Come back, John [Johnlock]

''I miss you''

Tvůj blog byl aktualizován, ale ne mnou. Předtím než jsem si začal tvou smrt dávat za vinu, jsem na tvůj blog něco napsal, trošku mě to uklidnilo. Ale od té doby jsem tam už nic nepsal. Na tvém počítači jsem ale našel vzkaz. Na žlutém lístečku byla tvým doktorským písmem naškrábaná dvě slova ''Chybíš mi''.

Na konci byly dva polibky, ale pochybuji že bys tohle napsal ty. Nikdy jsi ke mně necítil, to co já k tobě. Nikdy jsi to necítil stejně.

Otevřel jsem tvůj počítač. Heslo bylo jednoduché ''Bakerville''? Vážně Johne? Mohl jsi vymyslet něco lepšího, ale přesto mě nikdy nepřestaneš překvapovat. A to na tobě miluji Johne. Miluji tebe.

Byl jsi z tvého počítače stále přihlášen k blogu, kdokoliv to minulou noc udělal, by si zasloužil přetáhnout slovníkem. Ale jestli jsi to byl ty...děkuji Johne.

V posledním komentáři na tvém blogu stálo ''Uvidíme se brzy xx''.

Je to kvůli tomu že brzy zemřu nebo protože se vrátíš?

První možnost se zdá být právděpodobnější, ale i tak doufám že se mi vrátíš. Nikdy jsi mě nezklamal a vím že ani nikdy nezklameš. Tvoje židle začala být zaprášená, tak jsem se ji rozhodl očistit. Poprvé v životě jsem dělal nějákou domácí práci, vždy jsi to dělal ty. Chybíš mi a chybí mi to jak výborně jsi uměl vařit. Rád jsem tě poslouchal když sis u vaření zpíval a chybí mi tvůj hlas.

Tvůj hlas mě vždycky dokázal uklidnit. Bylo jedno, jak moc jsem se soustředil na svůj palác mysli, vžycky jsi mě dokázal vrátit zpět do reality. Vítal jsi mě tak, že jsi mě objal kolem ramen, laskavě se na mě usmál a zašeptal jsi moje jméno. Vzbuď mě, prosím. Dostaň mě pryč z téhle noční můry. Už to trvá moc dlouho.

Jestli je tohle noční můra tak už nikdy nechci spát nebo se možná nikdy neprobudím. Tohle je kruté. Oh můj drahý Watsone, ani nevíš, jak moc mi chybíš.

Jak to říkal Mycroft, buď mě uděláš lepším člověkem nebo to ještě zhoršíš. A ty jsi vlastně udělal obojí. Udělal jsi ze mně člověka, ale teď jsi mě opustil a já nejsem schopný se s tím vypořádat. Tohle je příliš těžké. Všechny tyhle emoce.

Nemám přátele, měl jsem jen tebe, ale ty už tu se mnou nejsi, opustil jsi mě tak brzy. Lebka se mi rozbila. Tedy rozbil jsem ji já. Hodil jsem ji proti zdi, v malém záchvatu vzteku a zoufalství. Ty bys mě jistě zastavil, kdybys tu byl. Ve zdi v tapetě je další promáčklina od mé lebky.

Další den jsem zase šel ke tvému hrobu, po tom co se stalo s tou kávou. Hrnek zůstal na stejném místě jako jsem ho včera položil. Ale když jsem se na něj podíval blíž a vzal si ho, tak byl prázdný.

Ležel u něj další žlutý vzkaz ''Děkuji, vidím, že si pamatuješ, jak to mám rád''.

Samozřejmě že si to pamatuji, Johne. Nebylo nic co bych o tobě nevěděl a nepamatoval si to. Jak bych mohl zapomenut.

Jestli jsou tvoje vzkazy pravdivé a píšeš je ty, chybíš mi taky, víc než vůbec dokážu slovy vyjádřit. A těším se až tě zase uvidím.

''Miluji tě Johne xx''