Osud s draky

1. Za sklem

Ahoj, tak tady je první kapitola. Ani nevím, zda by se to dalo nazvat prologem, je to spíš kapitola před hlavním dějem 😅. Nu což. (To Nu což, už taky říkám nějak často, co 😅?)

Náš příběh začíná v Jorviku, světě ze hry Star Stable online (Možná ji znáte 😉), a odehrává se necelých dvacet let poté, co draci měli původně odlétnout do Skrytého světa. Jinými slovy, Škyťákovi je teď čtyřicet. Promiň, Škýťo 😅.

Ale to se zase rozkecávám. Radši si to přečtěte 😉. Přeji hezké čtení.

***

Ležela jsem na zádech. Nemohla jsem se hýbat. Nevěděla jsem proč. Ale i přesto mnou vládlo štěstí jaké nikdo přede mnou necítil.

Nade mnou byla obloha, po které se míhala mračna tak rychle a tak blízko mě, jak málokterý člověk měl možnost spatřit.

Neměla jsem strach, že spadnu, i když jsem se neměla jak držet. Protože jsem věděla, že to, na čem jsem ležela, by mě nikdy spadnout nenechalo.

Kůže onoho stvoření byla pevná, ale přitom měkká, a pokaždé, když to úžasné stvoření máchlo svými mocnými křídly, lehce se prohnula a jakoby brněla. Bylo to jedinečný způsobem příjemné.

Sice jsem na onoho tvora neviděla, ale cítila jsem co nikdy předtím. A pak náhle odněkud ze země daleko pod námi zazněl uchvácený hlas mé maminky, jak s nevírou, avšak s úsměvem, říká: "Tak moje dcera má konečně draka."

Sice jsem nebyla jako druzí, ale byla jsem rozhodně ta nejšťastnější holka na světě.

***

"Destiny, vstávej! Už je devět!"

Nechtělo se mi vstávat. Nikdy se mi nechtělo. Pokaždé jsem ještě po probuzení zůstávala v jakémsi polospánku. Nebo možná ani ne polospánku jako spíš v takovém světě, kdy mi i ta největší šílenost přišla realitou, což bylo něco, co mi dělalo hroznou radost. Avšak ať už se mi chtělo nebo ne, jakože spíš ne, nakonec sotva bdělý stav sám od sebe pominul a začaly nastupovat racionální myšlenky. Hlavně to, jak jsem si zase já hloupá mohla myslet, že naprosto nelogický sen je skutečnost.

Tenhle by ale možná někomu po jisté psychologické stránce nelogický nepřišel, neboť když jsem se konečně odhodlala otevřít oči a vstát, zaplavilo mě asi tak TISÍC různých draků ať už v podobě kreseb na zdech, plyšáků a figurek na policích, pomalovaných hrníčků, pověšených přívěsků, skutečného hada odpočívajícího v bedně na parapetu u mé postele, nebo, a to především, knížek v knihovně. Vážně. Až na pár výjimek byly všechny o dracích, ať už naučné, cestopisné, romány nebo biografické. Moje nejoblíbenější byla série od Norberta von Rišelina, který sepsal příběh podle mě největšího hrdiny všech dob.

A to Škyťáka Tresky Třetího.

Tento typ jména v mém kraji vskutku nebyl obvyklý, tudíž kdykoliv jsem komukoliv o něm se sebevětším nadšením začala vyprávět, začal se smát. A to hodně. Nezáleželo na tom, že tento neuvěřitelný člověk značnou část svého života zavděčil záchraně nejen lidí, ale hlavně asi tak toho NEJÚŽASNĚJŠÍHO druhu, co kdy na tomto podle mě někdy dost zkaženém světě žil, a to, pochopitelně, drakům. Byl to neuvěřitelný příběh, ale o tom bych mohla mluvit dlouho.