Better Choice [Liam Payne]

8.

Ráno, když jsem se vzbudila, pořád připoutaná k němu. Byla jsem překvapená, že mě takhle držel nejspíš celou noc.

Po bouřce zůstaly venku jen tmavé mraky a silnější vítr. Dnešní den nebude tak slunečný, jako ty předchozí, ale upřímně mi to ani tak nevadí. Horka už bylo dost. Pokusila jsem se dostat z jeho pevného sevření, ale jakmile jsem se pohnula, nesouhlasně zavrčel a jeho objetí se o to víc zpevnilo. Donutilo mě to se pousmát.

"Liame," prsty jsem obemkla jeho zápěstí, abych ze sebe dostala jeho ruku.

"Liame, vstávej," řekla jsem jemně. Něco nesmyslného zamumlal a pomalu otevřel oči. 

"Ještě je brzo." trochu povolil své ruce, ale i tak mě pořád držel.

 "Pro tebe možná, ale já jdu s holkama nakupovat," pohladila jsem ho po neoholené tváři, neodolala jsem. Strniště mě příjemně šimralo na dlani. 

"No tak běž." svalil se na záda a tím mě úplně pustil. Začala jsem se chystat, převlékla jsem se v koupelně, učesala se, a pak šla zpět do ložnice, abych mu řekla alespoň ahoj.

Když sem tam přišla, seděl na posteli a mnul si oči. 

"Jen jsem se chtěla rozloučit." přilákala jsem jeho pozornost. Podrbal se ve vlasech a vstal. Došel ke svým kalhotám, které měl hozené v rožku a rukou zajel do zadní kapsy.

"313." podešel ke mně a něco mi strkal do ruky. Nechápavě jsem nazdvihla obočí.

"Pin, 313."

Odmítavě jsem zavrtěla hlavou, div jsem si nevykroutila krk. 

"Stačí mi se koukat, nepotřebuju nic kupovat." Upřímně, na to jsem byla zvyklá. 

"Neštvi mě a vezmi si to. Kup si třeba… zase nějaké knihy, nebo boty nebo co já vím." protočil očima. "Liame…“ dřív, než jsem stihl domluvit, pevně mě chytil za ruce a násilím mi jeho kartu zasunul do kapsy od džínů. 

"Navíc, je to jen zatím, než budeš mít svojí vlastní. A teď už jdi, než se začnou dobývat dovnitř a uvidí mě takhle." zasmál se a vytlačil mě ze dveří ložnice. Neměla jsem ani šanci protestovat. Ještě jsem rychle popadla kabelku, brýle v koupelně a vydala se za holkama, než se na mě úplně vykašlou, protože se jim nechce čekat. Zašli jsme si do hotelu na snídani a ony pak zavolaly auto, které nás dovedlo na Rodeo Drive. 

"Potřebuješ něco konkrétního?" zeptala se mě Perrie. Zavrtěla jsem hlavou, ale přeci jen, je tu jedna věc, na kterou máma zapomněla, když mi balila hygienu. A moje dny se blíží… "Aha, to nevadí, aspoň ti pomůžeme přijít na jiné myšlenky." nechápala jsem, co tím myslí, a tak jsem pozdvihla obočí.

"Slyšely jsme o tom, co se včera dělo, ty, Harry a Liam. Byl tam i Niall, snažili se tě z té koupelny dostat dost dlouho." bylo mi dost trapně, když to tak říkala. Možná to vážně bylo přehnané.

"Nechtěla jsem se s Liamem potkat, styděla jsem se." přiznala jsem.

"Bála jsem se, že bude naštvaný." semkla jsem rty k sobě a povzdychla si. Cítila jsem se hodně zahanbeně a nevěděla jsem, co od Liama čekat.

"Proč? Že jsi hezká a Harry nadržený?" uchichtla se Perrie a El do ní drkla.

"Ovládej se, vidíš, že jí to není příjemný."

Vděčně jsem se na ní usmála, protože po jejím zakročení jsme se k tomuhle tématu už nedostaly. Převážně mluvily ony, ale nijak mi to nevadilo. Užívala jsem si jejich společnost a pro jednou příjemný venkovní vzduch. Na Rodeo Drive bylo snad milion obchodů. Nechtěla jsem si nic kupovat, ale s nimi to jinak nešlo. Proto jsem byla nucená použít Liamovu kreditku.

Na závěr jsme si zašly na Latté, a pak nás auto zase odvezlo domů. Kvůli tomuhle výletu jsme zameškaly i oběd a na hotel dojely až na večeři. Na pokoj jsem si odložila jedinou tašku, kterou jsem měla. Dvě věci mi bohatě stačily, už tak je to nejdražší, co jsem si za celý svůj život koupila. Jeden top a jedny šaty. Plus jsem si neodpustila nějakou kosmetiku a hlavně tampóny, které budu potřebovat. Váhala jsem, jestli dorazit na večeři. Mají tam být všichni, takže i Harry. Ale přišlo mi nefér vůči holkám jen tak se zdekovat do pokoje. Když na mě pak zase klepaly, nechtěla jsem hrát mrtvého brouka. 

Zamkla jsem pokoj a společně jsme sjely dolů do hotelové restaurace. Když je viděli kluci, hned se spolu vítali. Já jen pozdravila a zasedla vedle Liama, nevěnujíc nikomu svůj pohled - radši. 

"Jak bylo na nákupech?" Zeptal se se zájmem. Usmála jsem se na znamení, že dobře, a nabrala si první sousto, když mě překvapil otázkou. 

"Koupila sis něco?" mile se na mě usmál. 

"Má úplně boží šaty, než odjedeme do Británie, musíme někam vyrazit, aby si je mohla obléct." chtěla jsem něco říct, ale Perrie mě přerušila. Proto jsem jen s úsměvem pokrčila rameny.  

"Jsem rád, že sis dnešek užila," šeptl mi do ucha a jednu ruku mi ochranitelsky přehodil přes ramena. Kývla jsem hlavou a pustila se do večeře, kterou nám donesli. Kluci už byli víceméně po jídle, protože tu byli už dřív, teď čekali, než pojíme my. 

Naházela jsem to do sebe, jak nejrychleji se dalo. Nechtěla jsem, aby museli čekat moc dlouho, no Perrie s El to žádné problémy nedělalo. 

"Chceš už jít nahoru?" zeptal se Liam a já bez řečí vstala. Nechtěla jsem být v Harryho společnosti, necítila jsem se dobře. Pomalu jsme se vydali k východu, doprovázely nás pohledy všech ostatních. Ano, je to hloupost, pravděpodobně nám nikdo už nevěnoval pozornost, ale mi to tak přišlo. 

"Harry slíbil, že se ti omluví." ve výtahu stiskl naše patro.

"Nemusí se omlouvat, stačí jen, když mi dá pokoj." řekla jsem jednoduše.