Be brave [TWD]

6. Průzkum

Seděla jsem na zimné zemi a byla mi čím dál větší zima. Najednou jsem ucítila na mé kuži teplo. Otočila jsem se rychle a uviděla jak Chandler mě přikryl jeho mikinou, kterou měl na sobě. Voněla stejně jako on. Do ruk od mikiny jsem si dala své ruce a zapla ji až ke krku. Otočila jsem se na něho zpátky. "Děkuji ti." přidřepl si ke mě a svou teplou rukou mi dal můj pramínek vlasů za ucho.Cítila jsem jak mi začíají rudnout líčka. Podívala jsem se do země a pak znovu na něho. Nejistě se usmál, ale pak hned zvážněl. "Málem bych zapoměl, na to proč jsem tady vůbec za tebou přišel." No jasně co sis myslela Eleanor, že by jen tak za tebou přišel. No to asi ne.

"Charlie tě shání. Potřebuje tě ještě prohlédnout, předtím než pojedeme na průzkum do nedaleké vesničky." Kam že? Na průzkum? A kdo je sakra Charlie? Chandler se zvedl a ještě než odešel dodal: "Jo a Wistonová, tu mikinu mi vrátíš. Nebyla tak levná jak si myslíš. Nenechám jí jen tak někomu, kdo se ani neumí obléct." Dobře, už jsem si o něm začínala myslet, že s ním začnu líp vycházet. Teď to chlapec hodně posral. "Za 10 minut vyjíždíme. Na nikoho nečekáme a obvzlášť ne na tak malé holky." a odešel. "Nebo taky na takového kluka s velice malým mozkem." řekla jsem si pro sebe potichu. Zvedla jsem se ze země a oprášila si zadek od listí a hlíny, na které jsem seděla a do rukou vzala luk a toulec.

Cestou ke stanu, kde jsem se chtěla konečně obléct, jsem zahlídla jak Hana přišla k Chandlerovi a objala ho. Chandler ji držel za boky a díval se jí hluboko do očí. Políbili se. To jsem nemusela vidět. NIkdy jsem neměla kluka, necítila motýlky v břiše, nikdy jsem žádného kluka nebejmula. Pokud se teda nepočítá můj vlastní otec. Vlstně jsem měla úplně na nic život.

Když jsem došla ke stanu, luk s toulcem jsem položila vedle něho a strčila do něj hlavu. Uviděla jsem moje věci ze včerejšího večera, jak tam byly hezky poskládané na mém spacáku. Někdo si tě asi musí hodně vážit. Sundala jsem si Chandlerovou mikinu a hodila mu ji na jeho spacák. Oblékla jsem si svoje věci a vylezla ze stanu. Vzala jsem ze země toulec, přehodila ho přes hlavu a do ruky vzala luk. Klidně si jdi Eleanor, ale jenom se ptám kam más pak namířeno? Vždyť ani nevíš kam máš jít. Vážně jsem nevěděla kam mám jít.

Šla jsem směrem k silnici, z kama jsme přijeli. Dívala jsem se kolem sebe na ty šťstné dětské tváře. Aspoň někdo si neděla starosti co je kolem nás. Být zase dítě. Hrát si každý den a nemít žadné starosti. Proč prostě nemůžeme zůstat malými. Z mého mě přemýšlení mě vytrhlo volání mého jména. "Tady jsi Eleanor, všude jsem tě hledal. Měla jsi za mnou přijít, neříkal ti to náhodou Chandle?" Přišel ke mě černoch tak ve věku 20ti let. To musí být asi Charlie. Na pohled byl roztomilý. Vážně, Eleanor, vážně? Teď začneš přemýšlet už i o starších klucích? Nevěděla jsem co mu odpovědět, tak jsem raději mlčela dál. Vzdychnul. Vzal mi rukama mou ruku a jeho palec přiložil na mé zápěstí. pak vytáhnul malou baterku a rozsvítil ji. Roztáhl mi pravé oko a zasvítil mi do něho to samé uděl i s levým.

Když ji oddělal, viděla jsem jen před sebou bílo z toho světla. Rukama jsem si promnula oči, abych lépe viděla, ale nepomohlo to. "Vypadáš zdravě." Trochu jsem zamrkala očima, pořád nic. Musím nachvíli počket. "Až na to, že skoro teď nic nevidím, tak se i cítím zdravá." zasmál se. "KDyž jsem tě léčil, mluvila si ze spaní. Něčí jméno. Nebylo ti vůbec rozumět." Konečně bilo před mými oči zmizelo a já zase viděla. Překvapilo mě, že zrovna on mě léčil, když jsem spala. Jenom jedna věc mi furt vrtala hlavou "Kdo mě tu noc přivedl?" s údivem v očích se na mě podíval a pak se usmál. "To ti nemůžu říct." Poklepal mi dvakrát rukou na rameně. "No, tak se drž na průzkumu." a odešel.

"Hej ty, zrzko tam co tam tak stojíš a koukáš do blba. Pojď si už nastoupit do auta, aby jsme mohli konečně vyjet." zakřičel na mě hlas. Podívala jsem se kolem sebe a uviděla jak na mě kouká ten muž, který mě předtím zachránil před chodcem. Jak oni říkají těm bestiím. Stál opřený o černý Jeep. Došla jsem k autu a otevřela zadní dveře. Na předním sedadle spolujezdce seděl muž, který semnou mluvil hned první den co jsmem tady přijela. Na zadním sedadle u okna seděl Chandler a vedle něho Hana. To jako pojede i ona? A nakonec byla hned vedle Hany žena. Měla černé vlasy a divně se na mě koukala. Když myslím divně, tak myslm, že kdyby mohla pohledem kousat, už bych neměla hlavu. "No dobře, a v tom případě kde si mám sednou já? Do kufru? Na střechu? Na kapotu?" Podívala jsem se na muže, který se pořád opíral o auto. "Vidíš ty tři volné sedáky za zadními sedadly? Jsou celé jen pro tebe." Teď jsem se cítila víc zhozená, než jsem byla. Černovláska se s neochotou zvedla a zklopila její sedák, tak abych mohla projít do zadu.