Come back, John [Johnlock]

Are You Out There?

Ráno jsem se probudil a moje mysl zpracovávala co je okolo mě, zapomněl jsem že ty už tu nejsi.

Zavolal jsem na tebe tvým jménem, ale nedostalo se mi odpovědi. Myslel jsem si že budeš ještě spát, vyběhl jsem schody a podíval jsem se do tvého pokoje. V tom jsem si vzpomněl. Svezl jsem se dolů po zdi a zavřel jsem oči.

Nikdy jsem se necítil tak sám.

Proč nemůžu zapomenou jako vždycky a nahradit tě jinými fakty, moje mysl si se mnou jen hraje. Za co to mám? Čím jsem si tohle zasloužil?

Tvůj pokoj zůstal tak jak jsi z něj naposled odešel. Úhledně ustlaná postel, přišlo mi to takové vojenské, jak jsi mi sám vyprávěl, co jsi ve válce zažíval. Vždycky jsi byl voják. Potkal jsi mě jako voják.Opustil jsi mě jako voják. Budu tě i jako vojáka hledat, až se vrátíš.

Dneska jsem byl tak trochu donucen jít ven. Začal jsem se víc uzavírat v bytě a ostatní si toho začali všímat. Ale nikdy neodejdu nadobro. Je to pořád můj domov.

Šel jsem si koupit kávu, zapomněl jsem že tu se mnou nejsi. Omylem jsem koupil dvě, jednu s mlékem a druhou černou. Bez cukru. Tak jak jsi to měl rád. Pamatuji si to.

Jeden hrnek jsem položil na tvůj hrob a nechal ho tam. Doufám že nenastydnu, nejsem oblečený moc dobře. Pořád doufám, ani nevím, jestli to vůbec má smysl.

Když jsem se vrátil, na tvém křesle ležel pečlivě zabalený balíček, v hnědém papíře převázaný šňůrkou.

Mohla to být bomba, ale také něco naprosto neškodného. I tak už je to jedno, co můžu ztratit? Vzal jsem balíček a sedl jsem si s ním do tvého křesla. Ta vůně mi přišla jako tvoje voňavka, kterou jsem měl tak rád.

Opatrně jsem balíček rozbalil, byl v něm tvůj vlněný svetr. Na něm byl položený papírek se vzkazem ''Všiml jsem si že je ti zima''.

Jestli to bylo od tebe, tak jsi měl pravdu. Byla zima. Krom toho březnového větru, mám zmrzlé i srdce. Cítím, jako kdybych stratil, to jediné co moje srdce hřálo, jako kdyby s tebou zemřel i kousek mě.

Držel jsem pevně u sebe tvůj svetr. Víš, že byl můj oblíbený? Vžycky byl. Je pěkně teplý a voní jako ty. Voní jako mandle a jam. Pamatuji si, že jsi jam miloval.

Usnul jsem v tvém křesle a držel jsem tvůj svetr blízko mého pořád bijícího srdce. Je divné když říkám, že si představuji, jak objímám tebe. Konečně jsem měl dobrý spánek, od doby co se to stalo.

Vzbudil jsem se a na obloze už byly vidět hvězdy. V Londýně je to vážně krásná věc, když jsou vidět, protože většinou je vzduch moc znečištěný. Je moc světla od pouličních lamp, na to aby bylo vidět jak hvězdy svítí. Od doby co jsi pryč, jsem si těhle věcí začal všímat víc.

Hvězda 23: Tvé oči lesknoucí se jako galaxie. Modré, zelené a někdy byly i hnědé. Byly jako dva lesknoucí se korálky. Tak laskavé a milující, vždycky když jsem dedukoval, viděl jsem v nich obdiv. Pořád si to dokážu vybavit.

No Johne, doufám že se brzy uvidíme, děkuji za svetr, nemyslím si že by se sem někdo vloupal, nebyl tu žádný důkaz po vloupání. Ale jediný kdo má klíče, jsi ty, já a paní Huddsonová. Budu pořád věřit že jsi to byl ty, dokud se neukáže, že jsem se mýlil.