·ᴴᴬᴾᴾᵞ ᴱᴺᴰˢ· fack

♡picture♡

Probudil mě zas ten otravný budík, ale nálada se mi zlepšila, jakmile jsem si uvědomil, že jdu za...přáteli do školy. Wow pořád nemůžu uvěřit tomu, že by se s takovým přidrzlým, nepříjemným, egoistickým idiotem chtěl někdo bavit.

Vylezl jsem z postele, došel do koupelny, ranní hygiena, otcovi otázky na včerejšek, na což jsem mu řekl, že to tak hrozné není. Dneska mám jít poprvé do té jejich "klubovny", tak doufám, že nějak zapadnu.

Upřímně, včera jsem si je docela oblíbil, hlavně Finna. Na to, že jsem ho nejdřív nemusel, kvůli Milesovi, tak se od sebe dost liší. Finn je asi o půl hlavy vyšší než Miles a tím pádem o hlavu vyšší než já, ale na to už jsem zvyklý, že jsem všude ten "menší". Má rozcuchanější vlasy, jakože ne tak "nadejchaný", vyrýsovanější rysy v obličeji, lícní kosti a nemá tak debilní kecy jak Miles, kterého jsem včera ještě párkrát potkal na chodbě. Je celý takový....vyspělejší a i když jsou stejně starý, tak Finn vypadá starší.

S Finnem jsme skoro na vše měli stejný názor, jako bychom si četli myšlenky. Vždy, když jeden z nás dokončil za toho druhého větu, tak se všichni, krom nám pozastavili a Millie jednou řekla něco ve stylu, že žárlí. Finn jí řekl, že nemá proč a políbil ji do vlasů. Já se malinko urazil a řekl „ Jakto? Vždyť jsem k sežrání." a všichni jsme se zasmáli. „No jo ty egoisto." řekl Finn. Nad touhle vzpomínkou ze včerejška jsem se pousmál a vyrazil z bytu.
*

Ve škole jsem všechny pozdravil, sedl si k Soph, která ale úplně v náladě nevypadala. „Je vše v pořádku?" zeptal jsem se. Ona se na mě otočila, sklopila pohled a pak odpověděla. „Já nevím, v poslední době se taky přistihávám ve špatné náladě." „Aha...no chceš obejmout?" nevěděl jsem jestli bez zeptají můžu. Přeci jen se známe chvíli. „Asi..jo." Usmál jsem se, roztáhl ruce, aby mě mohla obejmout a ona tak udělala.

V obětí jakoby si oddechla a nebyla tak ve stresu. „Děkuji." „Nemáš zač, řekneš mi to teď, později, nebo ještě nechceš?" zeptal jsem se a odtáhl se. Ona se dívali do strany a mlčela, pak se podívala na mě a jakoby chtěla něco říct, ale já jí předběhl. „To je dobrý, já to chápu, řekneš mi to, až budeš chtít." Ona se usmála a znova mě obejmula.

Pak k nám přišli Millie a Sadie. Na Soph jsem viděl, jak se ji okamžitě vrátila nálada "chci umřít" nebo "nemluv na mě". „Musím na záchod." řekla a vyběhla ze třídy.

„Co jí je?" zeptala se Sadie. „Nevím, před chvíli byla v pohodě." odpověděl jsem. „No nic, Jacku jdeš dnes do toho ateliéru po škole?" zeptala se najednou Millie. „Jo, už jsem přihlášený jen, kde že to přesně je?" „Hele, my jdeme na oběd, ale jestli nejdeš, tak tě tam může Finn o odpolední pauze zavést." „...jestli mu to nebude vadit.." „Určitě ne." „Tak ok." „Fajn hele Mills, ty to oznam Finnovi a já zajdu za Soph, jestli je v pohodě." rozhodla Sadie, jenže když už se chystala, že vyrazí, tak zazvonilo, se zvoněním přišla do třídy Sophia a hned za ní učitel.

Takže si Sadie sedla zpět na svoje místo. Soph měla malinko ubrečené oči, ale toho jsem si všiml jen já, když si ke mně sedla. „Jsi v pohodě?" zeptal jsem se ustaraně. „Jo, jsem neboj." řekla, falešně se usmála a věnovala se učebnici.

Proběhla hodina matematiky, u které jsem pomohl Soph s více, jak půlkou příkladu a pak byla zase přestávka. „Teda tobě ta matika fakt jde." řekla Soph. „Ooo děkuji." zasmál jsem se. Pak přišel Finn s Noahem. „Co vy tady?" zeptala se tentokrát s úsměvem Soph. „Holky někam odešli, Wyatt s Jaedenem jsou taky pryč, tak jsme tady." řekl Noah. „Hele Jacku počkej o odpolední pauze před školou, musím ještě pro něco skočit." otočil se na mě Finn a já nahodil nechápavý pohled. „Ten ateliér?" řekl a mně to došlo. „Jooo.. už vím.." řekl jsem, poškrábal se na zátylku a oni pak odešli.