ℙ𝕠𝕨𝕖𝕣 {Tua ff/ Five Hargreeves} (NEOPRAVENÁ VERZE)

18

Záblesk modrého světla se zjevil uprostřed pokoje a já věnovala pohled Pětkovi, který už měl na sobě svou uniformu. Mlčky a přistoupil ke mě a já S sesunula nohy z parapetu, čímž teď volně viseli dolů. Na mé tváři byl nechápavý výraz, protože jsem opět nevěděla, co bude následovat. Pětka byl hodně nepředvídatelný. Stoupl si do prostoru mezi mýma nohama a za boky mě přitáhl blíž.

„Zjistili jste něco víc o tom, co říkal Klaus?" Položila jsem ruce na jeho ramena.

„To je irelevantní." Odpověď prostě a já si pod jeho odpovědi snažila vybavit nějaký smysl.

„A co teď?" Zeptala jsem se.

„Teď jdeme zachránit svět." Odstoupil a zamířil ke dveřím.

„Kulháš." Pomalu jsem seskočila z parapetu a vyhrnula jeho košili a svetr, abych se podívala na jeho ránu. Lehce jsem po ní přejela rukou a podívala se na Pětku.

„Nevím, jestli by jsi m-" Přerušili mě jeho rty na těch mých. Přesunula jsem ruku z jeho svetru na jeho tváře a přitáhla ho blíž. Obmotal ruce kolem mého pasu a polibek prohloubil. Při nedostatku kyslíku jsme se odtáhli. Zase mě rozptýlil a mě bylo jasné, že ať mu řeknu cokoliv, stejně tu nezůstane.

„S tebou nikdy nemůžu vyhrát, co?"
Vzdychla jsem. Trochu mě znepokojovalo, jak velkou má nademnou moc.

„Přesně tak." Ušklebil se a vyrazil ven z pokoje. Zavrtěla jsem hlavou a následovala ho ke Klausovi.

Zaklepali jsme na dveře od jeho pokoje a vešli dovnitř. První, co jsme viděli byl Klaus, který se snažil plést. Neúspěšně.

„Vstávej. Musíme jít." Pětka vešel do pokoje. Pořád pokulhával, ale snažil se to schovat.

„Kam?" Nechápal Klaus.

„Zachránit svět." Vysvětlil Pětka a pozoroval Klause, který se zvedl z postele.

„A to je celý? Super." Prohodil ironicky. Pětkova slova nebral vážně. Bylo mu to jedno. Poslední dny se mi zdál hodně na dně.

„Pogo říkal, že táta se zabil, abychom se tu sešli, ne?" Ujišťoval se Pětka a Klaus souhlasil.

"Jo. No a?" Oblékal si boty.

„Přemýšlel jsem nad tím. Já jsem totiž skočil do budoucnosti, abych to zjistil. Ale táta necestoval. Takže, jak to ten parchant trefil na týden před koncem světa?" Pětka se procházel po pokoji.

„No..znáš to...-"

„Neodpovídej. To byla čistě řečnická otázka. Celý život nám říkal, že zachráníme svět před apokalypsou." Ukázal na Klause.

„Já myslel, že nás tím jen straší, abychom umyli nádobí." Pokrčil Klaus rameny.

„Já taky." Promluvila jsem.

„Ale, co když fakt věděl, že se to stane?"
Pokračoval Pětka.

„Ale jak?" Snažila jsem se přijít na pravděpodobnou teorii.

„To netuším. Ale fakt je, že jeho šílenej plán vyšel. Všichni jsme doma. Když už jsme tu aspoň zachráníme svět."

„Jako my tři?" Udivil se Klaus.

„Ideálně ne, ale musím pracovat s tím, co mám." Prohlásil Pětka cestou z pokoje. Na chodbě jsme potkali Diega, který právě přišel. Byl udýchaný. Trochu mě to vyděsilo, protože Allison byla v nedohledu a odcházeli spolu.

„Kde jsi byl?" Zeptal se Pětka.

„Ve vězení." Odpověděl Diego a popadl svůj pás s noži. Nad jeho slovy jsem se zarazila, ale brzy to vypustila z hlavy.
„Kde je Luther?"

„Od rána se neukázal. Dva dny do konce světa a on se musí hned někam zašít." Uchechtl se Klaus.

„Doprdele." Zaklel Diego. „Allison je v nebezpečí." Otočil se na mě a já ztuhla. Pohltily mě obavy.
______

Dorazili jsme do nějakého baru, kam nás zavedl Klaus.

„Koukejte." Ukázal na Luthera, který popíjel pivo u jednoho ze stolů.
„Zašel sis na vyprošťovák?" Provokoval ho.

„Dejte mi pokoj." Odsekl chladně.

„Dejte nám chvilku." Diego si přisedl k němu.

„Tak pojďte. Třeba se uhloubají k smrti." Klaus přehodil ruce před naše ramena a já se zasmála, když mu ji Pětka okamžitě schodil. Opřeli jsme se o stůl, který byl opodál a doufali, že ať mj Diego říká cokoliv, pomůže to.

Nemohla jsem se soustředit. Bála jsem se o Allison, která šla po tom magorovi sama. V hlavě se mi prolínali příšerný scénáře a pravděpodobností. Pokud si Luther nepospíší, narvu ho do toho auta sama. Každou sekundou, se Allison může něco stát a my trávíme čas v odporným baru.

Snažila jsem se stres zahnat klepáním prsty do stolu, což vše akorád zhoršilo. Pětka si mého znepokojení všiml a uchopil mou ruku. Uklidnilo mě to, ale strach to nezahnalo.

„Tím, jsi měl začít!" Luther se rychle zvedl od stolu a zamířil k autu. Pětka se posadil za volant a já s Klausem jsme zapadli do sedadla spolujezdce. Byl tam velký prostor, vzhledem k tomu, že mé tělo bylo teď poloviční. Diego s Lutherem se usadili v zadu a Pětka vyjel z parkoviště. Čekala nás dlouhá cesta a mé obavy se stále zvyšovali.

Po pár hodinách jízdy se na obloze zjevil měsíc a přední světla auta ozařovalo silnici. Pětka se mě snažil uklidnit a tak mě semnou stále propojené prsty. Bylo na něm ale vidět, že i on sám má obavy.

„Nešlo by to rychleji?" Naklonil se mezi nás nervózní Luther.

„Zeptej se mě znova a dostaneš zapalovačem." Pětka neodtrhl pohled od silnice a Luther se usadil zpět do svého místa.

Později jsme zastavili před nějakou chatou a Luther vyběhl z auta. S Pětkou jsem si vyměnili ustaraný výraz a vyrazili za ním. Rozrazil dveře a zděsil se.

„Allison! Ne!" Zaběhl dovnitř a mě začalo bušit srdce. Vešla jsem dovnitř a zahlédla Luthera, který klečel na zemi. S obavami jsem přistoupila blíž a uviděla Allison. Ležela na nehybně na zemi a vydávala jen slabé nádechy. Okolo ní byla louže krve, která pocházela z jejího rozseklého krku.

Okamžitě se mi nahrnuli slzy do očí. Pomalu jsem zacouvala a narazila do Pětky, který stál za mnou. Spadla jsem do jeho náruče a společně se mnou ho sesunula k zemi. Otočila jsem se k němu a zabořila obličej do jeho hrudi. Už jsem to nemohla pozorovat. Pevně okolo mě obmotal ruce a opřel bradu o vrch mé hlavy.

Chvilku potom Luther vzal Allison do náruče a nesl ji k autu. Pětka mi pomohl na zpět na nohy a vedl mě za ním. Všichni jsme nakonec nasedli a co nejrychleji vyjeli. Luther seděl v zadu s Allison v náruči a já koukala skrze přední sklo ven.

Chtěla jsem brečet, křičet a všechno vypustit ven, ale jediné na co jsem se zmohla bylo pouhé koukání do prázdna. Moje mysl mi říkala, že to Allison nezvládne a to silně pobuřovalo mé emoce.

Věděla jsem, že až toho Jenkinse najdu zlámu mu každičkou kost v těle na několik kousků, dokud mu nezlomím vaz. Zahrává si se špatnou osobou.