Reason to live [Michael Clifford fanfiction CZ]

Zpráva čtrnáctá

Já se omlouvám za pozdní přidání tak krátké části, ale vůbec nemám chuť, čas a náladu na psaní... Ještě k tomu škola mě zabijí, každopádně se budu snažit... snad se bude kapitola líbit, budu ráda za komentáře

Elizabeth: Michaele?

Elizabeth: Jasný, pravděpodobně jsi zaměstnaný a nemůžeš mi teď odepsat

Elizabeth: Tak najedu na styl prvních zpráv, mám toho hodně na srdci

Elizabeth: Jsem smutná, nevím proč. Cítím se strašně stísněně uvnitř svého pokoje, jako v krabici, ze které není úniku. Nutně potřebuju změnu prostředí, ale těžko toho můžu docílit, nemám peníze na to, abych to tu kompletně předělala, ačkoliv přesně to potřebuju. A kamarádka, o které jsem ti kdysi říkala, se snaží se mnou bavit, jakoby se nic nestalo, jenže já to nedokážu. Odpovídám jí a snažím se ji absolutně neignorovat, ale nedaří se mi to, ne tak, jak by si přála, jsme příliš zrazená. Potřebuju pryč, ale zároveň si nepřeju nic jiného, než se ponořit do postole, celá pod deku a být schovaná. Jsem plná rozporů a absolutně nevím, jak mi je ani co cítím a co mám dělat a nic nevím, jsem zmatená celým vesmírem. Nelíbí se mi ten pocit

Elizabeth: Jen jsem neměla komu se svěřit

Elizabeth: Ozvi se, až budeš moct, mám tě ráda (a je jedno, že je trapný jak to pořád píšu)

***

Elizabeth: Neozýváš se už dlouho

Elizabeth: A chybíš mi

Elizabeth: Jako by na tom záleželo

Elizabeth: Koukám na fotky a videa, jak si žiješ, spokojený a s úsměvem, jsem za to ráda, za ty jiskřičky, co ti svítí v očích, a chápu, že máš skvělý život, že na mně nezáleží

Elizabeth: Jen mi prostě chybíš