Say Hello In The Message!

Ztrácím nejcennější na světě. 2/2

 „ Tak a jsme tady" 

 „ Jo" ( řeknu a zasměju se společně s Harrym )

&&&&

„ Čaute" ( řekli si kluci )

„ Ahoj" ( řekla jsem s úsměvem, ale to jsem nevěděla, co mně za chvíli čeká na deset let.. ) 

„ Ahoj Káji" 

Takhle jsme se tam bavili, Harry pak odešel na wc. A já jsem si šla do kuchyně pro pití. To co se teď stane, jsem nikdy nechtěla zažít protože...

„ Ale ahoj, snad tu není takhle hezká holka jako ty sama" 

Řekl nějaký muž. Následně mě přimáčkl na zeď a začal mně osahávat. Bránila jsem se, to samozřejmě, ale byl moc silný. 

„ Ale notak, nebraň se mi" ( řekl slizce )

„ Pusť mě" 

„ Ne ještě chvíli a jestli že se budeš bránit, nedopadne to dobře. To mi věř."

 A v tuto chvíli jsem se rozbrečela, slzy mi stékali po tvářích jak vodopád na dně řeky.
Díky bohu, mně pak pustil a odešel. Ale prostě se vše sešlo a stál přímo na proti mě Harry. Měl v očích zlost? smutek? asi obojí. Ale já za to přece nemůžu, však mě napadl ten muž!

„ Harry"  ( vydechnu ale on se otočí a míří rovnou k vchodovým dveřím )

„ Můžeš prosím přestat?!"

„ Ale Harry, však jsem nic neudělala. Já za to nemůžu a-"

„ Prostě mě nech, chováš se jako.."

„ Jako co Harry?!"

„ Hah... jako nějaká děvka"

Už nic jiného neřekl a někam odešel. V tuto chvíli jsem se rozbrečela na plnou čáru. Přece mohl vidět, že já tam být nechtěla, že mně nutil...
Prostě jsem se sebrala a vyrazila jsem domů.

&&&& 

Dorazila jsem domů. A následně přišla i mamka. Pozdravili jsme se, a já jsem pak šla k sobě do pokoje. Sedla jsem si na postel a přemýšlela jsem, co se vlastně stalo. Pořád mi to co mi řekl probíhá hlavou...

„ Harry"

„ Můžeš prosím přestat?!"

„ Ale Harry, však jsem nic neudělala. Já za to nemůžu a-"

„ Prostě mě nech, chováš se jako.."

„ Jako co Harry?!"

„ Hah... jako nějaká děvka"

Nebudu lhát, mrzí mě to. A jak moc. Ale co už nadělám? Zdaleka nic, z mého přemýšlení mně zachránila mamka.

„ Zlatí" ( vešla mi do pokoje mamka )

„ Ano?"

„ Mám pro tebe pár novinek.."

„ Ano? Jaké?"

„ No pamatuješ jak jsem ti říkala že mám toho přítele?" ( jasně že ano mami, básníš o něm pořád)

„ Jasně že ano" ( řekla jsem, a usmála jsem se )

„ No nabídl nám, že by jsme se jestli teda chceš..."

„ Mami ať je to cokoliv, budu stát při tobě, neboj se a řekni mi to"

„ Tak fajn... Chtěl by aby jsme se k němu nastěhovaly..."

„ Opravdu?"

„ Ano"

„ Tak pokud ho miluješ, a budeš šťastná, tak já budu také"

„ Děkuju, do Vánoc by jsme už mohly být u něj"

„ Dobře"  ( usmála jsem se na ni )

„ Máš hlad?"

„  Ne nemám mamí"

„  Dobře, tak... hezky se vyspi zlatíčko"

„ Ty taky"

Je toto vše dobré? Pomůže mi to na to všechno zapomenout, jak to bude dál? Uvidím ho ještě někdy?

Možná ano, ale na dlouhou dobu jistě ne.

_______________________________________________________________

Nový díl :3 

Mám vás ráda ❤

Treat People With Kindness 

🦋🦋🦋