ℙ𝕠𝕨𝕖𝕣 {Tua ff/ Five Hargreeves} (NEOPRAVENÁ VERZE)

14

V dálce se náhle ozvalo přibližující se zmrzlinařské auto, kterému jsme věnovali nechápající pohled. Touhle cestou skoro nikdo nejezdil a už vůbec ne zmrzlinařská auta.

„To je ona?" Zeptal se Luther a já zpozorněla. Auto bylo už blízko a já rozeznala dvě osoby sedící v autě. Dala jsem si ruku na čelo při zjištění, že je to Diego a Klaus. Tohle nedopadne dobře.

„Co ten tu sakra dělá?" Poukazoval Pětka na Klause, který nám začal mávat.
Auto jelo rovnou na Házela s Cha-chou.

„Je to past!" Zakřičela Cha-cha a oba na nás začali střílet. Kulky mířili přímo na nás a Pětka mě za ruku přitáhl víc k němu. Luther si před nás stoupl, aby kulky schytal on.

Jenže kulky se zničeho nic objevili o pár centimetrů vedle, čímž nás ani jedna nemohla trefit. Udiveně jsem se ohlédla na Pětku a na mém obličeji se zjevilo zhrození, když jsem zjistila, že Pětka tam není.

Zatímco pravděpodobně ukradené zmrzlinařské auto nabouralo do malého světle modrého auta já se ohlížela okolo s hledala Pětku.

„Pětko?" Luther si konečně všiml jeho nepřítomnosti.

Lunatici se vzpamatovali že srážky dvou aut a věnovali pohled Lutherovi. „Pojďte si pro něj." Vyhodil kufřík někam do dále a já stále doufala, že najdu Pětku. Jenže část mě věděla, že zmizel.

„Pětko!" Křikla jsem se slzami v očích. Nechtěla jsem si přiznat, že odešel.
Luther mezitím běžel za našimi bratry a pomohl jim k našemu autu.

„Florence. Dělej." Uchopil mé zápěstí a táhl mě k autu. Nechtěla jsem odjet, co kdyby se vrátil.

„Počkej!" Snažila jsem se vymanit z jeho sevření.

„Nemáme čas!" Oznámil Diego a já se konečně posadila do auta. Luther nastoupil a my rychle odjeli z místa činu. Koukala jsem z okna a nechala první slzy stéct po mé tváři. Ztratila jsem ho. Znovu.
_________

Seděli jsme v obývacím pokoji a Luther vysvětloval ostatním nadcházející apokalypsu, který měla přijít za 3 dny. Rozhovor jsem moc neposlouchala. Seděla jsem nehybně na gauči vedle Klause a všimla si, že ani on není ve své kůži.

„Ale dá se mu věřit? Nevím, jestli jste si všimli, ale Pětka je trochu.." Allison zapískala a udělala rukou kolečko vedle své hlavy.

„Náš malý psychopat." Uchechtl se Klaus.

„Zněl dost přesvědčivě." Podotkl Luther.

„Kdyby nechtěl zastavit apokalypsu, nešli by po něm ti dva." Vysvětlila jsem a všichni mi věnovali pohled. Od jeho druhého zmizení jsem nepromluvila.

„Proto po něm jdou?" Udivil se Diego.

„Jo." Odmlčela jsem se. Chtěla jsem zase být sama.

„A či Pětka vůbec viděl?" Allison mi podala kelímek s kávou a já zpozorněla. Luther se rozhodl, že na to odpoví a mě zajímalo, já oznámí našim sourozencům, že umřeli.

„Zdá se, že jsme bojovali proti tomu, kdo to způsobí. Tak tohle je plán. Projdeme tatův výzkum..."

„Cože? Počkat."

„Momentík. Momentík. Co se stalo prvně?" Zeptal se Klaus a Luther zaváhal.

„Umřeli jsme." Odpověděla jsem za něj a napila se své kávy.

„Co prosím?"

„Umřeli jsme." Zopakoval za mě Luther.

„Jako my?"