✔️Sobi patří k Vánocům [AK 2020]

22/24

„Co tu vyvádíš?" ozval se známý hlas a dovnitř nakoukl Donner.

Mladík si úlevně oddechl a spustil nůž na zem vedle sebe. „Kde sakra jsi? Slyšel jsi to vytí?"

„Vytí?" Podivil se sob.

„Jo. Bylo to jako vlci, ale rakový víc chrčivé."

„To budou asi Sovuni." Zamyslel se sob.

„Sovu... co?"

„Je to takový tvor... u vás by se asi přirovnal k sově nebo tak něčemu. V noci na sebe volají a dávají ostatním jasně najevo, kdo je pán jejich teritoria."

Serik se začervenal. Nemohl uvěřit, že ho takhle vyděsila nějaká vypelichaná sova. „Myslel jsem si, že nám hrozí nebezpečí."

„No to taky hrozí. Ale neboj. Tady mezi stromy jsme v bezpečí."

„Jak to myslíš?" podivil se lovec.

„Sovuni jsou velcí čtyři metry na výšku a šest na délku. Musel jsi je slyšet až z hor. Jsou to masožravci a většinou loví jeleny nebo medvědy." Překvapeně zamrkal a zazmatkoval, když si všiml, jak Serik zbledl. „Ale tady se není čeho bát. Mezi kmeny stromů se neprotáhnou."

Donner poskládal vedle ohně veškeré dřevo které našel. Trvalo mu docela dlouho, než sehnal nějaké sušší větve. Pár jich přihodil do plamenu a přisedl si k vyčerpanému lovci. Ten hleděl unavenýma očima do plamenů. Bylo na něm vidět, jak ho tahle cesta vyčerpává.

„Jak vůbec najdeme tu tvojí rolničku?" Nadhodil Serik. „Najít místo, kde jsi se zřítil, bylo díky polámaným stromům snadné. Ale co teď? Nevíme kudy přesně jsi letěl."

„Vycítím ji." Pokrčil sob rameny.

„Vycítíš?"

„Ano. Ve vašem lese není žádná magie a tak moje síly trochu otupoval." Podrbal se sob mezi parůžky. „Ale teď, když je magie všude okolo, je to jakoby se pročistil vzduch a já opět čistě viděl."

„Takže teď cítíš její polohu?"

„Ano dá se to tak říct."

„Tak to je super!" Ulevilo se Serikovi. „Už jsem si myslel, že tu budeme bloudit do nekonečna."

„Ne to ne. Jsem vlastně rád, že jsem ji neztratil tam u vás, protože to bychom jí asi v životě nenaš..." Donner nestačil ani dokončit větu a hlasitě mu zakručelo v břiše.

„No myslím, že se před pátráním budeme muset pořádně posílit." Pousmál se Serik a vstal, aby přichystal pořádnou večeři, kterou si po tak namáhavém dni zaslouží.

......

Ryba bylo dobře propečená a s bramborami to byla opravdu pochoutka. Oba si nacpali břicha a spokojeně odfukovali. Serikovi se začaly zavírat oči, ale okamžitě se prudkým zatřepáním hlavou probral.

„Můžeme jít klidně spát." Rozhodl Donner. „Do ohně občas přiložím a uvnitř stanu by se mělo držet teplo. Dříví vystačí až do rána."

„Ale co když něco přijde? Něco opravdu nebezpečného." Vykulil oči Serik. „Měli bychom si rozdělit hlídky."

„To není třeba." Rozhodl sob a zalezl do kožešin. „Na okraji hranice nežije nic nebezpečného a zítra snad už najdeme co hledáme. Podle mých instinktů by to mělo být někde poblíž."

Poplácal vedle sebe rukou a lovec se k němu poslušně přidal. Normálně by mu něco odsekl, ale sám se divil, jak ho blízkost Donnera dokázala změnit. Byl to opravdu kouzelný tvor.

„Ale co když se sem něco hladového zatoulá." Zaprotestoval ještě lovec.

„Mám citlivé uši a když se bude kolem něco plížit, uslyším to."

„Co ty proboha nemáš kouzelného?" Zazíval lovec a stočil se do klubíčka.

Donner si ho přitáhl do objetí a pořádně se s ním zachumlal. „Teď když mám tebe, tak mi žádné kouzlo nechybí." A po těch slovech oba usnuli.

Počet slov: 558