Láska nebo nenávist?

Nepopsatelnej pocit

Luc:Ale jsou oba fakt roztomilý,povedli se vám
Mery se usmála.
N:A jinak všechno v pohodě Mery zvládla jsi to?
M:Jo,sice jsem se nejdřív dost bála,jestli nebudou při porodu nějaké komplikace,ale všechno dopadlo v pořádku a navíc,tam byl se mnou celou dobu David a pořád mi opakoval,že to zvládnu a že za chvíli už tu budou Sebík s Vikynkou s námi
N:Tak to jsi měla dobrý,že jsi měla v Davidovi takovou oporu
M:Neboj se,Adam pro tebe bude taky opora a bude celou dobu s tebou
N:Snad jo,ale stejně mám strach
M:To zvládneš neboj, porod je sice náročný,ale potom až uvidíš,že přišel na svět novej život,tak je to nepopsatelnej pocit
Kluci se za chvíli vrátili na pokoj.
Niky,Adam,Lucy a Luky už šli,David tam ještě chvíli zůstal a rozplýval se nad svými potomky.
D:Už se nemůžu dočkat až vás budu mít všechny tři doma,snad to bude brzy
M:Jestli bude vše v pořádku,tak si nás budeš moci odvést domů už zítra
D:Fakt?To by bylo skvělý!
Rozzářily se Davidovi oči.
Sedl si vedle Mery na židli a podíval se utrápeně na ni.
M:Daví co je?Proč se tváříš,tak utrápeně?
D:Stydím se za to,co jsem včera vyváděl,musíš si o mě myslet bůh ví co
Mery ho chytla za ruku.
M:Daví...slavil jsi narození našich dětí a nic zlého si o tobě nemyslím,chápu to
D:Zlobíš se na mě?
M:Ježíš a za co,bych se na tebe měla zlobit?
D:Nevím,tak jsem teď otec a měl byh se tak i chovat a ne se opíjet jako dřív
M:Nezlobím se a aspoň se s tebou člověk nenudí
David se k Mery natáhl a ta ho objala.
M:Ty jsi můj ťuňťa viď?
D:Hm