Vyšla jsem z Jackovy komnaty a pořádně se protáhla. Podepisovali jsme ty hloupé papíry až do večera. Propásli jsme kvůli nim i večeři, což mě naštvalo ze všeho nejvíc, protože zrovna měly být francouzské palačinky. Kuchařky nám k tomu vždy dají mísu se smetanou, borůvky, jahody, banány, ale to co je na tom všem nejlepší je lískooříškový krém. Má hnědou barvu, jako čerstvě rozehřátá čokoláda a hustou konzistenci, jako pomazánka. Když ochutnáte jednu lžičku, s palačinkou nebo bez, nemůžete přestat, dokud neuslyšíte cinkání příborů a prázdné dno mísy.
Pro ten krém bych vraždila. A možná na to i přijde pokud zjistím že na mi nezbyla ani lžička. A jako první si do odskáče Jack, protože jsem se kvůli nechala unést prací že jsem na večeři ani nepomyslela. A hned po něm ten nešťastník který snědl poslední sousto.
Spěchala jsem po chodbě, seběhla jsem schody a vrhla se k obrovským dveřím, ze kterých se linula překrásná vůně. Zvědavě jsem do nich nakoukla a usmála se na kuchaře, kuchařky a kuchtíky, se kterýma jsem se už za tu dobu co tu jsem stihla seznámit, s některýma i spřátelit. ,,Prosím řekněte že na mě zbylo trošku mého krému." Řekla jsem hladově a podívala se směrem k tácům, kde byly zbytky od večeře. ,,Jinak se dnes večer bude vraždit." Pousmála jsem se na kuchtíka, se kterým jsem se už párkrát bavila.
,,Od večeře nezbylo, je mi to líto jasnosti." Řekl a já jsem se zamračila. ,,No, alespoň budu mít pádný důvod Jackovi hodně ublížit." Řekla jsem škodolibě a vzala si do ruky palačinku, kterou jsem si namazala zbylou smetanou a posypala ji kanadskými borůvkami. S plnou pusou jsem se s nimi rozloučila a zamířila přímo k Jackovi do komnaty.
Moji cestu překazily tři osoby, které jsem uviděla na chodbě. ,,Ach, podívej jak se cpe, copak takhle se chová budoucí královna?" Uslyšela jsem posměšný hlas jedné z konkubín a zamračila jsem se. ,,Za chvíli nebude jen špinavá jako prase, ale bude tak i vypadat." Řekla a rukama naznačila, jak budu tlustá, jestli budu dál jíst to co jím.
Otřela jsem si šlehačku z koutku úst, na kterou nejspíš narážela a pousmála se. ,,Být tebou, jsem zticha, za chvíli tě ze zámku vyrazí, protože pochybuji že by si princ vybral takovou nádheru jako jsi ty." Řekla jsem a zlatovláska (Ano, tak co předtím vrazila do Rose a ani se neomluvila) se pobaveně zašklebila. ,,Abyste věděla, vaše výsosti..." Řekla spíš posměšně než s nějakou úctou. ,,Byla jsem vybraná jako první, tudíž jsem hlavní konkubína." Ušklíbla se vítězoslavně a mě zmrzl úsměv na rtech.
,,Nebude trvat dlouho a porodím princi potomka. A až se tak stane..." Odmlčela se a přistoupila o krok ke mě. ,,Budu víc než nějaká ubohá princezna, co se cpe palačinkami se šlehačkou a ani neví jak se správně oblékat."
,,Alespoň vím kdo má vyšší postavení" Řekla jsem a tentokrát jsem udělala krok dopředu já. ,,Nemysli si, že když porodíš dědice trůnu, stane se z tebe královna. I kdybys pro prince znamenala víc než já, královna z tebe nebude." Zasyčela jsem na ni. Na chvíli se zarazila, ale úsměv z tváře jí nezmizel. ,,Co myslíte, vyžene královnu, která ho bude podvádět, nebude se umět chovat a bude na něj drzá? Jackovi se líbím, nemohl ze mě spustit oči když jsem byla na konkurzu, určitě vám láska na první pohled nic neříká, ale to přesně mezi námi bylo. A komu asi tak uvěří, když mu řeknu že přesně tohle vy děláte hm? Neposlušné, ošklivé a nevkusné manželce nebo nade vše milující milence?"
Zaraženě jsem stála na místě a znechuceně sledovala její vítězoslavný úsměv. Měla pravdu. Pak jsem si ale uvědomila o kom se právě bavíme a v duchu se zasmála. ,,Jak se jmenuješ?" Zeptala jsem se a tím ji naprosto vykolejila. ,,Proč vás to zajímá?" Zašklebila se a já se zamračila. ,,Odpověz na moji otázku" Řekla jsem rozhodně a nevšímala si jejích úšklebků.
ČTEŠ
Srdce v kleci
Historical FictionVelkovévodství Corwall bude brzy oslavovat sedmnácté narozeniny nejmladší dcery velkovévody. Ten dal slib své ženě, ještě než zemřela při porodu naší hrdinky, že svou nejmladší dceru provdá do jejích sedmnácti let. Mladá dívka mu to však velmi kompl...