Pocit, že na tomhle světě nemáte místo, že vše je proti vám, že vlastně nevidíte smysl v ničem, postihl každého z nás, ať už jednou nebo víckrát, ať už na pár minut nebo na více dnů. Ale jsou tu lidé, kteří ho zažívají permanentně, kteří se sotva plahočí světem, s pocitem, že tu pro ně není místo, že beztak nic nebude takové, aby byli spokojení. Ať jsou to vysoké nároky nebo negativní pohled, možná i lidé a prostředí, někteří z nás to tak mají.
Elizabeth, mladá dívka, jejíž život jí přestal dávno dávat smysl, nabalila se na ní spousta zlých věcí, ale ona nemůžu odejít, protože ji tu někdo drží. Ne že by snad měla až tak zlý život, jen měla zlé myšlenky. Ale přes to, co cítila, na co myslela, nedokázala se rozloučit s jedním člověkem, který ve finále ani nevěděl, že existuje.
Michael Clifford, člen slavné skupiny, kterého poznávali po celém světě. O něm měla Elizabeth pocit, že mu není lhostejná, že kdyby věděl, jak se cítila, objal by ji a šeptal utěšující slova do doby, než by jim opravdu začala věřit. Pomohl by jí zvednout se zpátky na nohy a objevit krásu světa.
Jenže ani nevěděl, že existuje. A když měla příležitost mu poslat zprávy, udělala to. Psala mu, co se jí hodí hlavou, nechávala ho nahlédnout do svého života, říkala mu všechno, ať to stálo, co to stálo. Byla smířená s tím, že si to nikdy nepřečte, ale v hlouby duše si nepřála nic jiného, než právě tohle.
___
Příběh je psaný formou zprávAll Rights Reserved