Brumbálův příkaz // Snarry

#46#

„Měl by sis jít lehnout. Udělal jsi už víc než dost, Harry.“

„Kdybych udělal dost, tak by tady teď neležel, Albusi.“

„Nebyla to tvá vina. Kdybys tam nepřišel, dopadlo by to jistě mnohem hůře.“

Severus nechápal o čem to mluví a chtěl se vmísit do hovoru, ale cítil se příliš slabý na to, aby dokázal promluvit. Víčka měl těžká a celé tělo mu hořelo bolestí. Nezbývalo nic jiného než tiše poslouchat a doufat, že se konečně dozví o co se vlastně jedná, protože on sám momentálně vůbec ničemu nerozuměl.

„Celou dobu dělám všechno pro to, abych ochránil lidi kolem sebe. Vzdal jsem se pratel, schovávám se v ústraní, poslouchám tvé rady a názory, ale jak to tak vypadá, tohle nestačí. Držíš mě stranou, abych zesílil a byl schopen se Voldemortovi postavit, ale jaký smysl má náš střet odkládat? Kolik lidí ještě bude muset trpět než ho porazím?“

„Já ti rozumím, Harry.“

„Rozumíš? Možná rozumíš, ale ani vzdáleně netušíš jak mi je. Nemůžeš vědět jak moc bolí vidět milovanou osobu v bolestech a vědět, že to tak nemuselo být. Poprvé jsem se musel ovládat, abych Hoochovou nezabil. Konečně jsem pochopil výraz slova pomsta. Když jsem je tam viděl...“

Hlas se mu zlomil. Brumbál mu rozuměl mnohem více než mladík tušil. Nechápal, proč zrovna s Harrym si osud tak krutě zahrává. Do teď však neměl ani zdání o tom jak moc mladík profesora lektvarů miluje. Tohle nebyla nějaká obyčejná zamilovanost, jak se původně domníval, tohle byl opravdu hluboký cit. O to horší pro hocha muselo být, když nalezl Severuse na astronomické věží. Teď zbývalo jen jediné, věřit Harryho úsudku a schopnostem.

„Co chceš dělat, Harry? Máš nějaký plán?“

„Dostanu se k informacím svým způsobem a podle toho co zjistím, něco vymyslím. Už se nehodlám schovávat a čekat, kdy někdo zemře.“

„Měl bys o svých plánech říct Severusovi. Myslím, že byste si o celé situaci měli promluvit.“

Harry se nevesele uchechtl.

„Předem znám výsledek. Severus se bude vztekat, já se budu vztekat a vznikne z toho hádka bez výsledku. Možná si to celé namlouvám, ale i on se mě snaží ochránit. Nepustí mě k Voldemortovi, stejně jako já nedovolím, aby znovu šel na schůzi. Bude lepší, když o tom nebude vědět, alespoň ne hned. Dovolil mi v laboratoři připravit Morrisův dryák, takže se pustím do tréninku. Nejlépe už dnes.“

„Zůstanu u něj, jdi se vyspat.“

Mladík se nadechoval k protestu, ale Brumbálova ruka na rameni ho zastavila.
„Chceš se do toho pustit bez naší pomocí a nechceš, abych tě zastavil. V tom případě jdi do postele, abys měl sílu. Když budeš slabý a unavený, tvé šance budou mizivé“

Harry se neodvažoval cokoliv říkat a raději se zvedl a odešel do obývacího pokoje, kde se uložil na gauč. Severus byl v jeho pokoji, i přes vážnost situace si nedovolil vstoupit do profesorovy ložnice. Velmi rychle upadl do neklidného spánku a proto neslyšel tichý Brumbálův hlas, který promlouval k Severusovi.