Who am I really?[Avengers cz ff]

25.Sakra.....Iron man

Potom,co jsem nějak dokázala nechat zmizet křídla a rohy,jsem se oblékla,dala si čočky a jde se ven!!

Připochodovuju k Stephenově pokoji a zabuším tak silně,že ty dveře málem vypadnou z pantů.

„No jó,už jduu." Zamumlá čáryfuk.

Když vyjde přede dveře,změřím ho pohledem.

„Páni.......vypadáš normálně." Ušklíbnu se. On jen protočí očima a vydá se ke dveřím.

Následuji ho,nadšeně poskakujíc.

.......

„Jsem ráda,že jsem tě donutila jít do velkýho obchoďáku." Zasměju se a zarazím si kšiltovku víc do čela.

Fajn.....pět černých tílek-mám,dvě trička se zvláštními dírami(akorát na křídla)-mám,obrovskou tmavě modrou mikču-mám.

Myslel jsem,že nosíš jen černé oblečení.

Nelez mi do hlavy!!! Jinak.....to by měli to hledání jednodušší,kdyby kontrolovali jen lidi v černém ne?

Zaplatím oblečení a se Strangem po boku vyrazím z obchodního centra do ulic.

Jenže pak si všimnu červeno-zlaté šmouhy poletujíc nad námi.

„Sakra, Iron man!!" Šeptnu ke Stephenovi.

„Já věděl že nemáme tak brzo chodit ven!" Zavrčí naštvaně.

„Hele,je to tak půl roku od toho co jsem byla ve vězení. Tak si nestěžuj. Navíc jsme v New Yorku,tady ti superhrdinové poletují pořád." Obořím se na něj.

Stephen mě jen popadne za rukáv a začne mě táhnout,jako kus hadru. Mám co dělat abych mu stačila.

„Zpomal blbečku!" syknu k němu.„Jsme moc nápadný!"

Naštěstí mě poslechne a zvolní krok. Bohužel si nás ta plechovka všimne a rozletí se k nám.

„Uteč!Nenechám tě zatknout kvůli tomu,že mi pomáháš!" Zašeptám.

Když se však nehne z místa,jemně ho kopnu pod koleno a postrčím ho k prázdné uličce. Nakonec mě poslechne a pomalu se rozejde pryč od mě.

Je mi jasný,že si vytvoří portál. Ten dvouprsten tahá všude se sebou.

Uslyším zadunění,tak se prudce otočím a odhodlaně kouknu tomu egoistovi do očí.Pak se radši rozhodnu hrát fanynku. Třeba mě nepoznal.

„Omg!! Iron man!!! Můžu se s vámi vyfotit?Prosím!" Zapištím tak vysokým hlasem,že jsem slyšela prasknout skleničku.

On jen přikývne zaklapne si masku a nakloní se ke mně. Já natáhnu ruku s mobilem,vyfotím se s ním,poděkuji a uháním pryč.

Ani nevím proč,ale pro jistotu jsem mu připevnila čip na záda. V HYDŘE se naučíte spoustu zlozvyků. Např. připevňování čipů na kohokoliv,u koho vám to přijde výhodné.

Pak mě někdo zatáhne do tmavé uličky a já ucítím obrovskou bolest proudící z temene hlavy.

Pak už jen tma.

Čusík lidiiii!Omlouvám se za neaktivnost,pokusím se to teď zlepšit.

P.S. Za týden(nebo tak nějak) nebudu na měsíc vůbec aktivní.

Předem vás na to upozorňuji,protože bych na topak zapoměla.

Mějte se krásně,skládejte básně.

                                                -autorka