Writegust

Umělec VÍTĚZI

Průměr bodů: 4.25

Umělec - aiwiiwia1 petronella0writing

Vždycky se mi líbily ženy. Vždy se mi ženy líbily až moc. Miloval jsem každou, kterou jsem milovat nemohl. Ty, co mě odmítaly, mě lákaly ze všech nejvíc. Toužil jsem po tom být tím, kdo bude jejich partnerem. Zbožňoval jsem zkoumání jejich anatomie - jejich ladnou chůzi, jemné pohyby, minimalistické držení jejich ženského těla. Rád jsem posedával celé dny na lavičce v parku a pozoroval. Nesledoval, ale pozoroval. Jak se krásně smějí, když mají s kým. Líbilo se mi je vidět šťastné a rozjařené. Ten pohled, jak jim vítr čechrá vlasy. Kdykoliv, když některá prošla těsně vedle mě, nasál jsem vůni vířící ve vzduchu - vůni jejího pižma i vůni parfému, kterým se zdobila. Za letních parných dnů jsem se s takovou oblibou kochal jejich hubenými nožkami, které tak ochotně vystavovali všem na oči. Upnutá tílka zdůrazňující jejich bujné ženské přednosti a křivky. Dlouhé zimní večery mi nepřinášely nic příjemného. Neměl jsem kde pozorovat, nebylo koho pozorovat. A právě tehdy jsem se pod světlem stolní lampy začal věnovat umění. Stal se ze mě umělec kreslící na plátno ženy, které mu v nehostinném období tak urputně chyběly. Když jsem ženy nemohl vidět v celé své kráse, musel jsem si je přenést do popředí mých skvostných obrazů.

Obraz, který tvořím právě teď, patří k mým nejpovedenějším a nejoblíbenějším. Práce na něm mi trvá již třetím měsícem. Jen pouhé poprsí jsem vykresloval a barvil celý týden! A ty oči - ty oči upírající na mě všechnu svoji lásku, ty oči, které byly tak milující. Rty - ach, ty rty, jak já bych je chtěl políbit! Gigantická velikost obrazu mi překrývá celou jednu stěnu obývacího pokoje. Ale nic bych nevyměnil za ten pohled mé tajemné zelenooké krásky, která mě svádí pohledem při každém mém příchodu do místnosti.

Však nejdéle mi trvalo vyobrazení vlasů. Toužil jsem se zachytit velice reálně. Tak, jak vypadají skutečně. Musel jsem zachytit leskl, tuhost, lehce roztřepené konečky a barvu. Musel jsem vybírat pečlivě, aby se z obrazu zrodila dívka mých snů, která na sobě nosí veškeré atributy ženskosti, které jsem dlouhá léta tak obdivně pozoroval v parku.

„To je ono. Ivane, ty jsi fakt geniální umělec!" konstatoval jsem jednoho večera, když jsem pochvalně pokývnul mému geniálnímu plánu, který se mi zračil v hlavě. Vydal jsem se opět, od začátku zimního období, do parku, pro poslední inspiraci, která mi zbývala k tomu, vytvořit tak realistické umělecké vlasy.

Po pár dnes střádání materiálu a potřeb nutných k dokončení mého pompézního obrazu, jsem zapnul televizi, abych se alespoň na chvíli odreagoval. Stiskl jsem tlačítko s jedničkou na obrazovce, zcela ihned na obrazovce začal obraz chytat signál hlavních zpravodajských zpráv. Po pár nezachycených slovech moderátora, se obraz konečně ustálil a já zaslechl poslední slova patřící k této reportáži.

„Kdybyste muže zachyceného na kamerách, spatřili, volejte na číslo Policie České republiky; 158. Muž je 190 cm vysoký a hubený. Naposledy byl spatřen v modrých džínách a černé bundě s kapucí, kterou měl nataženou přes hlavu. Muže se nesnažte sami zastavit, může být nebezpečný!"

Slova moderátora mě velice zaujala, tak jsem shlédl na dolní štítek v levém rohu televize, kde stálo: NEZNÁMÝ MUŽ PLAVOVLASÝM ŽENÁM BEZDŮVODNĚ STŘÍHÁ VLASY.

Spíš jen tak pro sebe jsem se pousmál, zatímco jsem ze šuplíku vytahoval plavovlasé copy osmi žen, které naprosto přesně přestavovaly můj ideál dokonalé ženy.

Umělec - littlemoredepper3 klarkamar

„Tak se konečně setkáváme," ozval se hlas muže v rohu místnosti. Stál směšně obrácen tváří do kouta, spoutané ruce držel před sebou, hlavu hrdě vztyčenou.