdo kdo by mu to vyslepičil.
Naštěstí ale zazvonilo takže jsme museli zase do tříd, místo toho abych jí musel odpovídat. Nadšení mě ale prešlo hned co jsem zjistil že máme mít fyziku s Namjoonem, ano zase s ním. Moc se mi nechtělo se učit zrovna fyziku.. Myšlenky na toho nádherného profesora byli silnější než já.. Nádherného? Počkat co? Já nic. Bože.. Já se.. Ne ne ne. To nemůže být pravda... Nikdy jsem se neměl zamilovat. Jestli je toto opravdu láska... Tak jsem gay?? Nejsem gay. Jen.. Mám rád holčičí oblečení a líbí se mi kluk. Wait a minute.. Tady něco nefunguje. Ani jsem si nevšiml že o tomto tématu jsem přemýšlel vážně celou hodinu. Co jsme asi tak brali? Doufám že nic podstatného. Teď má být hodina korejštiny. Umím mluvit i psát.. Tak jak je možné že je něco tak lehkého, ve skutečnosti tak těžké. Kde se píše který druh znaku, co je spisovné a co nespisovné.. Hrůza. Korejštinu učí SuA. Pořád nevím zda je to její jméno nebo přezdívka, ale jestli je to její jméno tak je moc krásné. Zní to jako značka nějakého šampónu a to je prostě frajeřina. Učitelka celou hodinu mluvila o tom jak se správě píše, bože jaký idiot by nevěděl v kterém pořadí se píše slovo 고양이? Je to přeci úplně jednoduché. Psát slovo kočka, umí každý už od první třídy, tak jak to můžou psát ve špatném pořadí? Ale asi jsou hold úplně retardovaní. Tentokrát jsem ale už dával o hodině pozor ale nemůžu říct že bych se naučil něco nového. Pak přišla přestávka a já se zase sešel s partou na chodbě.
"Jeongine.. Kdo je tvůj crush? Z toho se nevykecáš"
Řekl ten otravný hlas Jimin. Potřeboval jsem se z toho vymluvit a tak jsem plácl první jméno co mě napadlo.
"No.."
"No?"
Řekla už nedočkavá Jimin.
"Mě se líbí.. Daesung."
"Daesung?"
Řekla nechápavě a všichni z naší party se na mě překvapeně podívali.
"Ano ano.. Daesung"
Řekl jsem s nervózním úsměvem a doufal jsem že mi na to skočí. Naštěstí se tak i stalo ale Gahyeon vypadala, že mi to nevěří.
"Fakt se ti líbí ten emák?"
Řekl San zmateně a já se to jen snažil podpořit aby to vypadalo jako pravda.
"Ehm jo.. Miluji ten jeho.."
Fakt jsem nevěděl co říct jelikož se mi moc nelíbil. Vypadá tak bez emocí.. Ale po chvilce jsem něco plácl.
".. Ten zamyšlený a tajemný výraz"
Nemůžu říct že ten tajemný výraz není hezký, ale na Hyunjinovi je hezčí. On je Hyunjin strašně krásný, působí tak inteligentně a citlivě.
"Ty ho máš vážně plnou hlavu že? O fyzice si vůbec nedával pozor."
Řekl Jimin milé a já poznal že to jde do háje. Probírali jsme to celou přestávku a jakmile zazvonilo na hodinu, šli jsme opět do třídy. Máme výtvarnou výchovu s Jisoo. Máme kreslit západ slunce. Začal jsem jemnými tahy štětcem načrtávat pozadí.. Po chvíli už jsem to měl hotové, a jakmile to zaschlo začal jsem ťupkovat stromy. Miluji kresbu, stejně jako hudbu, pouliční umění a básně. Jsem hold taková umělecká a trochu i romantická dušička. Ani jsem si mezi těmi všemi myšlenkami nevšiml že na mém obrazu se objevil portrét Hyunjina. Stál tam mezi stromy a natahoval se ke slunci.
Bylo to dokonalé, ne kvůli tomu jak to bylo realistické ale kvůli tomu že tam byl on. Jakmile to uviděla učitelka začala říkat že mám talent. Třída to pak chtěla vidět a já dělal že je "můj vzor". Lepší než to přiznat no ne? Pak ale učitelka řekla tu osudnou větu a vzala můj obraz do svých rukou.
"To musí pan učitel Hwang vidět. Bude z tebe mít jistě radost."
"Co?! Ne! V žádném případě!"
Vyjekl jsem a ona mě odbyla slovy..
"Ale nebuď tak skromný."
Zazvonilo a ona mu to šla odnést. Nejhorší je to, že další hodina je hudební výchova právě s Hyunjiniem. Bůh mě nenávidí! Pomyslel jsem si a čekal jsem v lavici na smrt. Ta přišla až moc brzo.. Čekal jsem že mi to řekne o hodině, ale on vešel do třídy a zavolal si mě k sobě do kabinetu. Nebudu lhát, strašně jsem se bál toho co mi na to asi tak řekne. Provinile jsem se na něj podíval a zarazilo mě to jak mu zářily oči radostí.
"Jeongine to je úžasné. Jsi vážně talentovaný.. Ale mohu vědět proč jsem ti byl modelem zrovna já?"
Co mu na to mám teď odpovědět?!