Band

Ano!

PŘEČÍST DOLE!😅❤)

,, Kam jedeme?" Zmateně jsem se díval. Bylo něco kolem 8 večer celý den jsem si spokojeně ležel na zemi protože je hrozné horko ale najednou teď musel přijít Denki... donutil mě si obléknout nějaké oblečení na které se dá dívat a teď sedíme v autě. Ano... Denki má řidičák...

,Nech se překvapit!" Jak vykřikl tak jsem se lekl a vyjekl. On se lekl mě jak jsem vyjekl a málem jsme skončili v domě... ,,Fajn fajn tak mi aspoň řekni... nevíš kde je Baku? Celý den jsem ho neviděl jen ráno napsal na papírek že se uvidíme večer a ty mě odvážíš někam pryč..."

,,Nemůžu ti říct kdo tam bude, proč tam jedeme.... Nevím jestli tam Bakugo bude." Chápavě jsem zakýval hlavou a opřel si hlavu o okno. Zavřel jsem oči a jen poslouchal hudbu, která hrála z rádia. Ucítil jsem jak auto jede na kamínkách kde následně zastavilo. ,,Jsme tady!" Sedl jsem si a protáhl se.

Najednou mi Denki něco zavázal kolem očí takže jsem nic neviděl. ,,Vážně?" Žádnou odpověď jsem neuslyšel a tak jsem se pokusil nějak vylézt z auta. ,,Hurá..." někdo mě chytl za ruku. Zřejmě to byl Denki kdo jiný že? Musel jsem mu důvěřovat  protože mě táhl mě neznámo kam a navíc jsem neviděl kudy jdu.

Najednou jsme se zastavili. ,,Až řeknu teď tak si sundej ten šátek." Zašeptal Denki a já kladně kývl. Slyšel jsem kroky zřejmě jsme byly v nějaké budově a ve velké místnosti. Začal jsem přemýšlet jak asi vypadá ta místnost.

,,Teď Kiri!" Uslyšel jsem Denkiho a začal si sundavat šátek. Opatrně jsem otevřel oči protože jsem se bál že na mě někdo vybafne ale nikdo tu nebyl. ,,Denki?" Šátek jsem pustil na zem a díval se ze strany na stranu. ,,Denki moc dobře víš že nesnáším tyhle hry..."

Někdo si odkašlal a já se prudce otočil. Teď jsem to viděl. Svíčky, okvětní lístky růží a předemnou stál Baku. Svíčky byly kolem nás a okvětní lístky byly za svíčkami. ,,Kiri moc dobře víš že nejsem nějaký moc velký romantik ani nic podobného." Usmál jsem se na něj. ,,To máš pravdu."

,,Zažili jsme hodně věcí až od první pusy do dnešního ročního výročí." Více jsem se usmál. ,,Tak moc jsem se bál že jsi zapoměl..." ušklíbl se. ,,Já nikdy... no prostě to nechci prodlužovat protože bych poté mluvil stoprocentně o něčem o čem jsem nechtěl."

Společně jsme se zasmáli a on najednou nahodil vážný obličej s úsměvem. ,,Vážně bych byl moc rád kdyby jsme spolu byly až do konce našeho života a tak se tě chci zeptat teď a tady." Zmateně jsem jezdil očima po jeho obličeji. Najednou si šáhl do kapsy u kalhot. Vytáhl nějakou  malinkou krabičku a začal si klekat.

Chytl jsem se za ústa a díval se na něj. On otevřel krabičku a já se rozplakal. ,,Budeš moje štěstí už navždy?" Začal jsem vzlykat jako nějaká praštěná puberťačka.

,,Ano! Ano!" Rychle vstal a objal mě....

-----------------------KONEC------------------------

Předem se omlouvám že je kapitola tak krátká....

Je tu další konec...(jak já to k sakru dělám?)😅  tenhle příběh jsem si taky moc oblíbila ale abych řekla pravdu... (NA CHANGE TO PROSTĚ NEMÁ😂)❤ všem chci moc poděkovat za hvězdičky, přečtení a komentáře. Jak píši už po několikáté tak že všem nejvíce miluju ty vaše komentáře❤ hrozně mi zlepší náladu a ukazují mi že to co píšu není tak zlé jak si vždy myslím😅❤ doufám že se vám příběh líbil až do jeho konce!😅❤

INFORMACE K DALŠÍMU PŘÍBĚHU!!

Jak jste si přáli tak příběh bude s Quirky! Také jsem se rozhodla že příběh udělám delší než normálně příběhy píšu.

Nebojte příběh bude odlišný od Change! (Teda až na pár stejných věcí...) 

Tak zatím čauky a doufám že dáte mému dalšímu příběhu šanci!!!❤