Forever & Always

II.

Tw // zmínka o sebevraždě, poruchy příjmu potravy, zmínka o sebepoškozování, lehká homofobie (většina je hlavně od poloviny kapitoly až do konce)

Louis!17 Harry!15
Louis POV.

Už asi před rokem a půl jsem si přiznal, že jsem gay. Nikomu jsem to ale zatím neřekl, kromě mého deníčku, který je schovaný v mém nočním stolku. Díky bohu za Harryho, který o něm ví, ale nikdy mi do něj nekouká. Kdyby to udělal, naše kamarádství by bylo v háji. A taky bych mu přišel nechutný, stejně jako sám sobě.

Bylo něco okolo sedmé večer a já se šel vysprchovat. Počkal jsem, než se parou zamlží zrcadlo v koupelně a potom jsem se vysvlékl a vlezl do sprchy. V žaludku mi kručelo a bolelo mě břicho jako nikdy dřív, ale nesměl jsem jíst, musel jsem hubnout. Jinak se nikdy nebudu nikomu líbit.

Vylezl jsem ze sprchy, usušil se, vyčistil si zuby, oblékl se do tepláků a mikiny a šel si lehnout.

"Můžu k tobě na chvíli? Rodiče se zase hádají. - H."

"Jasně že můžeš, budu na tebe čekat venku. - Lou."

"Děkuju, jsem tam do pěti minut. - H."

To byla výhoda toho, že od sebe bydlíme jenom přes ulici.

Vyšel jsem ven a už jsem viděl jak se že zahrady blíží postava celá v černém - Harry. On... brečel?

"Ahoj." Řekl a hned se mi zhroutil do náruče.

"Notak, Hazz, nebreč. To se spraví. Pojď, jdeme ke mě do pokoje, můžeš u mě přespat jestli chceš." Řekl jsem mu a on se na mě nadšeně podíval.

"Děkuju, ani nevíš jak tě mám rád Lou."

"Rozhodně ne víc jak já tebe." Řekl jsem s byl jsem si tím jistý, on mě nemůže mít rád tak jako já jeho.

Tyhle myšlenky jsem vyhnal z hlavy a s rukou okolo jeho pasu jsme došli ke mě do pokoje, kde se Harry vysvlékl z jeho oblečení a lehl si do mojí postele. Už jsem chtěl odejít a jít spát na sedačku, když Harry zavolal.

"Počkej!" Řekl zvýšeným hlasem Harry.

"Copak? Potřebuješ ještě něco?" Zeptal jsem se ho mile.

"Ne... jenom... nemohl by jsi dneska spát tady? Se mnou?" Zeptal se a udělal na mě psí oči, kterým se prostě nedá odolat.

"No dobře, tak mi udělej místo, ať si taky můžu lehnout." Řekl jsem mu a on se na mě smutně usmál.

Když jsme oba leželi vedle sebe, ani jeden jsme neměli v plánu jít spát.

"Proč jsi tak navlečený když je tu takové vedro?" Zeptal se mě z ničeho nic Harry.

"Mě je zima i tak." Řekl jsem mu co nejvíc důvěryhodně.

"Oh... dobře. Víš že kdyby se cokoliv dělo že mi to můžeš říct, že?" Jeho otázka mě zaskočila. Nic se předse neděje. Kromě toho že jsem nechutná tlustá buzna.

"Nic mi není, nestarej se o mě." Odsekl jsem trochu víc nepříjemně než jsem měl v plánu. Harry se na mě smutně kouknul, potom se otočil a já přesně věděl, že jsem to posral.

"Harry, promiň, nechtěl jsem být tak zlý, jenom mi ho vyklouzlo. Promiň mi to." Řekl jsem a chtěl jsem ho přihlásit po ruce, ale on mi ucuknul.

Cítil jsem se jako kdyby mi někdo zlomil srdce vejpůl, když jsem viděl jak se mu třásly ramena a slyšel jsem, jak zavzlykal.

"Ne ne ne nesmíš brečet kvůli mě, za to nestojím. Nemůžeš kvůli mě brečet, omlouvám se ti za to, jak jsem na tebe vyjel, jen prosím nebreč, láme mi to srdce." Už jsem měl taky slzy na krajíčku, ale snažil jsem se je rozmrkat.

"Gemma... spáchala sehevraždu, řezala se, měla anorexii, nikdy s námi nejedla, nosila mikiny a tepláky i v létě. To vše jen kvůli šikaně. Prosím, kdyby se cokoliv dělo, řekni mi to, nedokázal bych přijít o dalšího člověka. Slib mi to, nedokážu o tebe přijít. Prosím." Řekl a já zmrznul. Gemma co?? Já myslel že to byla autonehoda. Vždycky jsem slyšel že se bavili o autonehodě.

"Gemma, Gemma spáchala sebevraždu?" Zeptal jsem se opatrně.

"Jo! A ty vypadáš uplně jako ona, tak mi už sakra řekni co se děje! Protože jestli se zabiješ tak já už to tu sám nezvládnu, rozumíš mi?" Vykřikl najednou.

"J-já, to jsem nevěděl. To je mi líto Hazz." Řekl jsem se slzami na krajíčku.

"Už se to stalo, ale spíš mě děsíš ty. Slib mi že kdyby cokoliv tak mi to řekneš. Slib mi to." Řekl a podíval se mi do očí, viděl jsem tam jen bolest a starost, nic víc.

"Dobře, slibuju. Teď už pojď ale spát, jsi určitě unavený a já taky." Poprosil jsem ho, nemůžu ho vidět se takhle trápit, láme mi to srdce.

"Dobře, dobrou noc Lou, děkuji ti za všechno." Řekl a zachumlal se do peřiny jako malé bezbranné kotě. Vždycky byl tak roztomilý.

Jo, to jenom ty jsi tlustá nechutná buzna, nikdo tě nemá rád. Ani tvoje vlastní rodina. Všichni tě nesnáší.

S touto myšlenkou jsem usnul.

"Harry, já... musím ti něco říct." Řekl jsem a koukl se mu dlouze do očí. "Já... já jsem gay." Řekl jsem s sklopil pohled.

"Ty jsi co?!" Vykřikl na mě Harry po chvilce. Já to věděl, já věděl že mě bude nenávidět.

"J-já jsem g-gay." Řekl jsem mu a čekal poníženě na jeho odpověď.

"Fuj, jak jsem se s tebou vůbec mohl bavit? Taková nechutná hnusná buzna. Celou tu dobu jsi mě určitě očumoval ty úchyle. Nenávidím tě, jsi odporný." Jeho slova bolela, možná ještě míň než ty rány do břicha, co potom přišly. "Ty nechutná tlustá buzno, už se ke mě nikdy nepřibližuj."

"Harry, promiň mi to, já nechtěl. Prosím přestaň, Harry."

"Lou... Lou!"

"Lou! Vstávej, nebreč. Co se stalo a proč sakra brečíš?" To byl... sen?

"Já- to byl jen špatný sen. Můžeš klidně spát." Řekl jsem mu a falešně se usmál.

"Ne, nemůžu jen tak usnout když jsi že spaní řekl "Harry, promiň mi to, já nechtěl. Prosím přestaň, Harry" a u toho brečíš. Co-co se stalo Lou? Za co jsi se omlouval a co jsem ti sakra dělal že jsi křičel přestaň prosím? Lou řekni mi to." Řekl Harry a já na něj jen civěl. Sakra, co mám do prdele říct? Já jsem naprosto v háji.

"Já-já..." To bylo vše co ze mě vypadlo.

"Prosím nenuť mě ti to říkat. Pojď prostě spát prosím. Přísahám že to nic není. Jen zlý sen, nic víc." Snažil jsem se znít co nejvíce přesvědčivě.

Teď doufej že umíš dobře lhát, jinak to s tebou dopadne stejně jako ve snu.

"No dobře, ale hned ráno si o tom promluvíme. Teď už prosím nebreč, láme mi to srdce." Řekl a lehce mě pohladil po hlavě a já při to zrudl jako rajče. Ještě že je tma, jinak by si toho všiml.

A vše by mu došlo.

"Tak dobrou Hazz, promiň že jsem tě vzbudil."

"Nic se nestalo, hlavně že já jsem vzbudil tebe, to je hlavní." Řekl a usmál se na mě.

Taky jsem se usmál.

Po naší krátké konverzaci jsme se zase oba zachumlali do peřin, ale tentokrát mi Harry dal hlavu na hruď a spokojeně zabručel. Chvíli jsem ho ještě vískal ve vlasech ale poté jsme oba usli.

Po dlouhé době nová kapitola! (Kterou jsem dopsala uprostřed hodiny češtiny, ale to nikdo nemusí vědět žejo) Omlouvám se za to, jak se to momentálně vyvíjí s Louiho psychickým stavem, ale tyhle ff se mi prostě píšou lépe.
~Ann~