2.

3.4K 178 1
                                    

"Musím si ta jména někam zapsat, abych si je zapamatovala," pokusila jsem se zavtipkovat, ale těm čtyřem se ve tváři nepohnul ani sval. 

Aha, chápu, tohle je marná snaha. Znovu jsem se stáhla do své ulity, ve které asi zůstanu po zbytek svého života a snažila se obrnit proti jasné nevraživosti vůči mé osobě. 

"To je ona Liame? Je docela hezká." okomentoval to blonďák. Mluvil, jako bych tam ani nebyla a to zabolelo.

"Shannon, chceš něco k pití?" Liam mířil k malé kuchyňce a já mu odpověděla pouze zakroucením hlavy. Posadila jsem se na samý okraj malé pohovky a mlčky zírala na svoje ruce.

"Takže… Shannon," odkašlal si jeden z nich.

"Máš hezké jméno." věnoval mi úsměv, který nebyl ani za mák upřímný.

Polkla jsem a kývla. Co na to říct? Děkuji? Když to ani nemyslí upřímně. Popravdě, já už ani nevím jeho jméno a je mi to jedno, úplné jedno! 

"Liame, umí vůbec mluvit?" nekřičel, ale i tak se mnou zatřáslo. Postavila jsem se a chtěla odejít. Nechci tu být, dělá mi zle to, jak se na mě dívali. Jako bych byla ten nejhorší člověk na světě.

"Kam jdeš?" zastavila mě Liamova paže při mém úniku.

"Můžu, mohla bych…“ zakoktala jsem nejdřív a pak se nadechla. 

"Chci jít zpět do hotelu." prosila jsem ho, no on se nezdál být nějak potěšený mou prosbou.

"Potřebuji, abys byla teď tady." ztišil trochu hlas, no i tak jsem přesvědčená, že nás ta čtveřice slyšela.

"Proč?" sklopila jsem oči a cítila jeho spalující pohled. 

"Protože jsi moje žena," sykl nepříjemně. Objala jsem se rukama v obraném gestu a beze slova se posadila zpět na gauč. Pohledem jsem vyhledala nezajímavý vzor koberce a díky tomu si našla zábavu na několik hodin dopředu. Jeho žena? Vážně má zapotřebí se před nimi předvádět? Měla jsem ho za většího "frajera".

Smáli se, mluvili, o všem, o holkách, o koncertech, fanynkách i o mně. Liam určitě viděl, že mi to není příjemné, ale nic neudělal. Nic. Co taky čekám? Jsem ubohá.

Venku před studiem na nás čekalo auto. Protlačili jsme se velkým množstvím fotografů a fanynek. Těšila jsem se do hotelu, protože po příjezdu z letiště jsme jeli rovnou sem. Byla jsem ospalá, unavená a taky hladová. Nic jsem nejedla. Není divu, že když jsem pak před sebe dostala talíř, naházela jsem to do sebe během několika sekund. A kdyby to nebylo trapné, vzala bych si ještě. Ti čtyři s námi byli i v hotelu. Prý mají společný apartmán, co jsem zaslechla z jejich rozhovoru. Jídelna byla nádherná, takový luxus jsem viděla možná tak v televizi. 

Uchváceně jsem sledovala přepychovou halu, kterou jsme pak procházeli až do výtahu. Nevěděla jsem, jestli musím být v jednom pokoji s ním, ale jen ta představa a ježily se mi chloupky na rukou. Tohle bude naše první společná noc, když se to tak vezme. Poprvé s ním budu úplně sama, bez dalších lidí. A máma mluvila o svatební noci. Při té představě jsem zčervenala jako rajče, což nezůstalo bez povšimnutí. Doufám, že nečeká, že s ním budu spát. To neudělám. Když to bude nutné, zamknu se v koupelně a zůstanu tam až do dalšího dne.

Představa sebe samotné, jak kempuju ve vaně - ne, netěším se na to.

Společný pokoj byl sice obrovský, ale mně připadal malý jako snad výtah. Obrovská postel měla snad tři metry na šířku a hned vedle byla prosklená stěna s dveřmi vedoucími na balkón. Nebýt tady za takových okolností, řekla bych, že ten výhled je nádherný. Slunce už skoro zapadlo, no i tak bylo skrz otevřené okno slyšet nárazy vln. 

Better Choice [Liam Payne]Kde žijí příběhy. Začni objevovat