Time {Number Five} ✔️

11

Přijeli jsme domů. S holkama jsme se smáli něčemu co řekla Vanya. Otevřela jsem dveře a na zemi ležel Pogo. Měl prostřelenou lebku.
"Pane bože" dala jsem si ruce na pusu.
Přiběhl tam strašnou rychlostí Diego který byl až poslední.
"Ne!" Běžel nahoru. Všichni litovali Poga ale ozval se z druhého patra vzlyk a pláč.
Přiběhli jsme nahoru. Grace byla odpojena, jediný kdo jí dokázal dát zpátky byl Pogo. Slyšela jsem kroky. Otočila jsem se a tam stála ta dvojce.
"Rádi tě vidíme číslo osmnáct, ale bohužel na dlouho tě neuvidíme" řekla Jessie která byla společně semnou a Coulem vycvičena.
"Okamžitě vypadněte! Nebo jste do chvilky mrtví!" Křikla jsem po nich. Jen se zasmáli.
"Nejsme tady kvůli jednatelce, to ty jsi nám sebrala místo hlavních agentů" Jessie ze zadu vytáhla zbraň. Vystřelila a já kulku svými schopnostmi odrazila. Pětka se chtěl teleportovat a ublížit jim. Dala jsem ruku před něj.
"Vy dva nejste lepší než já, jinak by si vás jednatelka vzala. Počkat nebo můžu říkat, moje máma" provokativně jsem se usmála. Začali střílet. Vanya svými schopnostmi kulky nechala aby se zastavili o štít. Podívala jsem se Jessie do očí a pouhým prstem všechny kulky nechala jít na ní. Coulovi náboje došli, odhodil zbraň a chtěl se jít prát.
"Pětko do hajzlu on je lepší" křikla jsem po něm. Luther se rozeběhl proti Coulovi a prorazil s ním dvě stěny.
"Jak jako lepší?!" Zatáhl mě za ruku.
"Běžte ven, postarám se o něj. Vemte kufřík, je na něm časovač máme poslední tři minuty! Doběhnu vás" usmála jsem se na ně. Všichni kývli a běželi před akademii. Šla jsem rychle do kuchyně vzala jsem nějakej chlast a šla tam kde byl Coul. Dupla jsem mu na držku. Začala jsem ho polévat nějakým chlastem. Škrtla jsem sirkou.
"Naser si" plivla jsem na něj a hodila po něm sirku.
Chtěla jsem se teleportovat ale nešlo to. Běžela jsem dolů. Všichni stáli u sebe drželi se. Běžela jsem a viděla na kufříku 0:01. Poslední vteřina, všichni jsme se teleporotvali.
Spadla jsem na zem. Rozhlídla jsem se a nikdo nikde. Rychle jsem vstala a začala panikařit.
"Pětko!! Pětko!! Allison!" Křičela jsem. Na místě jsem se rozbrečela. Padla jsem do kolen a pěstí bouchala do betonu. Někdo me ze zadu zatáhl.
"Pětko!" Křikla jsem a objala jakou si mladou pani.
Lekla jsem se jí a odstrčila ji.
"V klidu.. buď v klidu" uklidňovala mě.
"Ne! Kde je sakra pětka! Probuďte mě!!" Křičela jsem co mohla.
"Pojď pomůžu ti" brečela jsem co jsem mohla. Zvedla mě a vzala mě za ramena.
"Co se děje?" Utírala mi slzy. Jenom jsem brečela.
"Fajn, půjdeme ke mně" usmál se. Vzala jsem to, byla tam jediná kdo mi mohl pomoct. Vzala mě pod ramenem, nemohla jsem skoro chodit, motal se mi svět, bylo mi špatně nic jsme skoro nechápala.
Došli jsme k ní domu. Posadila mě na gauč hlava mi spadla dozadu. Dala vařit vodu. Snažila jsem se posadit normálně, uvědomit si že tu jsem sama s nějakou ženskou u jí v baráku.
"Už jsi při smyslech?" Luskala na mne prstem.
Kývla jsem hlavou. Slzy mi nepřestávali téct. Občas se mi blbe dýchalo.
"Dáš si něco?" Ukázala na varnou konvici.
Vzpomněla jsem si na pětku.
"Černý kafe" Řekla jsem sklesle. Neváhala a šla mi ho udělat. Po chvilce přišla s kafem pro sebe a pro mne.
"Tak povídej, řekni mi všechno o tobě, kde máš rodinu s tak" posadila se na křeslo.
"Jmenuju se Emily Jacksonová.. narodila jsem se 1.října 2004" začala se smát.
"Holka co si vymýšlíš" odsekla. Jen jsem jí propichovala pohledem.
"Je rok 1990" napila se kávy. Vykulila jsem oči.
"Cože?" Křikl jsem po ní.
"No ano.. děláš jak kdyby jsi přiletěla z budoucnosti" znova se zasmál.
"Taky že jo" odsekla jsem.
"Určitě budu věřit tomuhle"nevim co jí připadalo tak  směšnýho.
"Podívej se. Jsem tady kvůli tomu že v roce 2019 vypukne apokalypsa. Nedokázala jsem jí společně s mými kamarády zastavit. Museli jsme se teleportovat sem ale teď nevím v jakým roce a kde na světě proboha jsou!" Křikla jsem po ní a zvedla jsem se.
"Podívej se.. jsi jedina která mi teď může pomoct. Řeknu ti jejich rodinné tajemství a to moje" posadila jsem se klidně zpátky.
"Dobře povídej" nahlas polkla.

Doufám že se líbilo. Udělala jsem zase o trošku kratší kapitolku😊🙏 hvězdičku tu nech prosím 🤪❤️budu ti nesmírně vděčná😳☂️♥️