20. 9. 2014
Graffiti Universe, Bronx, New York, USA
„Agentka Hallová, k službám." Anthony Kane sevře nabízenou ruku a krátce si s ženou naproti sobě potřese. Když mu volali, že posílají posilu ze SGINGY, zrovna nadšený nebyl. Nechápal proč. Svou práci uměl zvládat dobře a bez jediné chyby. Proč si tedy velitelství myslí, že potřebuje někoho od SFINGY?
„Těší mě, agentko," kývne odměřeně hlavou a nepatrným mávnutím ruky si k sobě přivolá nadporučíka Dallase, jemuž je nastalá situace u jistých míst. On vyšetřování nevede, takže uvnitř sebe necítí žádnou zodpovědnost.
„Poručíku, vezměte si tady slečnu Hallovou na starost. Nepotřebujeme, aby se tady motala," přikáže a ženě před sebou věnuje neupřímný úsměv. Vzápětí se otáčí na patě a dlouhým, elegantním krokem, který oplývá sebejistotou, se pouští pryč. Stříbrné Rolexky na moment vytvoří zářivý obrazec na jedné ze stěn plných graffiti.
„Tak prosím, agentko," pokyne Dallas s úšklebkem ženě, která dosud hledí za vzdalujícím se majorem, ve tváři znechucený výraz.
Žena se vzápětí otočí na patě, až jí na krátko střižené vlasy, které vypadají jako by si je vymáchala v lavoru s krví, zavíří kolem hlavy.
„Prosila bych trochu úcty, nadporučíku," zasykne s téměř neznatelným britským přízvukem a přimhouří jantarové oči, s tmavě hnědými skvrnkami.
„Pardon," pozvedne Dallas v hrané obraně paže nad hlavu. Drzý úsměv mu ale z tváře nezmizí. Nedočká se žádné reakce.
Žena kráčí směrem k místu činu, v ruce najednou telefon, přikládajíc si ho k uchu.
„Budu potřebovat odborníka na zbraně na dálku, pravděpodobně se jednalo o snipera. Jo a pošlete mi i někoho přes počítače, domy v okolí mají kamery." Hlas na moment utichne.
„Jistě že od nás, tihle amíci jsou neschopní."
---
20. 9. 2014
Hlavní sídlo velitelství NESTI, Moskva, Rusko
Generálporučík Yakov Fjodorov hleděl nepřítomně do hlubin krbu a se zaujetím pozoroval zářivé plameny, které dychtivě olizovaly smrkové dřevo. Paradoxní bylo, že ho něco tak nebezpečného uklidňovalo. Pro něj byl oheň jistotu. Nadějí na život.
Jedno z polen spadlo do popela a vyhnalo ven z útrob krbu spršku jisker. Hodiny na krbové římse odbily jedenáctou.
Generálporučík stočil hlavu na stranu a přejel pohledem po malém stolku. Zastavil se na černých rukavicích. Nepřítomně si promnul bledé dlaně, které již dlouho neviděly svit slunce a ponořil se hluboko do temné části své mysli. Do minulosti.
Dlouhými prsty přejel po černé kůži rukavic, pohled upřený do prázdna. Světlo sálající z krbu zatančilo na zjizveném hřbetu dlaně. Pokožka na jednom z kloubků chyběla.
Rána dveří vytrhla generálporučíka ze zamyšlení. Automaticky hmátl po rukavicích a hbitě si je navlékl, vyskakuje z křesla.
„Přišla zpráva od Spolku," ozvalo se ode dveří. Fjodorov se otočil a pohledem propátrával stíny v místě, kam světlo ohně nedosáhlo. Věděl, kdo tam stojí. Kdokoli jiný by zaklepal, ať by to bylo jakkoli naléhavé.
„Didier Petit je mrtev." Ta chladná slova otřásla jeho kamennou hradbou, kterou budoval několik let. Ledová maska mu ovšem ze tváře nezmizela. Na to v jeho obličeji byla zakořeněna až moc.
YOU ARE READING
Ostatky dobra | pozastaveno - probíhá přepis a korekce
Action„Rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným psychopatem je ten, že úspěšný psychopat většinou končí ve vládě nebo na důležitých místech, zatímco neúspěšný ve vězení." Vysoký muž ve vojenské uniformě věnoval svému příteli zpola pobavený, zpola překvapený úškl...
