Who am I really?[Avengers cz ff]

15.Jako za starých časů

Omlouvám se za všechny sprostá slovíčka co tu jsou😂🤫

Probudím se v maličkaté plesnivé místnosti s postelí,která má místo dveří mříže.

Chvilku nechápavě koukám okolo sebe a pak mi to dojde.

„No do prdele!" Vykřiknu a prudce se posadím na té věci,která je tak nechutná,že se jí ani postel říkat nedá.

„Ale ale,holčička se nám už vzbudila." Ozve se slizký hlas zpoza mříží.

Hodím po tom debilovi znechucený pohled,ale to mě už táhne vstříct spletitým chodbám.

Samozřejmě nejsem žádná křehotinka,tak se mu vytrhnu a uštědřím mu ránu do spánku.

„Jestli jsi si myslela,že je tak jednoduché nám utéct,tak jsi se spletla." Ozve se za mnou pobavenně.

Už už se chci otočit a poslat ho do bezvědomí jako toho minulého,ale místo mého hrdiného útěku se s výkřikem skácím na zem.

A proč? Protože mi tělem projíždí elektrické šoky. Pokud to správně chápu,tak mi někam připevnili ten "vydávač šoků".

Potichu zanadávám a propadnu sladké temnotě.

Po chvíli udělám něco nečekaného.....hádejte co?

VZBUDÍM SE!!

To jste nečekali co? Jsem prostě moc dobrá.

Možná jsem trochu větší egoistka no. Opovažte se zeptat jestli nejsem příbuzná Starka. Toho debílka bych nebyla příbuzná ani kdybych byla. Chápete?

Zase moc přemýšlím.

Jinak jsem vám asi neřekla,že ležím na nějaké kovové věci,jsem k ní připoutaná a do žíl mi vedou nějaké trubičky. Abyste si nemysleli,vím přesně co se teď bude dít.

1.Přijde nějaký psychopat.
2.Bude se mi smát,nebo mi něco vysvětlí(např.jeho skvělý plán).
3.Pustí do mě nějaká séra
4.Já si budu přát svojí smrt,nebo budu hodně sprostě nadávat kvůli bolesti(křik/ječení není můj oblíbený způsob větrání bolesti)
5.Omdlím
6.Probudím se v té strašně odporné místnosti s postelí

A víte co? Měla jsem pravdu. Jak jinak,jsem prostě chytrá.

Takže teď tu ležím na zemi(čtete správně,nechtěla jsem sedat na ten hnus) a vymýšlím jak se zbavit toho strašného čipu. Nebo co to je. Mimochodem mám to na pravém rameni.

Sundavat jsem to zkoušela,ale nejde to. Takže mi nezbývá než ty hydráky poslouchat a při nějaké misi si sehnat pár blbůstek,které by mi mohli pomoct sundat čip.

V hlavě si dělám menší seznam věcí co potřebuju. Nebudu vás tím zatěžovat,bylo by to na dlouho. Jediný co potřebujete vědět je poslední bod:Kdyby se něco pokazilo,prostě si to vyřízni nožem.

Já vím já vím. Můžu chcípnout. Řekněte mi ale,komu bych chyběla?Možná tak Clintovi,ale ten si našel nějakou holku. Lauru. Hádáte správně,žárlím.

Nakonec když nad tím tak přemýšlím,budu asi do konce života svobodná. Ne že by mi to vadilo. Jo vadí mi to.

Z myšlenek mě vytrhne chrastění klíčí. Vzhlédnu a uvidím agenta Goriláka.

Dobrá přezdívka. V duchu se poplácám po rameni.

Ušklíbnu se:„To jsem až tak nebezpečná,že na mě poslali takovýho tupýho namakance?"

Ta hrouda masa mě ignoruje a jen mě čapne za rameno a odtáhne do nějaké laboratoře.

„Čaues!" Zazubím se na ty vědce a rozhodím rukama.