✔️Sobi patří k Vánocům [AK 2020]

14/24

Serik se celou noc střídavě probouzel a upadal do temnoty. Jednou dokonce Donnera vylekal, když začal blouznit a viděl kolem sebe oheň. V tu chvíli začal naříkat a drápat se ven z postele. Donner ho musel držet a vysvětlovat mu, že je nemocný a nikde v pokoji není žádný požár.

Lovec usnul tvrdě až někdy k ránu. Donner u něj většinu noci probděl a nyní seděl na okraji postele, úplně vyčerpaný a pozoroval nemocného. Jemu bylo už docela dobře a tak začal přemýšlet nad tím, že by se vydal do vesnice a sehnal nějaké účinnější bylinky.

Tuto oblast znal. Létal tudy po obloze už mnohokrát. Vesnice nebyla příliš daleko od této chaloupky, která seshora byla viditelná jen díky lucerničce v okně. Pamatoval si, že z nebe vypadala jako světluška.

Problém byl v tom, že nemohl jen tak napochodovat mezi lidi. I Serik ho považoval za nebezpečného a on nehodlal čelit útokům od obyvatel vesnice. Navíc nemá ani nic co by si oblékl. Mladík byl oproti němu drobný a nedokázal by zapnout ani jeho kabát, natož pak obléknout kalhoty. Byl tu uvězněn s blouznícím lovcem a nevěděl si rady.

Vstal a klopýtal po místnosti. Co si má ksakru počít? Některé bylinky znal. Byly kouzelné, ale to by musel do magické oblasti a ta je odsud dost daleko. Než by se vrátil, tak by lovec zemřel žízní. Nebo hlady. Nad poslední myšlenkou se pozastavil. Když byl malý, tak mu maminka dělala kuřecí polévku když se nachladil.

Rozhlédl se kolem sebe a dost pochyboval, že by měl lovec někde schovaný kus kuřete. Ale někde tu byl bažant. Když se procházel po chatě, zahlédl jeho peří. Ale kam ho mohl lovec schovat? Chvíli přemýšlel a usoudil, že ve vytopeném pokoji by maso dlouho nevydrželo. A jiná místnost tu nebyla. Musí se podívat ven.

Vyšel do mrazu a porozhlédl se kolem. Slunce už začalo pomaloučku vycházet. Mírně se otřásl zimou. Už aby měl zpět svoji rolničku a mohl na sebe vzít sobí podobu. Teď mu teplý kožich docela scházel.

Před budovou byla malá studna. Popošel k ní blíž a snažil se ignorovat mráz, který mu projížděl skrz chodidla. Nakoukl dovnitř a spokojeně zjistil, ževodauvnitř není zmrzlá. Rozhlédl se po okolí a uviděl malinkou chatičku. Na nic nečekal a vydal se k ní.

Byla to trefa do černého. Budova byla něco jako spižírna. U stropu vysela ulovená a zpracovaná zvěř. Na podlaze bylo několik pytlů s cibulí a mrkví. Ta se bude určitě také hodit. Nebude to sice jako od mistra kuchaře, ale bude to muset stačit. Sundal jednoho bažanta a pobral několik cibulí a mrkví. Pečlivě si vše naskládal do náruče a vydal se do chalupy.

Našel ostrý nůž a všechno dúkladně nakrájel. Nikdy dřív ještě nevařil a tak věřil svému instinktu. Když měl vše na kousíčky, odskočil si s hrncem ke studni pro vodu. Ten pak postavil na kamna a všechno do něj naházel.

Chvilku se nic nedělo a Donnet začal být mrzutý. Nakonec voda začala bublat a sob se zeširoka usmál. Jestli tohle nepostaví lovce na nohy, tak už snad nic.

Počet slov: 508