Naše hádka by pokračovala dál, kdybychom ovšem nezastavili. Londýn. Nejen že jsem si musela vzít tohohle nadutého hlupáka a pitomce, ale ještě k tomu se musím přestěhovat do jejich zámku. V Londýně.
Nemám města ráda. Naše vila je hned u lesa, jen opodál je jedna naše vesnice, pár městeček, ale nic velkého. Tady je ovšem velké všechno. Od dlažebních kostek na cestě, přes kanály až po domy. A co teprve oblečení, to je monstrózní. Kolem nás zrovna procházely nějaké dvě dámy, které byly tuším i v kostele. Jejich šaty měly širokou sukni asi jako náš kočár. A to prosím není žádný mrňousek.
,,Nová princezna se šaty moc teda nepochlubila. Já kdybych měla svatbu s princem Jackem, měla bych na sobě něco dozajista jiného" řekla ta jedna přímo přede mnou. ,,Myslí si že je neslyším?" naklonila jsem se k Jackovi, který se jen pousmál. Ta druhá dáma jen přikyvovala a řekla ,,Přesně tak, je to přece velkokněžna, ta by o módě něco vědět měla. Její šaty jsou jako pro nějakou selku" řekla se smíchem, který by se dal snadno zaměnit s chrochtáním prasat.
,,Přeslechla jsem něco o tom že váš názor někoho zajímá" Řekla jsem nasupeně a chtěla ještě něco dodat, ale Jack mi dal ruku přes pusu. No prosím? On mi zacpává pusu když někdo uráží šaty po mojí matce? Pitomec. Prostě nadutý pitomec. Ty dvě se na nás otočily a Jack si nenápadně stoupl přede mě a usmál se na ně. ,,Pěkný den dámy" řekl mile a já si všimla jeho nenápadného mrknutí na tu, co místo smíchu napodobovala zvířata.
Měla jsem sto chutí ho do té ruky pořádně kousnout, ale udržela jsem se a jen se zamračila. Když se ty dvě dámy od nás vzdálili s ruměncem ve tvářích, Jack mě pustil a jen se na mě s pobaveným úšklebkem podíval. ,,Neber je vážně" řekl a mě až po chvíli došlo, že mi přestal vykat. Upřímně, mě to bylo dost jedno. Bylo to to poslední co by mi dneska mělo vadit. ,,Jak jako nevšímej si jich? Vždyť mě přímo před obličejem pomlouvaly" řekla jsem rozčíleně a ani si nevšimla, že kolem nás jako myšky prošli král s královnou, protože vycítili další hádku ve vzduchu.
Jack se pousmál a řekl ,,Tak zaprvé, když to bylo před tebou tak to nebylo pomlouvání ne? A zadruhé" řekl a odmlčel se. Já jsem si zkřížila ruce na hrudi a s povytaženým obočím čekala, co z něj vypadne chytrého.
,,Zadruhé vypadáš skvěle" zakřenil se na mě nabídl mi rámě. Rámě jsem přijala a podezíravě se na něj podívala. ,,Chceš abych se pozvracela, nebo abys skončil se škrábanci na obličeji, jako jeden z těch chudáků co mi vyznají lásku?" uchechtla jsem se a Jack se pobaveně ušklíbl a řekl ,,To že jsi pěkná neznamená že ti vyznávám lásku" řekl a já jsem se zašklebila. V kočáru je na mě jak na cizího a najednou mi začne tykat a ještě mi lichotí?...
Pak mi to došlo. ,,Ach, no jistě, ty něco potřebuješ" řekla jsem Jack se na mě zazubil. ,,Ty nebudeš úplně hloupá" řekl a já jsem si odfrkla. ,,Já myslela že mě znáš" řekla jsem ironicky a narážela na jeho hloupé urážky na mou osobu, když jsme ještě byli v Cornwallu. ,,Jestli si myslíte, že na mě zapůsobíte nějakými lichotkami, nebo mrkáním jako na ty dvě husy, tak se pletete" řekla jsem a opět mu začala vykat. Přeci jen, tykáním si někoho více připouštíte k tělu... A já s ním plánuji pravý opak.
Chci si ho od těla držet co nejdále. ,,Dobrá, půjdu tedy rovnou k věci" řekl Jack a přidal do kroku. Zřejmě mě už chtěl co nejdříve pustit. ,,To by byla první chytrá věc kterou jste dnes udělal" řekla jsem a s obdivem se na něj podívala. Jack jen nespokojeně mlaskl a řekl ,,Rád bych, abyste se před mými přáteli zdržela podobných narážek. A abyste se se mnou před nimi nehádala" řekl a já jsem se zamyslela... ,,No, pokud to budete dodržovat i vy, nemám s tím problém" řekla jsem a Jack spokojeně přikývl.
YOU ARE READING
Srdce v kleci
Historical FictionVelkovévodství Corwall bude brzy oslavovat sedmnácté narozeniny nejmladší dcery velkovévody. Ten dal slib své ženě, ještě než zemřela při porodu naší hrdinky, že svou nejmladší dceru provdá do jejích sedmnácti let. Mladá dívka mu to však velmi kompl...