ℙ𝕠𝕨𝕖𝕣 {Tua ff/ Five Hargreeves} (NEOPRAVENÁ VERZE)

27

Konečně jsme dorazili do divadla a doběhli před vchod do sálu, kde nás zastavila Allison. Ukázala nám svůj bloček, kde stálo ' musím tam jít sama'.

Na to jen Luther zavrtěl hlavou a snažil se jí to vymluvit. „Allison to nejde. S ní už se nedá mluvit."

„Jo? A zkusil jsi to vůbec? Protože pokud vím, tak jsi ji zavřel ve sklepě a nedal ji prostor nic říct." Zkrížila jsem ruce na prsou a probodávají ho pohledem.

„Slyšíte tu hudbu? Už to začalo." Upozorňoval nás Diego.

„Vážně myslíš, že bude poslouchat potom všem, co se stalo?" Věnoval mi pohled.

„Nás ano. Chci říct...za zkoušku nic nedáš." Pokrčila jsem rameny.

„Na tohle nemáme čas." Oznámil nám Klaus a Luther vydechl.

„Tak jo." Přemístil pohled na dveře od sálu a potom zpět na mě s Allison, čímž nám oznámil, že můžeme jít. Byla mi divná jeho změna názoru, ale vypustila jsem to z hlavy.

Vešli jsme do sálu plného lidí. Hudba se rozlévaly místností a naše pohledy se přemístili k pódiu. Vanya seděla vepředu se svými houslemi a hrála svou hudbu. Hrát první housle byl vždy její sen a měla jsem radost, že se jí to konečně povedlo. Musela jsem uznat, že to znělo nádherně. Jediné, co mě znepokojovalo byli však její stále bílé oči. Stále neměla žádnou kontrolu.

Přistoupili jsme blíž a doufali, že si nás brzy všimne. A taky se tak stalo. Vanya nám věnovala pohled a na její tváři se zjevil úsměv, který jsme ji oplatili. Tohle byla dobrá známka, že Vanya tam pořád někde je. Měli jsme naději.

Vše se však zhoršilo, když na pódium vtrhli naší tvrdohlaví bratři a běželi rovnou na Vanyu. Ta si jich však všimla a vyslala celým sálem silnou zvukovou vlnu plnou energie, která oba sourozence odhodila opodál.

Lidé se začali s křikem utíkat a kapela se začala zvedat. Vanya však vyslala další vlnu a své spoluúčinkující tak posadila zpět na svá místa. Ti tedy začali opět hrát a místnosti se teď znovu rozléhala klasická hudba. Ve vzduchu byla cítit Vanyina energie a já se s ostatními sourozenci skrývala za sedačkami. Teď už jsme byli jediní diváci na koncertě, který jsme nutně potřebovali ukončit.

„Je silnější než bych čekal." Podotkl Luther a Diego souhlasil. Ja s Allison jsme je na druhé straně probodávají pohledem. Celý plán zkazili.

„Jsme v pohodě. Díky za optání." Prohlásil ironicky Luther.

„Jestli vás nezabije Vanya, tak já." Štěkla jsem po nich.

„Už jednou jsem tě malém ztratil. Podruhé už se to nestane." Vysvětlil Allison a já protočila očima nad jeho ignorancí.

„Tak moment překvapení je v tahu. V dál?" Změnil Diego téma a já se zamyslela. Snažila jsem se přijít na řešení, které bychom přežili.

Allison bouchla do sedačky, aby upoutala naší pozornost a rukama naznačila housle.

„Nekecej, Allison. Řekni něco, co ještě nevíme." Vyhrkl Diego. Evidentně nechápal, co se nám snažila říct.

„Myslí ty housle." Vysvětlila jsem. „Jsou jako hromosvod. Když ji sebere housle, nebude mít z čeho brát energii."

Zničeho nic se halou rozlehlá střelba, která vyhnala všechny hudebníky kromě Vanyi ven. Střelba se však Vanye vyhýbala a byla zaměřená pouze na nás.

„Co je sakra s Klausem? Měl hlídat." Vykřikl Diego.

„Divíš se?"

Jejich rozhovor jsem začala ignorovat ve chvíli, kdy se kousek ode mě zablesklo modré světlo. Okamžitě jsem se otočila a uviděla Pětku.

„Co se tady flákáte?" Byla první věc, kterou řekl a střelba se ihned přemístila na něj.

„Pětko, schovej se." Za paži jsem ho rychle zatáhla k sobě a on si konečně uvědomil, co se děje. Okamžitě jsem přilepila své rty k těm jeho a věnovala mu procítěný polibek, který mi vrátil. Hned na to jsem se odtáhla a okamžitě mu vlepila facku.

„Už nikdy, takhle neodcházej!" Sledovala jsem, jak si přejíždí dlaní po své rudé tváři.

„Pětko sakra. Myslel jsem, že jsi se na nás vykašlal." Okřikl ho Luther.

„Musel jsem si něco zařídit. "Rozhlédl se po místnosti. „ Tohle není dobrý."

„Ty je znáš?" Udivil se Diego.

„Jo, znám."

„A?" Snažila jsem se získat více informací.

„Jsme v hajzlu."

„Dobrý vědět." Ironicky jsem se usmála.
Soustředila jsem se na muže u vchodu a bezváhání mu zlomila vaz, zatímco do druhého muže přistál Diegův nůž.

„Cha- cha!" Do haly vtrhl Klaus. „Jde sem Cha- cha!"

„Klausi, k zemi!" Upozornil ho Diego a Klaus zaběhl za sedačky.

Pětka se mezitím teleportoval na záda jednoho z mužů a skrze jeho zbraň postřílel několik dalších. Nakonec mu zlomil vaz a přemístil se zpět ke mě.

Zahlédla jsem Klause, který se zničeho nic zvedl a střelba se přemístila na něj. Nevěděla jsem, o co mu jde, ale nechtěla jsem, aby ho přitom postřelili. Proto jsem se postavila a snažila se zastavit všechny kulky mířící na něho. Vytvořila jsem okolo něj takový neviditelný štít. Vysávalo to ze mě hodně energie a věděla jsem, že dřív nebo později mi dojde.

Klaus mi poslal děkovný pohled a věnoval pohled svým rukám, ve kterých se zjevilo modré světlo. Před Klausem se objevila modrá postava a má čelist spadla, když jsem si uvědomila, kdo to je. Ben.