Maličká

1

Mia byla už od včera radostí bez sebe. Radostně poskakovala kolem mě s takovým zápalem, že by to dokonce i australský klokan mohl jít zabalit. Nebudu zapírat, měla jsem také obrovskou radost z toho, že pojedeme do Seattlu. Můj bráška tam má nějakou práci a bude ve městě muset strávit nejméně dva týdny. Je tak hodný, že nás bere s sebou.

Co jsme ztratili naše, bydlím s ním a jeho kitten Miou na sídlišti. Přestože mi je devatenáct, očividně to ani jednomu z nich nevadí. Bráška Dylan za mě stále cítí jistou zodpovědnost a Mia je má nejlepší přítelkyně. Jsme si tak podobné!

,, Na co myslíš Stacey?" vyruší mě z myšlenek Mia, které se na obojku z toho poskakování rozcinkala rólnička. Také jsem chtěla takový obojek! Bráška Mie  kupoval ty nejkrásnější, některé její kočičí obojky měly dokonce zlaté zapínání a ozdoby.

,, Vlastně na nic konkrétního." uznala jsem a vrhla na ni zářivý úsměv.

Mia mi ho oplatila  a společně jsme zamířili dál na parkoviště, kde by na nás už měl čekat bráška, aby nás odvezl domů. Dnes se žádné velké nákupy nekonaly, zašly jsme si do obchodního centra pouze pro kafe a pár dalších drobností. Začala se z toho stávat taková naše rutina. Každý pátek, pokud to Mie Dylan dovolil, jsme spolu vyrážely ven.

Jestli něco miluji víc, než sushi, tak to jsou nákupy. Spoustu nákupů a posedávání u kafe ve Starbucksu. Život bez oříškového Latte by nestál za nic!

Dylan neřekl, kde přesně bude čekat, takže nám chvíli trvalo, než jsme našly   správnou uličku a bráškovo černé BMV. Dylan stál opřený o zadní dveře a čekal na nás. Úhledně zastřižené tmavě hnědé vlasy, mu neplešně padaly do tváře. Měl na sobě jako obvykle černou košili a modré džíny. Přišlo mi, že poslední dobou ani nic jiného nenosil. Mýval nekonečně dlouhou zásobu toho stejného oblečení.

Jakmile ho Mia zahlédla, rozběhla se. Rozběhla se a málem přitom zakopla o své vlastní podpatky.

,, Daddyy!!" vykřikla daleko hlasitěji, než bylo třeba.

Dylan trochu vylekaně zvedl pohled od mobilu, na kterém dosud něco dělal. Široce se na Miu usmál a jakmile k němu doběhla, hluboce ji objal a líbl na čelo.

,, Tady mám svoji maličkou" zašeptal. Vím to, protože to už jsem k nim také doběhla. Zadíval se na mě a pokývl mi na pozdrav. Potom obrátil pohled na hodinky.

,,Jdete pozdě děvčata."

Měl pravdu, bylo skoro devět večer, měli jsme tu být už před patnácti minutami. Už teď jsem litovala Miin zadeček, který kvůli našemu zpoždění schytá pár ran.

,,Moc se omlouvám, Daddy, úplně jsme ztratili pojem o čase." Zakňučela Mia co nejnevinněji.

,, Hmm maličká, příště tady budeš včas, že?" Zašeptal tiše Dylan a vrhl na Miu zákeřně nesmlouvavý úsměv. Byli tak sladcí, o můj bože, jak já jim záviděla!

,,Ano Daddy." Okamžitě přitakala Mia.

,, Do auta babe, hned." Řekl Mie a kývl na mě, ať si také nastoupím. Mia se posadila dopředu na místo spolujezdce,  takže na mě zbylo místo vzadu. Sedla jsem si  na sedačku za Miou a zapnula si pás. Sotva jsem dovřela dveře, auto se dalo do pohybu. Vyrážíme.

Cesta domů netrvala dlouho a za tu dobu nikdo z nás moc nemluvil. Bráška měl jednu ruku položenou na Miině stehnu a tou druhou svíral volant. Zasněně jsem sledovala, jak rukou na stehnu pomalu jezdí nahoru a dolů. Vždyť on ji doslova trápil! Pokaždé, když se jako ruka dostala až příliš vysoko , nechal ji zase sklouznout dolů. Přišlo mi, že Mia přitom skoro ani nedýchá. Podle toho, jak si ve zpětném zrcátku kousala ret, jsem poznala , že má co dělat, aby nezasténala slastí. Já bych rozhodně sténala, a to hodně hlasitě.

Za ani ne dvacet minut, jsme přijeli na sídliště a k našemu domku. Byl to spíš takový dvoupatrový luxusní apartmán. Nastěhovali jsme se sem před třemi lety, po tom, co jsem přešla do bratrovy péče. Snad mu jednou vynahradím vše, co pro mě udělal.