Promise me, please 2: Rebel Love Song

11. kapitola

ANDY

Zahráli jsme ještě pár písniček, ale po celou dobu jsem byl duchem mimo. Nedokázal jsem se pořádně soustředit. 
Věděl jsem, že musím tohle všechno vyřešit. Co nejdříve.

Když jsme skončili, vyčerpaně jsem si prohrábl vlasy, napil se vody, otřel se ručníkem a vyrazil mezi lidi. Chtěl jsem jí rychle najít, popadnout jí do náruče a i přes její protesty ji políbit a dokázat jí, že to bez ní prostě nedávám.

Tlačil jsem se davem a nevnímal nic kolem sebe. Dýchal jsem rychle a vzrušeně. Potřebuji cítit její tělesnou blízkost.

Závisí na tom hlavně má psychika.

Uviděl jsem ji. Opírala se zády a nějakou zeď, byla v předklonu a rukama se zapírala o kolena, dlouhé zrzavé vlasy jí padalí divoce k zemi a zakrývali její obličej. Zrychleně dýchala a celá se třásla.

Měl jsem hroznou potřebu k ní jít, pevně ji obejmout a utěšit. Vidět ji v tomhle stavu mě neskutečně bolelo. Prostě jsem za ní.. šel.

,,Zoe?" polkl jsem vystresovaně a sjížděl ji pohledem.

Pozdvedla hlavu a podívala se na mě očima plnýma slz. Následně popotáhla.

,,Jdi pryč..prosím" špitla zničeně.

,,Nemůžu..Vidět tě takhle..Trápí mne to" 

,,Andy.."

Nastalo delší ubíjející ticho. Kousala si spodní ret, její tělo se chvělo a ona vypadala na zhroucení. Já tam tak stál, potili se mi dlaně a přemýšlel jsem, co bych mě právě teď udělat.

 ,,Měl by si odejít" hlesla s pohledem upřeným do země.

,,Jak jsem řekl..Nemůžu" ztěžka jsem polkl.

,,Proč, Andy? Proč? Víš co nechápu? Já..zlomila jsem ti srdce..Rozešla se z tebou..Měl by si mne nenávidět" svěsila opět hlavu.

,,Zoe.." popošel jsem o pár kroků blíže k ní. ,,Moc dobře vím, že to jinak nešlo a bylo to pro dobro všech. Udělala jsi to, protože nebyla jiná možnost..Nikdy jsem ti to neměl za zlé..A věřil jsem, že se jednou opět sejdeme"

Stál jsem jeden krok před ní. Stačilo natáhnout ruku a dotknout se jí.

,,Já-" začal jsem.

,,Nemůžu Andy. Ještě ne, promiň" vyhrkla a oběhla mě pryč. Otočil jsem se a zíral na její vzdalující se postavu, která mi nakonec zmizela v davu. Bolestně jsem vydechl, stačilo tak málo...

ZOE

Zpanikařila jsem. Jeho velká blízkost mě vyděsila. Musela jsem pryč, potřebovala jsem se opět zhluboka nadechnout. V jeho společnosti se mé srdce svíralo  bolestí, stát před ním mě ubíjelo.

Promiň, Andy. Ani nevíš jak mě to všechno bolí, jak ráda bych se zase přitulila k tvému tělu, vdechovala tvou vůni a užívala si tvé objetí. Ale nejdeto. Nemám na to.

Dostala jsem se k veřejným záchodům a pořádně vydechla a nadechla. Cítila jsem se strašně. Přijmula jsem od nějaké dospělé paní papírový kapesníček a ujistila ji, že jsem v pořádku. Počkala jsem až se uvolní kabinka a zalezla si tam. Trávila jsem tam pět minut svého mizerného života a snažila se sebrat. U zrcadla jsem si upravila vlasy, promnula oči a setřela slzy. Urovnala jsem si oblečení, vynutila pohodový úsměv a vyběhla zase ven. Trochu se mi zatočila hlava, připadala jsem si děsně.
Carol, Rachel, Scarlett ani Kate jsem nikde neviděla, o Robinovi ani nemluvně. Nezahlédla jsem ani Andyho a ani nikoho ze zbytku kluků.