Band

Svatební hudba

Sen

Otevřel jsem pomalu oči. Všude kolem mě jsou bílé lavičky. Sluníčko svítí tak hodně že si myslím že se tu upeču ale... kde to vlastně jsem? Před chvílí jsem byl s Bakugem a teď jsem někde venku.

Proč mám na sobě bílé formální oblečení? Podíval jsem se vedle sebe. Vykulil jsem oči, když jsem ho viděl celého v bílém. Musel jsem se usmát. Že by tohle byla naše svatba? Usmíval jsem se jako sluníčko ale najednou jsem uslyšel svatební hudbu...

Úsměv mi spadl... kdyby to byla naše svatba tak...tak proč hudba hraje až teď? Přece u něj stojím... teď mi došlo proč je ke mě otočený zády a já dál od něj. Podíval jsem se na příchozího...

Byl celý v bílém, v rukou měl květinu a pomalu se blížil k nám. Jeho dvoubarevné vlasy hezky ladili ke květinám. Jizva kolem oka mu na obličeji doslova zářila. Každé oko jiné modré jako nebe a šedé jako mraky před deštěm. Rty jen na pohled jemné, plné a usmívající se.

Došel k Bakugovi a chytli se z ruce. Bylo na pohled vidět jak jemně ho Baku držel. Dívali si do očí a usmívali se.

Proč místo něj u Bakuga nestojím já? Chyběl mu snad? Pohádali jsme se snad? Nebyl jsem pro něj tolik dobrý jako on? A co Midoriya?

Začal jsem očima hledat Midoriyu když v tom jsem ho uviděl sedět vedle malé holčičky. Měla jedno modré a druhé červené oko. Vlasy měla bílo blonďaté. Úsměv od ucha k uchu....

Začali mi téct slzy....co se mohlo jen pokazit?

Někdo do mě začal strkat....

Konec snu

,,Kiri noták probuď se!" Otevřel jsem oči, hned jsem uviděl jeho ustaraný výraz a červené oči. Prudce jsem ho objal. ,,Že mě nikdy neopustíš?" Odtáhl jsem se od něj a podíval se mu do očí. ,,Co tě to napadlo? Kiri neopustím tě neboj. Co se ti zdálo prosimtě?"

Utíral mi mokré tváře. Více jsem se k němu přitulil. ,,Zdálo se mi že jsem na svatbě." Šáhl jsem mu na holou hruď. ,,Není svatba spíše něco hezkého?" Pohladil mě po zádech. ,,To jo.. dokud se tvůj milovaný nebere s Todorokim a nesedí opodál jejich dcera..."

Zavzlykal jsem a on se začal smát. Podíval jsem se na něj. Snažil jsem se taky smát... Jeho smích mě nutil se smát s ním. ,,Kiri ty máš hrozný sny!" Dal ruku na mou hlavu a mou hlavu namáčkl na polštář. Začal jsem se smát s hlavou zabořenou do polštáře.

Ruku mi dal z hlavy. Lehl jsem si na záda a najednou ho uviděl nad sebou. Díval jsem se na něj jako na svatý obrázek a lehce se mi otevřeli ústa. Stáhl ze mě peřinu poté deku co jsem měl obalenou kolem těla.

Začal si prohlížet mé skoro nahé tělo. Položil jednu ruku na můj bok, který začal následně hladit. Chtěl jsem si zkrčit nohu ale on se na mě zamračil jako by se mě snažil probodnout pohledem. Nohu jsem nechal nohou a chtěl mu dát ruku ze svého boku.

Ne že by mi to nebylo příjemné ale vím co poté hlazení může vystřídat. Zklonil se ke mě a začal mi šeptat do ucha. ,,Tobě se to nelíbí?" Pohladil mě po stehně. Mé tváře nabrali načervenalý nádech. ,,L..L...Líbí ale m..ám str...ach..." zakoktal jsem se, poté prudce a dlouze vydechl.

,,Tak když se ti nebude něco líbit tak mi naznačíš ať to nedělám co ty na to?" Chvíli jsem váhal ale poté jsem jen souhlasně kývl. Políbil mě a začal mě hladit po břiše.

Pomalu rukou sjel k mému podbříšku, který začal také hladit. Napl jsem se ale po chvíli se uklidnil a uvolnil. Opět mě políbil ale tentokrát začal pohybovat rty. Opět jsem nevěděl co dělat a tak jsem pohyboval rty taky.

Začal mi stahovat pomalu boxerky. ,,Ba..Baku.." řekl jsem mezi polibky. Přestal a pohladil mě po tváři. Opravdu přestal.... Položil jsem ruku na jeho záda. Kousl mě do rtu. ,,Baku měli by jsme se jít najíst..."

Najednou mi rychle stáhl boxerky a já vykulil oči. ,,Stačí!" Začal jsem sebou házet a snažil se aby mě pustil. ,,Pust mě prosím!" Nahlas jsem na něj promluvil. Pustil mě, sedl si a zklonil hlavu. Rychle jsem si boxerky zase natáhl a objal ho zezadu. ,,Neviň se za to prosím.."

Pohladil jsem ho po zádech a on se na mě smutně podíval. ,,Nikdy jsem nechtěl aby jsi mě prosil...." setřel jsem mu slzu. ,,To je v pořádku je to má vina já nejsem na takový věci zvyklí... prostě ses zamiloval do špatného kluka..."

Rychle se otočil a chytl do dlaní mou hlavu. ,,Tohle neříkej..." kývl jsem a objal ho. ,,Od teď se na vše půjde pomalu..." jen kladně kývl a já se usmál.

,,Tak pojď půjdeme se najíst!" Vylezl jsem z gauče,šel do pokoje kde jsem si oblékl oblečení a vzal nějaké i Bakugovi. Došel jsem za ním a dal mu na rameno oblečení. Došel jsem do kuchyně, kde jsem nám začal dělat snídani.

Došel za mnou ve chvíli kdy začala hořet pánvička. ,,Co mám dělat?!" Bakugo mi rychle vyrval pánvičku z ruky a rozběhl se s ní ke dřezu. Položil jí do dřezu a zapl vodu. Oheň začal mizet a smrad společně s kouřem zaplnil pokoj. Otevřel jsem všechny okna v bytě a začal mávat utěrkou kolem sebe.

,,Jak se ti sakra povedlo zapálit pánvičku?" Podíval se na mě a já se začal smát. ,,Já nevím... nikdy jsem neuměl vařit ale nic nepodpálil." Vytáhl ze skříňky taky utěrku a začal s ní taky mávat kolem sebe.

Najednou jsem uslyšel zvonek. ,,Teď se to vážně nehodí!" Zvonek se opět ozval celým bytem a já si dal utěrku na rameno a šel se podívat kdo začal zvonit. Pomalu jsem otevřel dveře. Znova jsem začal mávat utěrkou kolem sebe protože se kouř dostal až sem.

,,Moc se omlouvám jestli jsem moc nahlas ale teď se vážně nehodí sem chodit." Zakašlal jsem a rychle vydechl.

Podíval jsem se konečně na osobu před sebou. Mé tělo se začalo strachem třást.

,,Co tu děláš?!"

Ahojky!❤ je tu další kapitola omlouvám se že je to po delší době ale mám hrozně plný týden. Kapitolu jsem dopsala včera večer a bylo mi blbé kapitolu zveřejnit večer a tak je tu až dnes!❤ nebojte se sice budeme s rodinou stanovat ale kapitoli by měli být!❤ doufám že se kapitola líbila a čauky!❤