✔️Sobi patří k Vánocům [AK 2020]

5/24

Několik minut poté, co Serik opustil chatku a vydal se do vesnice, se Donner začal pomalu probírat. Nejdřív jeho mysl tápala v temnotě, ale pomaličku se vyčišťovala. Lehoučce pohnul víčky a pak s námahou otevřel oči. Zamžoural kolem sebe a snažil se přesně rozpomenout co se mu stalo. Snažil se tak moc, až mu začala třeštit hlava. Pokusil se za ní chytit, ale nešlo to.

Podíval se na svojí ruku. Jak otočil hlavu k čelu postele, myslel si, že mu v ní vybuchla bomba. Už zažil pořádnou kocovinu, ale tohle se s tím nedalo srovnávat. Obě ruce měl přivázané k čelu postele. Zamračeně zamrkal, lehce se nadzvedl a podíval se k nohám. U nich tomu nebylo jinak. Ležel nahý pod nějakou přikrývkou a všechny končetiny měl svázané.

Jednou zkušebně trhl rukama, ale provaz nepovoloval. Zkusil to samé i u nohou, ale při tom mu v pravé noze vybuchla vlna ostré bolesti. Trochu se nadzvedl a podíval se pozorněji. Noha byla obvázaná a zpevněná nějakými prkýnky. Pohodlněji se uvelebil na posteli. Zavřel oči a soustředil se.

Vzpomínal si na svůj nácvik letu na blížící se Vánoce. Sice na to byl ještě čas, ale je lepší začít s tréninkem už brzy. Ostatní skončili a vrátili se do vesnice, zatímco on si chtěl užít zářivé hvězdy. Pak se něco stalo a on si nemohl vzpomenout co to bylo. Pravděpodobně se něco přihodilo a on spadl z noční oblohy. Soustředil se na bolest, která mu vystřelovala do těla. Odhadoval to na pár pohmožděnin, naražená nebo zlomená žebra, pořádnou bouli na hlavě a zlomenou nohu. K tomu všemu bylo jeho tělo v jednom ohni, takže si mohl k seznamu připsat i horečku. Skvělé!

Rozhlédl se kolem sebe. Byl uvězněn v dřevěné chatě. Byla tu jen jedna místnost, kde se nahromadilo všechno. Hned vedle vstupních dveří stál těžký dřevěný stůl. Na jeho desce bylo několik nástrojů, ale nemohl se nadzvednout tak, aby je dokázal rozeznat. Přímo naproti dveřím byla malá kamínka. Z jedné stany u nich bylo naskládané naštípané dříví. Pravděpodobně z nich sálalo teplo, ale Donnerovo tělo bylo tak rozpálené, že to nedokázal poznat. Zavětřil a ucítil pach smrti. Pravděpodobně v místnosti byla mrtvá zvířata. Z té představy mu přeběhl mráz po zpocených zádech. Dál tu už byla jen postel na které byl přivázaný. Snažil se vyhlédnout ven z okna, ale zářivá zasněžená krajina ho pálila do očí.

Snažil se vzpomenout jak se na tohle místo vlastně dostal, ale marně. Posledních pár hodin se jeho mysl topila v temnotě. Ale proč tomu tak bylo? Vzpomínal si na noční let. Na stádo sobů, ale co se stalo pak?

Přes tělo, rozpálené horečkou, mu přejel mráz. Vybavila se mu masivní vlna větru a sněhu. Noc byla přeci klidná a nic nenasvědčovalo tomu, že by měla přijít taková vichřice. Tak co to tedy bylo? Matně si vzpomínal, že z bouře byla cítit magie. A to jak ho vítr nemilosrdně pronásledoval nebylo určitě normální. Takhle se příroda přeci nechová. Někdo proti němu poslal kouzlo. Ale kdo? A co tím chtěl získat?

Ze všech těch myšlenek ho rozbolela potlučená hlava. Pohodlně se uložil na postel a ztěžka zavřel oči. Byl si jistý, že se mu povede na všechny otázky odpovědět, ale teď byl až příliš unavený. Jeho mysl se pomalu propadala do hluboké dřímoty, když jeho mysl, potápějící se do hlubin spánku, zaslechla zvláštní zvuk. Lehoučké zacinkání.

Donner se zprudka posadil, až se mu provazy zařízly do zápěstí. Pomalu po nich začaly téct kapičky krve, ale on si toho nevšímal. Bolest, kterou cítil v celém těle a únava, byla nyní na míle daleko. Shlédl dolů na svou svalnatou hruď a zhrozil se. Stuha s jeho rolničkou byla pryč.

Počet slov: 600