Bojovná morojka 8

204 4 0
                                    

Rosemarie Mazurová"Takovou neúctu máš po své matce, ale jsem si jistá, že si tě Hasad zkrotí.""Pokud mě k sňatku donutíš, tak ho zabiju dřív než nastane svatební noc.""Vezmeš si ho ať chceš nebo ne. Nechceš přece, abych tě k tomu donutila, že ne?""Chceš mi vyhrožovat?""Vzpomeň si, co se stalo, když jsi mě před tím neposlechla s tím prašivým čoklem."Cukla jsem sebou a zmlkla."Tak se mi líbíš. Doufám, že se večer krásně oblečeš a že se na ten ples oblečeš, jak se sluší a patří."Kývla jsem a rychle odešla. Na chodbě všichni čekaly, ale neměla jsem sílu jim cokoliv vysvětlovat a tak jsem beze slova odešla, abych se zamkla ve své komnatě. Nezapomněla jsem zamknout i dveře z Dimitriho pokoje, aby ke mně ani jeden z nich nemohl.Co jsem komu provedla, že musím tak trpět? Já přece nechci Hasada! Já chci Dimitriho!Vešla jsem na terasu a podívala se do dáli. Proč nemůžu být dhampírka jako moje matka? Já jsem tohle nikdy nechtěla. Kdybych byla dhampírka, třeba by o mě Dimitri stál. Proč by měl chtít morojku jako jsem já, když může mít kohokoliv? I když to by se nestalo. Našel by si nějakou morojku, která by mu mohla dát děti. Kdybych byla dhampírka, nikdy bych mu je nemohla dát. Jenže to je jedno. Jsem morojka a jsem o sedm let mladší. Jsem pro něj děcko.Svezla jsem se po mramorovým sloupu, o který jsem byla opřená, na zem. Počasí odrazilo moji náladu a začalo pršet. Jako kdyby nebe chtělo plakat se mnou.Dimitri BelikovNevím, co se uvnitř stalo, ale když Rose vyšla ven. Byla bledá jako smrt, ani se na nás nepodívala a beze slova odešla. Vypadala jako kdyby v ní něco umřelo a to mě ničilo. Snažil jsem se za ní dostat, ale byla zamčená.Asi chce být chvilku sama.Po dvou hodinách ticha u ní v pokoji jsem na ní zkoušel klepat, ale nikdo mi neodpovídal. Nelíbilo se mi to, ale třeba jen spí.Další hodinu jsem trpěl jako zvíře, když jsem přemýšlel jestli si něco neudělala. Nikoho nepustila dovnitř a už se tu dokonce byli ptát její dvě služky jestli mohou projít mými dveřmi, ale byli zamčené a tak zase odešly.Byl jsem na nervy a tak jsem přešel k oknu. Venku zuřila bouřka jako ta která zuřila v mém nitru. Věděl jsem, že s ní být nemůžu, ale představa, že někdo jiný ano mě ničila. Obvzlášť pokud to byl takový hnusák, jak řekla Rose.Z okna u kterého jsem stál jsem viděl na její terasu. Překvapilo mě, že má otevřené dveře a pak jsem si toho všiml. Cíp bledě modrých šatů, co měla dneska na sobě a stříbrná lodička vyčuhující z nich. Roza!Na nic jsem nečekal a vykopl jsem dveře. Hluk přilákal služky, které hned běžely pro pomoc. Já vběhl na balkon, který bičoval déšť a sklonil se k jejímu nehybnému tělu. Byla ledová, ale nahmatal jsem jí tep. Žádné zranění jsem na ni nenašel a tak musela jen prochladnout. Zvedl jsem ji do náruče a chtěl se s ní zvednout, když na mě promluvila."Dimitri...jsem mrtvá?""Nejsi. Nedovolím to.""Ale já jsem mrtvá.""Nejsi.""Jsem, jinak bys tu nebyl."Vůbec jsem tomu nerozumněl. O čem to mluví?Vešel jsem s ní do ložnice a položil ji na postel. Pak jsem ustoupil, aby jí mohla doktorka prohlédnout."Bude v pořádku, jen prochladla. Usušte ji a zahřejte. Ach, dítě, co jsi tam v tomhle nečase dělala?"Odešel jsem, aby mohly udělat vše potřebné. Přišla za mnou Lissa s Christianem, kteří se doslechly, co se stalo. Hned chvilku na to přiběhly i Bolin s Aishe a Jihangirem."Bude v pořádku? Co se stalo?" strachoval se Bolin."Chce ji provdat," řekla Lissa a popotáhla."Ne.""Ano. Rose to nevzala dobře, strašně vyšilovala a pak nás vaše babička poslala pryč. Co se stalo pak nevíme, ale když Rose vyšla, tak...""Lisso, mluv.""Bude v pořádku, Lisso, neboj. Já jim to vysvětlím." Christian jí podal kapesník a pak se na Bolina podíval a dal se do vysvětlování."Když vyšla, tak byla divná. Ani se na nás nepodívala. Prošla kolem nás jakoby nás ani neviděla, jako bychom tam nebyli a zamkla se v pokoji. Nikdo se na ni nemohl dobouchat a pak si Dimitri z okna všiml, že leží na terase v tom dešti. Slyšel jsem, že to bylo o vlásek. Být tam déle, tak by zmrzla. Prej byla jako led.""Je to pravda, Dimitri?""Ano. Byla tak strašně studená, měla modrý rty a vypadala jako mrtvá. V jednu chvíli jsem si fakt myslel, že mrtvá je."A přál si být mrtvý taky, ale to jim nepovím."Kdo je to? Třeba to není tak hrozné.""Hasad," zašeptala Lissa a Bolin vybuchl. Nadával víc jak půl hodiny aniž by se s nadávkami opakoval.Dveře v jejím pokoji se otevřely a v místnosti najednou bylo hrobový ticho. Musela vejít Valide."Jak je jí?""Před chvilkou se na chvilku probrala. Zahříváme ji podle pokynů doktorky. Večer by už měla být relativně v pořádku.""Výborně. Dejte ji do pořádku a pak ji připravte na dnešní večeři. Musí být nádherná. Nepřejte si mě pokud to zvoráte."To snad nemyslí vážně?!Celou dobu jsem čekal, že se to nakonec zruší, ale nestalo se tak. Stál jsem u zdi, naproti Rose a sledoval ji. Stále byla bledá, ale jinak na ni nešlo skoro poznat, že jí něco bylo. Zaměřil jsem se na ni a všiml si jen nepatrných chybiček v jejím chování. Nepatrně se jí třásly rty a prsty, takže jí asi ještě byla zima. Seděla tam s rovnými zády, ale hlavou skloněnou. Ten koho si měla vzít tu byl taky a měl jsem, co dělat abych mu nevrazil. Na živo byl ještě odpornější než ho Rose popisovala."Rosemarie, proč nic neříkáš? Ty nejsi nadšená? Já jsem byl šťastný, když jsem slyšel, že si mě chceš vzít."Podívala se na něj vražednýma očima, ale jediný pohled její babičky stačil, aby ten vražedný lesk zmizel a ona poraženě sklopila hlavu. To se mi nelíbilo. Co se stalo, že ji během chvilky dokázala zlomit?"Omluvíte mě? Celý den se necítím dobře. Asi bych si měla jít lehnout.""Chceš, abych tě doprovodil? Dal bych na tebe pozor.""Ne, děkuji. Na to mám svého strážce."Zvedla se a dala se na odchod. Když bylo jasné, že je Rose na odchodu, tak Hasad začal hučet do Liss. Měl jsem sto chutí mu vrazit, ale když jsem viděl Christiana, rozmyslel jsem si to. Nic, co bych mu udělal by nebylo horší než to, co mu Christian udělá pokud nepřestane obtěžovat Lissu.Rose se k němu při odchodu lehce naklonila. "Je mi jasné o co ses snažil. Do své postele tě nepustím nikdy. Pokud nám s Vasilisou nedáš pokoj. Zabiju tě. S tímhle jsem nesouhlasila a souhlasit nebudu a nepřeji si, abys nadále obtěžoval moji kamarádku. Zamysli se nad tím pokud chceš ještě někdy spatřit světlo světa. Můžu se tě zbavit a nikdy mi nikdo nic nedokáže."Takže měla Ibrahimovu povahu. Nad jeho výrazem jsem se pousmál. Když jsme kráčely chodbama, tak na mě konečně promluvila."Děkuju, že jsi mě zachránil, Dimitri.""Jsi v pořádku? Měl jsem strach. Co tě to propána napadlo?""Já vlastně ani nevím. Potom, co jste odešly je moje mysl zamlžená. Nemůžu si vybavit, co se tam dělo. Asi jsem musela být v šoku a tak jsem ani necítila vlhko a chlad. Pak už jen vím, že ležím v posteli a Mahidevran s Nigar na mě mluví. Už ani nevím, co říkaly."To mi moc nepomohlo. Chtěl jsem vědět, co se tam stalo, ale nepamatovala si to. Tedy spíš to tvrdila, ale pokud mi to nechtěla říct. Nemohl jsem ji nutit."Jak jsi věděl, že tam jsem?""Dělal jsem si starosti, ale nemohl jsem tě zkontrolovat, protože jsi byla zamčená. Pak jsem se podíval z okna. Shodou okolností z toho, ze kterého je vidět na tvoji terasu a viděl jsem tě tam ležet. No a tak jsem vykopl dveře a běžel pro tebe.""Děkuju, Dimitri. Nechtěla jsem tě vyděsit.""Jen už to nikdy nedělej.""Nebudu."Váhavě se usmála a zmizela za svými dveřmi. Další den jsem ji vůbec neviděl. Lezlo mi to na nervy. Všechny ty nesmysly okolo díky kterým jsem s ní nemohl mluvit nebo ji vidět. Když jsem ji konečně viděl, tak se mi skoro zastavilo srdce. Byla nádherná. Jako kdyby z nebe slétl anděl. Když jsem ji takhle viděl, tak mi konečně byl jasný rozdíl mezi hezký a krásný."Rose, vypadáš nádherně,"vydechla Lissa, když jí spatřila."To doufám, protože jestli harpyje nebude spokojená, je po mě."Nasedly jsme do aut a vyrazily jsme. Ples se konal v nádherném městském plesovém sále. Kráčel jsem za Rose a doufal jsem, že ten její pohřební výraz opustí její krásnou tvář."Rosemarie Meryem Mazurová."Rose vešla do sálu a všichni se po ní okamžitě podívaly a sborově vydechly. Nedivil jsem se, sám jsem měl, co dělat, abych se ovládl a nevzal ji do naručí a nelíbal tak dlouho dokud by...ne. Tak to nemá být. Ona je královská morojka. Měl bych o ní přestat snít. Brzy bude vdaná...za toho největšího hajzlíka na světě."Dimitri, omluvíš mě na chvilku? Musím si odskočit.""Jistě. Počkám tu na tebe.""Hned jsem zpět."Vytratila se ze sálu a najednou už mi nepřipadal tak jasný a třpytivý jako předtím. Jakoby to, co mu dodávalo krásu a jas odešlo spolu s Rozou.Rosemarie MazurováOdešla jsem ze sálu, protože jsem měla pocit, že nemůžu dýchat a že brzy omdlím."...vždyť víš, že pro mě Rosemarie nic neznamená."Hasad?"Jasně a to ti mám věřit? Je to Mazurová, tu chce každý.""Ale já ne."Tohle by se mohlo ještě hodit. Vytáhla jsem mobil a dala se do natáčení."Jasně, nechceš ji a to ti to mám věřit?""Byl to taky tvůj plán! Neděláme to poprvé. Vezmu si Rosemarie, získám si její a celý její rodiny důvěru a pak jim vybílíme účty a přepíšeme na sebe jejich majetek a budeme si žít jako králové. To přece chceš, tak si přestaň stěžovat, kočičko. Vždyť víš, že jsi pro mě jediná.""Důvěru Nilüfer Mazurové jsi už získal, ta byla nejdůležitější. Každý ví, že rodinu řídí ona. Nemůžu uvěřit, že to bylo tak lehké.""Bylo to snadné. Stačilo říct, co chce slyšet a už mi zobala z ruky. Myslel jsem si, že to bude těžší vzhledem k tomu, co se o ní povídá. Je vidět, že zvěsti o její moudrosti bylo poněkud přehnané. Je tak tupá až je s podivem, že o ní někdy někdo řekl, že je chytrá. Podvést ji bylo tak primitivně jednoduché."Hasad se s tou blonďatou husičkou začal líbat, tak zuřivě až to vypadalo, že ji chce vytáhnout mandle jazykem. Vypla jsem to a potichu odběhla. Nemohla jsem uvěřit svému štěstí. Tohle bylo přímo dokonalé, lepší to ani nemohlo být. Poslala jsem němé díky nebesům a běžela zpět do sálu za Dimitrim.Doběhla jsem k němu a věnovala mu úsměv. Ještě širší, když jsem viděla jeho zmatený pohled."Dneska je tak krásně, že ano?""Stalo se něco o čem bych měl vědět?""Právě se stalo něco úžasného. Počkej až to uvidíš. No dobré pro mě, méně dobré pro slizouna."Usmála jsem se a proplížila se k DJ-ovi. Tomu stačilo věnovat úsměv a vysvětlit mu o co jde. Naštěstí neměl Hasada rád stejně jako já a taky měl moc rád pozdvižení.Pak jsem došla k muži, co měl naše zasnoubení oznámit a řekla jsem mu o svém malém videu. Samozřejmně jsem mu neřekla pravdu o tom, co na něm je a on tím byl nadšený.Když se blížil čas vyhlášení, tak tam už byl Hasad a byl náležitě upravený. Dobře pro něj."Nesnaž se spálit oheň, popálíš se."Věnovala jsem mu zákeřný úsměv a než mohl zareagovat, tak jsem ho nenápadně postrčila do centra dění."Dnes mám tu čest, abych mohl vyhlásit zasnoubení dvou mladých lidí. Hasada Atatürka a Rosemarie Meryem Mazurové."Ozval se potlesk a já se na všechny zdvořile usmála."Než však bude pronesen připitek a bude se moct slavit, tak si snoubenka připravila pro svého milého překvapení."Přešla jsem nahoru a převzala si mikrofon. Je čas hrát hloupou naivní holčičku, abych pak mohla ukázat, že si se mnou není radno zahrávat."Děkuji a všechny vás zdravím. Jsem tak strašně šťastná, že je vás tu tolik. Moc se omlouvám, že vás okrádám o čas, ale chtěla jsem svému snoubenci ukázat, jak moc se těším na naši svatbu a tak jsem mu natočila video o které se chci s vámi všemi podělit. Nejlepší je ten konec...mohu tedy poprosit?"Udělala jsem ten nejsladší úsměv, který jsem svedla a pozorně se po všech podívala. To bude úžasný zmatek.

VA-Bojovná morojkaKde žijí příběhy. Začni objevovat