The Smell Of Cigarettes [CZ]

14. kapitola

Elizabeth

‘’Aarone,’’ zoufale jsem si povzdechla a rozhodila rukama, ‘’opravdu s ním nechodím.’’

Přeměřil si mě pohledem, za dnešek alespoň padesátkrát, pak zakroutil hlavou a zopakoval to, co už alespoň po miliónté, ‘’nevěřím ti.’’

Pokrčila jsem rameny, ‘’to je tvůj problém.’’ Neměla jsem sílu na přesvědčování mého bratra, který stejně věří jen tomu, co řekne on sám. Mávla jsem nad ním rukou a ze stolu si vzala jablko, které mi mělo posloužit jako svačina ve škole, já jsem se do něj ale zakousla už teď. Opřela jsem se o kuchyňskou linku a pozorovala Aarona, který do sebe cpal zbytky pizzy ze včerejší večeře, kterou bych nejraději vymazala z jeho paměti a to hlavně kvůli jeho dotěrným otázkám a odpovědím, které si na ně dává výhradně on.

Zkontrolovala jsem čas na hodinách visících nad dveřmi do obýváku. 7:35.

Měla bych si pospíšit, pomyslela jsem si, ale pak jsem nad touhle myšlenkou jen pokrčila rameny a dál pojídala červené, sladké jablko.

Znovu jsem upřela svůj pohled na Aarona a zmateně jsem zvedla obočí. ‘’Proč jsi tak brzo vzhůru?’’ Aaron je v naší rodině považovaný za největšího spáče. Z postele ho nikdo nedostane dřív než ve dvanáct. Před rokem dokončil střední a po neúspěchu v podobě nepřijetí na vysokou, tráví veškerý čas doma u počítače.

Polkl sousto pizzy, které ještě předtím důkladně rozžvýkal, a pak promluvil, ‘’chystám se na pracovní pohovor.’’ Podívala jsem se na něj se značným udivením vytvarovaným na mé tváři. Aaron a pracovní pohovor? Můj starší bratr se konečně rozhodl něco dělat? Nevěřila jsem vlastním uším.

‘’Konečně,’’ zamumlala jsem tak, aby to neslyšel. Nechtěla jsem ho tím nějak urazit. Přece jenom, vím, jak těžké pro něj bylo, když se dozvěděl, že ho nepřijmuli na jeho vysněnou vysokou školu. Duke. Myslela jsem, že se zblázní. Už od jeho patnácti let mluvil o Duku takřka nepřetržitě. Omluvný dopis o nepřijetí ho vážně zničil. Nevím, jestli tam chtěl jít hlavně kvůli tomu, že chtěl studovat vysokou a tahle byla jeho vysněná, nebo spíš kvůli té dálce která by ho od nás dělila - 641 mil. Jen vím, že mi ho bylo v té chvíli neskutečně líto.

Znovu jsem zkontrolovala hodiny a zděšená časem rychle vyběhla z kuchyně. Nazula jsem si boty a přehodila přes sebe tenkou bundu.

‘’Ať ti to vyjde,’’ zakřičela jsem na něj a otevřela vchodové dveře. Ovanul mě studený ranní vítr.

‘’Díky,’’ zakřičel zpět a já konečně vyšla z domu a co nejrychleji se hnala do školy.

                                                                 ***

‘’No tak povídej!’’ řekla možná až moc nadšeně Stacy a čekala na mé vypravování včerejšího večera. Samozřejmě, že jsem se jí nechystala říct úplně všechno. Jsou věci, které by měli zůstat jenom mezi mnou a Willem. Nechci jí říct, že jeho minulost asi nebude bez poznamenání, jelikož je to jen Willova věc a vlastně já o tom ani nic nevím a v nejbližší době se to určitě nedozvím.

‘’Povídali jsme si, pak zůstal na večeři a to je všechno,’’ pronesla jsem ve zkratkách, což se Stacy vůbec nelíbilo.

Zakoulela nade mnou očima a zavřela skříňku, z níž si vytáhla učebnici biologie. Já jsem si na rozdíl od ní na hruď tiskla psychologii. ‘’Chci slyšet detaily!’’ rozkázala.

Povzdechla jsem si a začala, ‘’shodli jsme se na tom, že jsme kamarádi.’’ Když jsem pronesla tuhle větu Stacy nadšeně zatleskala rukama, na což jsem nad ní jen zakoulela očima a pokračovala, ‘’pak ho rodiče pozvali na večeři. Aaron byl příšerně dotěrný. Vyzvídal, jestli spolu chodíme. Najedli jsme se. Večeře skončila. Mamka mu řekla, že může kdykoliv přijít, a Will pak odešel.’’ Neobtěžovala jsem se jí popisovat naprosto všechno, a proto jsem shrnula jen to nejdůležitější, i když myslím, že rozhovor s Willem o samotě byla hlavní věc, ale o tom jsem se jí právě teď zmínit nechystala.

‘’Tvé popisovaní stojí za nic,’’ pronesla Stacy a vyšpulila ret. V nezájmu jsem pokrčila rameny a chtěla odejít na další hodinu, ale než jsem to stihnula, Stacy mě zastavila dalšími slovy vycházející z jejích úst.

‘’Vadilo by ti, kdybych se někdy stavila?’’ zvedla obočí, ale nečekala na mou odpověď, prostě pokračovala dál, ‘’hrozně dlouho jsem neviděla Aarona… a tvé rodiče!’’ Pochopila jsem, že ‘mé rodiče’ vzpomenula jenom proto, aby to nevyznělo divně.

‘’Víš, že naše dveře jsou ti vždy otevřené,’’ pronesla jsem hodně otřepanou frázi, po jejímž vyslovení jsem nad tím nakrčila nos. ‘’Ale opovaž se očumovat mého bratra.’’ Věděla jsem, že tahle věta jí v tom stejně nezabrání.

‘’To bych si nedovolila,’’ řekla nevinně.

‘’To určitě,’’ zakroutila jsem nad ní hlavou a bez rozloučení se otočila a vydala se ke třídě, ve které bude za pár minut probíhat má druhá hodina.

Posadila jsem se do lavice před Willa a ještě před tím ho pozdravila. Podle tónu hlasu nevypadal, že je v dobré náladě, proto jsem se rozhodla nezačínat s ním žádnou konverzaci a raději si hledět svého. Za necelé dvě minuty se rozezněl zvonek, po kterém následoval příchod učitele. Ještě si ani neodložil věci na stůl a už začal hovořit. Uši jsem měla nastražené a pečlivě ho poslouchala, protože jeho věta začala slovy, ‘’jako každý rok v tuhle dobu jsem si pro vás připravil povinné projekty.’’ Celá třída si sborově povzdechla, na což se na nás jen usmál, jako by ho těšila naše lenost a neuspokojenost.

‘’Projekty budete zpracovávat ve dvojicích…,’’ ještě než stihnul doříct celou větu, třída se zaplnila šeptem a plánováním, kdo bude s kým, obrátila jsem nad tím oči v sloup a v tichosti sledovala učitele.

‘’Ještě jsem nedomluvil,’’ řekl a pohledem probodl studenty, kteří se dohadovali, s kým chtějí být. ‘’Dvojice budou náhodně určeny.’’ Chtěla jsem se zasmát nad pohledy, které vytvořili nespokojení studenti, kterým byly touhle větou zmařeny plány, ale na druhou stranu jsem z toho taky nebyla nadšená. Hluboko uvnitř mě jsem doufala, že neskončím s někým, koho nemůžu vystát.

Učitel si sednul za stůl a otevřel si náš seznam. Chvíli po něm jen jezdil očima, a pak se konečně rozhodl číst jména, která spolu budou spárována na společné práci na projektu, ke kterému jsme ještě nedostali ani témata a určenou dobu na vytvoření.

‘’Meredith Hudson,’’ přečetl, ‘’a Shelton Woodham.’’

‘’Vincent Causer a Jason Adamson. Corine Randall a Emma Joyner.’’ Znuděně jsem si opřela hlavu o dlaň a čekala na vyslovení mého jména. Postupně jsem si oddechovala, když učitel vyslovil jména lidí, kteří mi jenom svou existencí lezou na nervy a se kterými bych se nebyla schopna ani podepsat bez nervačení a naštvanosti. Kousala jsem si ret a pozorovala reakce studentů, když učitel vyslovil jejich jméno a partnera. Občas si vesele plácli, otráveně zakouleli očima nebo jim to bylo naprosto ukradené a jen na toho člověka kývli hlavou.

‘’Elizabeth Winter,’’ konečně zaznělo mé jméno. Se zaujetím jsem zvedla hlavu a čekala na další jméno, které vyjde z učitelových úst. Asi se mi to jenom zdálo, ale připadalo mi, jako by se to snažil, co nejvíce natáhnout a tím mě ještě víc znervóznit. ‘’A… William Danson.’’ Tohle musí být vtip. Nevím, jestli jsem byla ráda nebo bych na projektu raději pracovala s někým jiným, každopádně to nedokážu změnit.

Otočila jsem se na Willa, který na mě mrknul a ušklíbl se. Zdá se, že se jeho nálada vrátila do normálu. Obrátila jsem nad ním oči v sloup a otočila se zpět. Naše spárování se mi jevilo jako hodně divná náhoda.

Tímhle Vám ještě jednou přeju všechno nejlepší do nového roku :).