2. kapitola

290 14 0
                                    

Převlékla jsem se do obtáhlích starorůžových šatů. Vyběhla jsem ven a spěchala na vlak.

Přišla jsem do prace a posadila jsem se do křesla. Hned ke mě přiběhla jedna z makeup artistek a začali mě líčit.

"Takže, Tess, Kaylie, Clarie a Sue na molo!" Vykřikl můj šéf a já jsem se převlékla do oblečení ve kterých jsem se měla ukázat na mole
Huh, to co je za hadr? Řekla jsem pro sebe když jsem viděla to oblečení ale i tak jsem v tom musela vystoupit. Ne vždy jsou kousky které dostaneme hezké, nebo alespoň ne z hlediska smrtelníka který tomu nerozumí,  ovšem lidé kteří se koukají, by dali svůj život za to aby si toto mohli obléci.

Prošla jsem se tam a zpátky a dívala se do davu lidí a v zadní řadě jsem viděla zase toho divného chlápka. Toho který byl včera ve vlaku. Něco držel v rukách. Vykulila jsem oči když jsem zjistila co to bylo. Přehazoval si kapesní nožík z ruky do ruky, i když jsme se mu nedívala do obličeje, tak jsem cítila že se na mě upřeně kouká.
Už vypršel můj čas na mole a já musela jít do backstage na focení.

Stoupla jsem si za bílé pozadí a už se začalo fotit.
"Teď dej ruku v bok a bradu nahoru" řekl trošku naštvaně fotograf, bavil se se mnou jako s malým děckem.
"Je ti dneska něco Tess?"
"Ne" řekla jsem zaraženě
"Tak když ti nic není tak se snaž!" Zařval na mě fotograf
V ten moment se ve mně začala vařit krev
"Tesso, pokud se nebudeš snažit a nebudeš spolupracovat, jsem schopný tě sebrat o práci a celá tvoje kariéra bude fuč" řekl s důrazem "takže se koukej vzpamatovat. Zatáhni to tvoje břicho a alespoň se pokus vypadat dobře."
"Co prosím?!" Řekla jsem s znechucením v obličeji, zrovna v moment kdy fotograf spustil spoušť.
"Slyšela jsi mě. Stejně si tu tvou slávu nezasloužíš. Pěkná možná jsi, ale pod tou haldou makeupu se skrývá shnilá, červy prožraná duše."
"A dost" vstala jsem a odešla pryč.
"Kam si myslíš že jdeš Tess!!"
"Domů. Na tohle nemám náladu. Nebudete mi říkat co mám a nemám dělat a rozhodně po mě nebudete řvát nebo komentovat to jak vypadám nebo jak se prezentuji!!!!" Otočila jsem se a praštila jsem za sebou dveřmi tak silně, že se otřáslo celé patro. Ostatní modelky stály před dveřmi a zvědavě se na mě dívaly.
Zakroutila jsem hlavou a odešla
Své dlouhé tmavé rozpuštěné vlasy jsem si dala do drdolu, povytáhla dva pramínky a opustila jsem areál modelingu.

Dneska jsem měla domluvenou schůzku s mojí kamarádkou v nejluxusnější kavárně ve městě.

Už jsme seděli v teple u kávy. Zrovna co jsem se uklidnila, tak se podívám z okna a u fontány byl tam, zase ten chlapík který byl se mnou ve vlaku, který si hrál s nožem na mém "vystoupení"...
"Kate? Musím ti něco říct"
"Poslouchám" odpověděla moje kamarádka Katie
"Vidíš toho kluka který sedí s kapucí přes hlavu u fontány?" Zeptala jsem se
"Vidím, proč?" Podívala se na mě zmateně Kate
"Včera se mnou jel ve vlaku a dneska byl i v davu když jsem byla na mole"
"To je divné" řekla Kate a tikala hnědýma očima z fontány na mě
"Bojíš se ho?" Zeptala se Kate s úšklebkem
Jenom jsem přikývla a ona mě pohladila po rameni.
"Kdyby něco tak napiš a třeba můžeme vyhledat nějakou pomoc" mrkla na mě Kate a já jsem se cítila bezpečně. Znovu jsem se podívala na fontánu kde seděl ten co mě asi sleduje, ale u fontány nikdo nebyl... Asi už odešel, konečně.

Stalker Kde žijí příběhy. Začni objevovat